wz

Třezalka tečkovaná - kvítí svatého Jana

Třezalka tečkovaná (Hypericum perforatum) je jednou z našich nejcennějších léčivých rostlin.

... Již staří Římané ...

Staří Řekové a Římané věřili, že třezalka zahání zlé duchy. Protože rozkvétá v období kolem svátku sv. Jana, v některých zemích se jí říká "kvítí svatého Jana". V období antiky byla třezalka nazývána Cheirónův kořen, podle moudrého kentaura ovládajícího taje léčitelství. Název třezalky - hypericum - pochází z řečtiny a znamená doslova "nad obrazem". Svazeček třezalky se totiž zavěšoval nad domácí oltářík k zapuzení zlých duchů. Slavný lékař Paracelsus napsal roku 1525:
Do této byliny vložil Bůh velké tajemství, které pomáhá od duchů a blouznění, jež uvádí lidi do zoufalství. Všichni lékaři by proto měli vědět, že to není posedlost ďáblem, ale nemoc, a léky na všechny nemoci stvořil spolu s přírodou Bůh.

Třezalka se používala v lidovém léčitelství od nepaměti. Ba co víc, byla považována za kouzelnou bylinu, které našla často uplatnění v magii. Její použití bylo široké. Počínaje ochranou před bouří, bleskem i ohněm a konče pomocí při napravování náměsíčníků. Z toho pochází i jeden z názvů - Fuga daemonum.

V malých žlázkách třezalky je obsažené červené barvivo hypericin, nazývané krev svatého Jana. Podle pověsti totiž  třezalka vznikla díky krvi, která se vsákla do země po stětí Jana Křtitele. To má zřejmě největší podíl na tom, že třezalka byla opředena řadou pověr. Třezalka byla také středem zájmu alchymistů, které fascinovala přeměna svěže zelené rostliny se zlatými květy na červený olej.

Mléko koz a krav, které spásly větší množství třezalky, se hypericinem barví do růžova, což nemohlo být ve středověku vyloženo jinak, než že dobytek dojí krev, protože byl uhranut. Byl to zajisté dobrý důvod obvinit z čarodějnictví nepohodlnou děvečku. 

Lidově se třezalka nazývá mnoha různými jmény, například:  krevníček, svatojánská bylina, prostřelenec, čarovník, bylina sv. Jana, bylina svatojanská, děravec, dřezalka, krevníček, krevník, křížec, křížek, střezalka, trezalka, zvonec sv. Jana, zvoneček svatojánský, koření ze svatého červeného zvonečku, krev sv. Jana, krvavník, křížek, květ sv. Jana, kvítí Panny Marie, laskavý koření, láska, milovníček, postřelené koření, postřelenec, potratnice, psotníkové koření, svatá bylina, svatojánské koření, svatojánské kvítí, třesavice, zděšenec, zvoneček, zvonečky...

Význam třezalky v květomluvě: Jsi pochlebník ... Dnes je třezalka populární především jako přírodní prostředek působící proti depresím. Například v Německu je třezalka v léčbě lehčích depresí populárnější a častěji předepisovaná lékaři než klasická antidepresiva.

Třezalka z pohledu botanika

Rostliny třezalkovité mají okolo 9 rodů s 400 druhy, u nás jsou zastoupeny jedním rodem s méně než 10 druhy. Třezalka tečkovaná je vytrvalá bylina 10 až 100 cm vysoká. Lodyha je vystoupavá až přímá, obvykle nevětvená, většinou s vyniklými podélnými lištami. Lodyhy jsou buď nekvetoucí, bohatě olistěné, nebo kvetoucí s jasně žlutými pětičetnými květy. Listy jsou vstřícné, křižmostojné, bezpalisté, celokrajné, přisedlé nebo krátce řapíkaté s tečkovitými siličnými žlázkami a nádržkami. Kvete v květnu až září. Květenství je bohaté, květy mají  průměr od 15 do 35 mm; jsou pravidelné, pětičetné, oboupohlavné, ve vrcholičnatých květenstvích i jednotlivě. Kalich je rovněž pětičetný. Plodem je tobolka.

Divoce u nás rostou i jiné druhy, které laický bylinář obvykle neodlišuje. Bývá zaměňována například za  třezalku skvrnitou, která roste hlavně na horských a podhorských loukách, ale má čtyřhrannou lodyhu, zatímco třezalka tečkovaná má lodyhu oblou. Použití je však u obou stejné.

