Pokud hovoříme o bylinkách z jižní Ameriky, najmě z Peru, nesmíme samozřejmě pominout Vilcacoru, královnu všech léčivých rostlin Amazonie. Její latinský název je Uncaria tomentosa, španělské ji pojmenovali Uňa de gato a v češtině má název kočičí dráp. Je to pradávná posvátná rostlina Inků, vyhrazená kdysi pouze panovníkům a jejich nejbližším.
Vilcacora je bylinka stěžejního významu, proto neuškodí si povědět něco málo o tom, jak se k nám dostala. Není to ještě ani sto let. Některé cizokrajné byliny jako třeba asijský Žen-šen, znala Evropa již po staletí - ale ne tak klenoty jihoamerické přírody. Následující ukázka je z knihy Vilcacora léčí rakovinu a je také přetištěna na stránkách DušeCZ & Esoterika.
Psal se rok 1930, když polský páter Edmund Szeliga vyplul na svoji první zahraniční misi. Přál si působit v Africe, která je blíže domovu, ale osud ho poslal do Jižní Ameriky, do Peru. Původně tam měl být 3 - 5 let, nečekal, že tam zůstane více než 70 let. Když odjížděl do Peru, tak spousta úseků hranic na tomto kontinentu nebyla ještě vůbec vytyčena. Silnice neexistovaly, protože tam nebyly téměř žádné automobily, a vnitrozemí bylo jednou velkou bílou plochou na mapě. Byla to "neznámá země", bez metly civilizace, bez slavné transamazonské dálnice, spojující protilehlé konce kontinentu. Byla známá jen z neúspěšných pokusů o nalezení cesty do legendárního, v džungli ztraceného El Dorada a ze zpráv o výskytu podivných monster, žijících ve věčně zelených hlubinách bezbřehých houštin, které se čas od času objevovaly na stránkách časopisů. Byl to úplně jiný kontinent. Kontinent, o kterém se nevědělo téměř nic. Od začátku měl páter Szeliga pocit, že mimo to, že jede učit, bude mít šanci, sám se hodně dozvědět. Věřil, že pokud bude patřičně vytrvalý a bude mít trochu štěstí, odkryje pro sebe celý tento neznámý svět. Svět, který je třeba nutně navrátit světu. Do té myšlenky dospíval a zvykal si na ni, za mnohatýdenní plavby po oceánu. Po 45 dnech strávených na moři vplouval do přístavu v Callao.
Jen pomalu si získával důvěru Indiánů, ale postupem času ho začali považovat za dobrého přítele a poodhalovali mu království léčivých rostlin. Všechny informace získané od Indiánů si zapisoval společně se způsoby příprav léčivých preparátů a jejich použití. A tak se postupně naučil rozlišovat stovky stromů, keřů i rostlin. Studoval zde rostliny, které užívali Indiáni k potírání mnoha nemocí i k jejich prevenci. Vzorky posílal do laboratoří na důkladné prozkoumání. Současně studoval také konvenční medicínu i organickou chemii. Tak vznikala pro celý svět Andská fytoterapie.
Zbytek si ale jistě rádi přečtete v knize, kterou si můžete objednat například u českého zastoupení společnosti Andean Medicin Centre.
Nejvíce se naučil od kmene Pirů z horního toku Urubamby a od kmene Machiguengů ze střední části Ucayali, kteří za své vědomosti vděčí svým předkům.
Vilcacora
(Uncaria tomentosa) je velkou popínavou rostlinou, která silnou zdřevnatělou
lodyhou, jejž délka dosahuje 20 - 30 m, oplétá jiné rostliny. Někdy je nesprávně označována jako liána. Jejím domovem v Peru je amazonská džungle, kde se
vyskytuje na svazích hor až do nadmořské výšky 800 m. Bohatství půdního podloží
a klimatické podmínky v džungli mají rozhodující vliv na její vzrůst i fytochemické
složení. Vilcacory existuje až 60 druhů.
Ale jen jeden druh - Uncaria tomentosa - má unikátní léčivé vlastnosti.
Mladé výhonky jsou pokryty jemným chmýřím. Listy mají tvar srdcovitý nebo oválně vejcovitý a u násady se nachází mírně zahnuté trny. Květy jsou barvy pomerančové a plody ve tvaru váčku obsahují 2-3 mm velká semena. Rostlina je zralá teprve po 20 letech, kdy je její kůra již zdřevnatělá. Nejvíce léčivých látek je totiž obsaženo právě v kůře a v kořenu.
