wz

Voňavá bomba

Jarní procházka naším parkem přináší nejedno překvapení. To se mi stalo i včera při polední procházce. Sluníčko svítilo, vánek vál...a najednou - jak rána do nosu - zavanula pronikavá omamná vůně!

Alergik by padnul do mdlob, ale já se rozhlížela... co to je?... odkud to je?

Podél jezírka sice kvetly mahony, ale ta silná vůně byla jiná a byla všude.

 

 

A pak jsem ji uviděla – střemchu v plném květu. A nijak malý keř, ale velekeř nebo snad už strom, kterého jsem si nikdy nevšimla, protože kromě toho, že má větve až k zemi není ničím zajímavý. A to tím parkem chodím už 40 let. Příjemné překvapení!

 

 

Vrátila jsem se domů pro fotoaparát a prošla jsem náš park po hlavní cestě od starých Kobylis až k novým Ďáblicím. A nestačila jsem se divit, co je tam kvetoucích střemch!

 

 

Co se lze o této voňavé bombě dočíst v zahradnické literatuře:

Střemcha - Prunus padus – druh rodu slivoň, patří do čeledi růžovitých (Rosaceae), má více jak 25 kultivarů. Roste po celé Evropě, v Malé Asii, na Sibiři, Kavkaze a v Maroku. V Česku rostou dva druhy. Ty naše v parku jsou střemchy obecné.

 

 

Střemcha má ráda otevřená slunná místa, daří se jí v řídkých lesích a hájích, roste i podél toků řek a potoků. Mrazu se nebojí, přečká i minus čtyřicítku.

V keřovité formě vyrůstá do výšky dvou metrů, ale jako strom může dorůstá výšky až patnáct metrů. Má hustou korunou v průměru až do osmi metrů. Neořezané větve s bílými květy a později plody spadají až na zem.

 

 

Rozkvétá od dubna do května. Omamně vonící drobné bílé květy jsou uspořádány do hustých hroznovitých květenství – podobně jako šeřík nebo jírovec.

Plody se tvarem podobají třešničkám. Jsou to droboučké šťavnaté peckovice, červenohnědé až černé barvy. Pro trpkou chuť se k mlsání nehodí, ale používají se jako přísada do kompotových směsí a při výrobě marmelád. V lidovém lékařství se kůra užívala jako močopudný a potopudný prostředek. Nejvíc si ale na plodech pochutnají ptáci.

Střemcha má v kůře, pupenech, listech i peckách vysoký obsah baktericidních a hmyz odpuzujících látek. Člověku při požití většího množství pecek bude nejspíš dost špatně, protože semena obsahují kyanovodík. Omámení nebo nevolnost může způsobit i hořkomandlová vůně květů – proto si domů rozkvetlé větvičky rozhodně nenoste a přenechejte je pro radost včeličkám.

Zajímavost: pěkné, nahnědlé dřevo střemchy vyhledávají řezbáři a je prý vhodné pro výrobu vycházkových holí.

 

 

Po tomto seznámení se nyní můžete za vůní a krásou střemchy vydat do parků, lesů a strání.

Uvidíte-li někde na skále bílý voňavý keř, tak se právě díváte na střemchu obecnou skalní, která je považována za kriticky ohrožený druh.

Takže hezké jaro a šťastnou cestu za střemchou!


VEZA

 

Zpět na Stránky bylinkové

Zpět k Mostu ?