Třezalka je rozšířena po celé Evropě a severní Africe; v Asii až po střední Sibiř. Dobře snáší sucho a často se s ní setkáte  na slunných místech od nížin do hor. Tvořívá rozsáhlé porosty na suchých slunných stráních, na mezích, pastvinách, podél cest, na pasekách a ve světlých lesích.  Setkáte se s  ní  třeba i v  pobřežních  houštinách a na vlhkých místech.

Léčivé účinky třezalky

Třezalka obsahuje dosud ne zcela prozkoumaný komplex látek, které příznivě ovlivňují nervovou soustavu, tlumí strach a nervozitu, s pocity marnosti -- prostě, jak je dnes moderní říkat - stres. Na rozdíl od stejně působících chemických léků (psychofarmak), neovlivňuje bdělost a není návyková. Proto již někteří výrobci dodávají třezalkový extrakt ve formě tablet nebo dražé. Přípravky z třezalky působí blahodárně i v období klimaktéria.

Třezalka se vyznačuje celkově  uklidňujícím  účinkem,  zejména při nemocech zažívací a vyměšovací soustavy spojených se žaludečními, jaterními, žlučníkovými a ledvinovými obtížemi. Odvrací pocit strachu, příznivě ovlivňuje premenstruační syndrom, podporuje zdravý spánek, pozitivně ovlivňuje únavu, ospalost a potíže spojené s nedostatkem energie. Pomůže při nervových poruchách - chorobné úzkosti, depresi, pocitu strachu, únavě, bolestech hlavy, bušení srdce a náladovosti. Uplatňuje se také proti "zimním depresím". Extrakt působí podobným efektem jako nízké dávky antidepresiv. - jen se dosud nezná přesný mechanismus. Ovlivňuje pravděpodobně hladiny přenašečů vzruchu v mozku, především látky zvané serotonin. Z dalších účinků jsou důležité protibakteriální a protivirové účinky. Pro své protizánětlivé a hojivé účinky se používá zevně do koupelí na hemoroidy, k obkladům na rány a ke kloktání. K léčbě popálenin, kůže spálené sluncem a zanícených ran se s oblibou používá třezalkový olej nebo mast z třezalky. Výzkum naznačuje, že by se mohla uplatnit i proti oparům.

Stále větší má uplatnění třezalka v kosmetice. Z jejího oleje se vyrábějí přípravky s hojivým a regeneračním účinkem, jež se osvědčují k ošetření suché a popraskané kůže.

Možná rizika?

Pokud užíváte nějaká léčiva, buďte opatrní. Rostlinu neužívejte dlouhodobě - tedy déle než osm týdnů. Pak by mohla způsobit nespavost, bolesti hlavy, suchost v ústech a dokonce i vyvolávat živé sny. Třezalka může také působit fototoxicky - na slunci mohou vznikat zánětlivé nebo pigmentové změny na kůži. Při užívání třezalky by se měli  vyhnout přímému slunci (konkrétně UV záření) zejména lidé se světlou pletí. Může vzniknout také alergie na třezalku. Rostlina zvyšuje činnost enzymů, a tak zrychluje metabolismus léčiv. Užíváte-li tedy nějaké léky, je dobré se o vhodnosti použití třezalky poradit s lékařem či s lékárníkem. Pozor na třezalku by si měli dát i  pyloví alergici a lidé trpící těžší formou cukrovky.

V jaké formě se třezalka používá?  Na léčbu depresí je dobrý standardizovaný extrakt v dávkách 300 mg 3x denně. Surová rostlina se používá v denní dávce 2 - 4 g. Dávky nutraceutické tvoří zhruba jednu desetinu dávek terapeutických denně. Olej užívejte při poruchách trávení. Lokálně je používána na podlitiny, odřeniny, záněty, popáleniny prvního stupně a v řadě dalších případů.

Co, jak a kdy se sbírá?

Drogou je nezdřevnatělá nať (Herba hyperici) a květ (Flos hyperici). Kvetoucí nať v délce 20 až 30 cm se sbírá v červenci a srpnu ráno, nejlépe hned za rozkvětu, když sejde rosa. Celá rostlina musí být olistěná. Nasbírané rostliny posvazujte do svazečků a sušte je ve stínu na dobře větraném místě. Pozor, při sušení na slunci ztrácí rostlina barvu. Květy se také po zavlhnutí rychle zabarvují a hnědnou. Je dobré ji občas prohlédnout.Teplota by při umělém sušení neměla přesáhnout 35 stupňů. Správně usušená třezalka si zachovává původní zbarvení, je téměř bez zápachu a má trpce nahořklou chuť. Květ obsahuje třísloviny, flavonové glykosidy, rutin, silici, hypericin, pryskyřici, provitamin A, vitamin C a další důležité látky. Obsah a vzájemný poměr barviv kolísá podle lokality sběru.

