wz

Talovín zimní, bylinka která zamyká zimu

Ta slova v titulku jsou snad trochu nadnesená, ale ono to tak vlastně je. Nízká rostlinka vykvétá v době, kdy zima končí a jaro ještě nezačalo. A svými zářivě žlutými kvítky, jako kdyby v únoru a březnu vítala vracející se sluníčko.

 

 

Talovín pochází z jižní Evropy. Tam se vyskytuje ve dvou druzích; v dalších šesti druzích roste ve střední a východní Asii. V jižní Evropě volně roste na okrajích vinic a polí, na loukách a v listnatých lesích. K nám byl přivezen jako okrasná rostlina; proto jej lze vidět hlavně jako pěstovaný, zplaňuje jen vzácně v teplých oblastech.

Co by o talovínu prohlásil botanik? Asi to, že jde o vytrvalou, 5 – 15 cm vysoká bylinku, s kulovitými až podlouhlými podzemními hlízkami. Jistě vás zaujme tvar listů. Ty naplno vyrůstají až po odkvětu; jsou přízemní, dlouze řapíkaté, jejich čepel je dlanitě pěti až sedmičetná. Lístky jsou čárkovité, jasně zelené.
To, co na rostlince můžeme vidět v době květu, jsou tedy listeny. Listeny jsou tři, vyrůstají v přeslenu těsně pod květem. Jsou charakteristicky členěné v široce čárkovité úkrojky.

O květu obsahujícím listeny se můžeme dočíst na stránkách Botanické zahrady UK:
Morfologickou zajímavostí druhu je, že voskově leskle žluté květy nejsou tvořeny korunními lístky, ale lístky kališními. Korunní lístky jsou u talovínu přeměněné v nektária a kalich, u jiných rostlin obvykle zelený a nenápadný, převzal funkci květní koruny. Stejného původu jsou např. květy čemeřice. 

Květy jednotlivé, okvětní lístky sytě žluté. Po odkvětu lze na vrcholku rostliny vidět plody  - podlouhlé, hnědé, zobánkaté měchýřky. V nich lze nalézt hnědá semena.
Ovšem ne všechny kultivary mají plody a tudíž i semena. Kříženec druhů Eranthis x tubergenii, který se vyznačuje obzvláště velkými květy, netvoří semena. Jeho květy jsou totiž sterilní, podobně jako u mnoha jiných kříženců - množí se jen vegetativně.

Talovín se často pěstuje jako okrasná, velmi časně kvetoucí jarní květina v zahradách a parcích. Nejlépe se mu daří na vlhčím místě v polostínu. Vyhovují mu všechny druhy půd, nejvíce však půdy hlinité. Snadno se dá množit semeny, rostliny však kvetou až po čtyřech i více letech. Dřívějšího květu se lze dočkat při množení dělením hlíznatých oddenků.

Pozor, jde o rostlinu jedovatou, obsahující srdeční glykosidy. Glykosidy jsou v celé rostlině, zejména ale v hlízách. Otrava se projevuje zvracením, průjmem, srdeční slabostí, poruchami tepu a dušností.

 

 


Vlk Samotář

zpět na Stránky bylinkové

Zpět k Mostu ?