Mezi indiány amazonského kmene Ashaninka se od nepaměti traduje legenda o
tom, jak zvířecí říše darovala člověku poznání vilcacory – liánovité rostliny s
překvapujícími léčivými vlastnostmi. Původními obyvateli Peru byla tato rostlina
uctívána a právě pro své pozoruhodné vlastnosti pojmenována Vilcacora, což v jazyku kečua
znamená "Svatá rostlina". Rostlina přitahuje již desítky let
pozornost mnoha biochemiků, laboratoří a lékařů z celého světa a dá se říci, že
výzkum jejích vlastností a účinků není zdaleka u konce.
Díky značnému zájmu o Vilcacoru musí peruánská vláda musí objemy sklizně regulovat. Vyčerpání zásob této cenné rostliny by samozřejmě znamenalo citelnou ztrátu pro všechny bytosti využívající jejích fytoterapeutických možností.
Pozor - veškeré dále uvedené informace berte skutečně jen jako informace převzaté pro zajímavost a nikoliv jako návod ke skutečné léčbě či dokonale funkční prevenci proti některým chorobám a nákazám.
Ve fytoterapii se využívá vnitřní kůra, kořeny a také listy. Má účinky proti nádorové, antioxidační, antibakteriální, antivirové, protizánětlivé, imunostimulační, detoxikační, zabraňující usazování trombů v cévách a snižující krevní tlak. Prozatím byly zjištěny pozitivní účinky zejména v těchto případech:
Co se týče obsahu látek, lze říci, že je velmi pestré.Najdou se zde pentacyklické oxindolové alkaloidy (isomitrafylin, isopteropodin, mitrafylin, pteropodin, speciofylin, unkarin F), tetracyklické oxindolové alkaloidy (isorhynchofylin, rhynchofylin), glykosidicky vázané alkaloidy (5alfa-karboxystriktodisin), heteroyohimbanové pentacyklické alkaloidy (akuammigin), heteroyohimbanové tetracyklické alkaloid (hirsutein, hirsutin, korynanthein, dihydrokorynanthein), pyridino-indolo-chinolizidinové alkaloidy (angustin, angustolin), deriváty kyseliny chinovikové, deriváty ursolové a oleandrové kyseliny, steroly: beta-sitosterol, kampesterol, stigmasterol, flavanové deriváty: epikatechin, procyanidiny A1, B1, B2, B4.
Jak vidíte, rostlina obsahuje alkaloidů celou řadu. významné místo mezi nimi zaujímá izopteropodin, o němž bylo prokázáno, že dokáže nečinný a oslabený organismus probrat k boji proti nemocem, se kterými si už nevěděl rady. Jinak mají obsažené látky příznivé účinky na kardiovaskulární systém, zahrnující dilataci periferních krevních cév, snížení srdeční frekvence a do jisté míry snižující hladinu krevního cholesterolu. Alkaloid rynkofin, má schopnost působit proti kumulaci krevních destiček a trombů. Pití odvarů tedy zlepšuje stav cév, zabraňuje vzniku krevních trombů a tím předchází srdečnímu infarktu a mozkové mrtvici.
MUDr. Pulpán, působící osm let na Univerzitní klinice v
Haidelbergu, řekl:
Mnohostrannost léčebného a preventivního užití Uncarie
tomentosy otevře nové možnosti léčby čistě přírodními přípravky. Díky jemnému
působení a bez vedlejších účinků je její místo v současné medicíně
neoddiskutovatelné.
Kůra
bývá záměrně balena ve větších kouscích, aby se předešlo znehodnocení účinných
látek oxidací. Před přípravou je tedy vhodné v prstech rozdrobit 3 až 10 g kůry
(vrchovatá polévková lžíce odpovídá zhruba deseti gramům). Rozdrobenou kůru
zalijte jedním litrem studené vody , přiveďte do varu a mírně dále vařte po dobu
20-25 minut. Pijte třikrát denně sklenku teplého scezeného odvaru (děti půl
sklenky). Odvar není vhodné přechovávat v termosce.
Vilcacoru se nedoporučuje podávat těm, kteří absolvovali nebo budou absolvovat transplantaci kostní dřeně a vnitřních orgánů, v případě transfúze krve nebo užívání krevních preparátů, dále by ji neměli užívat kojící matky a těhotné ženy, hemofylici, děti do tří let, osoby aplikující si inzulín, osoby trpící cukrovkou I.typu a také osoby prodělávající hormonální terapii. V uvedených případech je třeba užívání vilcacory konzultovat s lékařem.
zpět na Stránky bylinkové
JL