Jak třezalku užívat?

Třezalka ve smyslu bylinkářském čistí krev -- podporuje látkovou výměnu, působí jako antibiotikum se silnými protizánětlivými účinky. Vnitřně se užívá jako čaj doporučovaný při léčbě žaludku a dvanáctníku, zánětech, vředové chorobě, žaludeční neuróze, tedy při zažívacích obtížích, nedokonalém trávení, nechutenství a nevolnosti od žaludku.

Čaj připravíte ze dvou čajových lžiček sušené třezalky spařených asi 200 ml vroucí vody. Ponechte jej čtvrt hodiny vyluhovat, pak sceďte a pijte vlažný po doušcích. Doporučuje se pít 2 až 3 šálky během dne. Třezalka je vhodná i do ledvinových protizánětlivých směsí. Při vnější aplikaci léčí  také hemoroidy.

Z třezalky si můžete připravit také tzv. svatojanský olej. Čerstvé květy se macerují 2 až 3 týdny stolním olejem (nejlépe panenským olivovým), až se olej zbarví do červenohněda. Olej užívejte zevně na různá drobná poranění, např. odřeniny nebo lehčí spáleniny a proleženiny. Působí dezinfekčně, hojivě a podporuje granulaci tkáně, čímž urychluje hojení poraněných míst.

O zvonečku červeném (O třezalce; jinak sv. Jana bylina)

Petr Ondřej Matthioli, Tadeáš Hájek z Hájku
Jest přirození horkého a suchého na třetím stupni. Mocí svou ztenčuje, otvírá, rozplývá, rozpouští, slepuje a zastavuje. Všecky zástavy a zbytečnosti ledvin, měchýře i matky otvírá a ven je vyřeťuje, a to všecka bylina činí. Zpryštění od ohně všecka svým přikládáním hojí i hnilosti vředův čistí. Semeno jeho pité v víně aneb s jelením jazykem a s diviznou zimnice třetidenní i čtvrtodenní zahání. Item semeno pité za čtyřicet dní dnu svalovitou hojí a rozvaluje. Item dává se proti všelikému jedu a jedovatému ukušení, ano i na ránu také sama bylina užitečně se přivazuje. Semeno s vodnatostí ličidla přijaté krvavé chrkání uzdravuje. Item prach semene s růžovou lektvaří smíšený pěnokrevnost stolicemi vyhání. Voda pálená padoucí nemoc a poražené oudy uzdravuje, a to jest od mnohých zkušeno. Kvití mají obzvláštní moc rány svalovati. Protož olej, kterýž se z něho na slunci dělá, rány předivně hojí a strojí se takto: Naklaď do sklenice kvití a nalej na ně oleje dřevěného, postav na slunci, ať se tak močí za některý den, potom vytlač tuze to kvití a jiného čerstvého naklaď do téhož oleje, ať se znovu močí, potom znovu vytlač a potřetí jiného naklaď a tak po několikrát učiň. Naposledy pak vezmi těch měchýřkův se semenem, protluc je a vlož do téhož oleje, budeš míti výborný olej ke všem ranám, zvláště přidáš-li k němu něco terpentýnového oleje. Bude pak ten olej zvonečkový, když se bedlivě dělá, jako krev červený. Spomáhá znamenitě ranám nervovním a proti všem studeným bolestem, a nejvíc kloubním. Namazuje se nim také břicho proti červené nemoci, nebo netoliko to žření střevní ukládá, ale i sračku zastavuje. Píší někteří, že kouřením zvonečku v domích zahánějí se zlí duchové; a odtad mnozí říkají ji fuga daemonum. 
(... z Herbáře na serveru Euweb)

Tajemství na závěr ...

Se svátkem sv. Jana Křtitele bývá spojováno legendární zlaté kapradí. Zkuste ho v noci hledat, ale zřejmě neuspějete. Je totiž možné, že se jedná o trochu nadsazené označení právě pro třezalku, která svými zlatými květy prozařuje dny začínajícího léta.


zpět na Stránky bylinkové

Zpět k Mostu ?

JL