wz

O slimácích

Ve dnech, kdy vzniká tento příspěvek (začátek července 2005), venku leje a leje. Země je vlhká a toho využívají úhlavní nepřátelé zahradníků - slimáci, plži, hlemýždi a další slizká čeládka. Zahrádkáři běhají zlostně po svém pozemku a volají na pomoc chemii i mechanické násilí všeho druhu. Ruku na srdce, donedávna nenapadlo nic lepšího ani mě. Pak se mi ale dostala do ruky kniha Lunární zahrada, kde jsem se o tom, proč slimáci ničí, co mohou a jak se proti nim bránit, dočetl leccos zajímavého. Zkuste si přečíst, co se autorům osvědčilo v praxi, a pak se zamyslet nad tím, jak jejich rady využít. Nejlepší ovšem je si knížku koupit a přečíst si ji celou; je v ní opravdu spousta zajímavých věcí.
 (JL)


Chceme vám touto knihou dát do ruky zbraň proti pohromě ve vaší zahradě, kterou se mohou stát slimáci. Jsou přitom nutné dvě věci, jednu dělat nesmíte a druhou musíte pochopit.

Začnu jedním krátkým příběhem ze života. Náš dům leží ve velmi suché oblasti s malými srážkami, je tu hodně teplo a v létě jsou častá období sucha a hlavně silný vítr. Když jsme se sem nastěhovali, slyšeli jsme ze všech stran a nejen od zahradníků: „Bez pravidelného zalévání a zavlažování se v zahradě ničemu nedaří.“ A také množství automatických zavlažovacích zařízení ve všech okolních zahradách tomu nasvědčovalo. Kromě toho jsme po stavbě domu museli přivést na zahradu zeminu a tráva, kterou jsme zaseli, vypadala, že každým dnem uschne. A tak jsme se nechali přesvědčit a zalévali konví i zahradní hadicí. Vypadalo to tenkrát, že čím dál víc zaléváme, tím víc půda vysychá.

Po jedné z mála nocí kdy pršelo jsme se ráno probudili a chtěli přinést noviny ze schránky. Tu jsme objevili stovky, ne-li tisíce slimáků. Byli všude, na cestičkách, před garáží, na dřevěných schodech, a co bylo nejhorší, stovky slimáků – tak nám to aspoň připadalo – lezly po zdech našeho domu ze všech stran. Připadali jsme si jako ve filmu PTÁCI Alfréda Hitchcocka, když se objevilo hejno vran. „Tak a dost!“ řekli jsme si a přestali jsme zalévat, tak jak jsme to dělali dříve vždycky. Rozhodli jsme se, že za těchto okolností se raději obejdeme zeb zahrady. Byla to jen fůra práce, spousty vody a výsledek – spousta slimáků. Řekli jsme si: „Konec!“ Zalévat se nebude, tak jsme to znali z domova a vždy dodržovali. A výsledek se dostavil. Dnes zase sklízíme rajčata, která po první zálivce sazenice až do sklizně v listopadu (!) nedostala ani kapičku vody. Vaříme si čaj z listů šalvěje, meduňky a mnoha dalších bylinek ze své zahrady, které nikdy nedostaly ani kapku umělé vláhy. Sklízíme kedlubny až do prosince, vyhrabujeme je ze sněhu a jsou nádherně křehké, ani trochu nedřevnatí a kropící konev ani neviděly. Naše louka je sice v době sucha trochu nahnědlá, ale za hodinku po dešti se zase svítivě zazelená. Salát, špenát, květák, ovoce, jahody, zelenina – vše roste z jílovité půdy, která je v době sucha tvrdá jako beton, bez zalévání a zavlažování. A hlavně bez slimáků! A to je první podmínka, jak se zbavit slimáků. Dále se v knize dozvíte ještě o dalších souvislostech.

A druhou podmínkou je trochu pochopení z vaší strany: Jakýkoli boj na tomto světě od samého začátku nemá smysl. Od samotného začátku a bez jakékoli výjimky. To musíte pochopit a přijmout celým srdcem, musí vám to přejít do masa a krve.

Co se stane, když tyran napadne cizí zemi, vyplení ji a celý národ ze země vypudí? První generace porobeného národa je ještě překvapená, utlačená a snad „poražená“. Druhá generace povstane, třetí bude silná a odolná vůči bolesti a udeří nazpět. Kdo má otevřené oči a uši, bytost obdařená rozumem, láskou a srdcem, vidí tento přírodní zákon všude kolem sebe.

Co se stane, když se budou lidi jiného náboženství, barvy pleti, stranické příslušnosti nebo majetkové třídy napadat, místo aby usilovali o porozumění a společný vývoj? Ti napadení se budou vždycky bránit, dokud boj neskončí.

Co se stane, když bojujeme s nemocí, které nerozumíme, jako je třeba rakovina, AIDS, choroby srdce, Alzheimerova nebo Parkinsonova nemoc? Nikdy nad ní nezvítězíme, dokud nepochopíme příčinu: strava příliš bohatá na maso, cukr, pečivo z bílé mouky, následky očkování po desetiletích, špatná kvalita vody, atomová energie, záření všeho druhu, smog.

Co se stane, když budeme bojovat s bakteriemi a viry, aniž bychom znali pravou příčinu jejich nadměrného rozmnožování? Bakterie a viry jsou stále odolnější proti lékům a silnější než kdy dříve.

Co se stane, když v zimě nadměrně topíme a v létě se se změnou počasí vyrovnáváme pomocí klimatizace? Příroda k nám vysílá stále silnější signály, aby upozornila na svou krizi. Jsou všude patrné, ale zřejmě ne pro politiky, kteří žijí a pracují v klimatizovaných prostorách. Kdyby tito politici a jejich děti museli jeden jediný měsíc jezdit přeplněným metrem, sedět v horku ve školních třídách, jezdit auty bez klimatizace alpskými údolími zacpanými nákladní dopravou, měli bychom jiné zákony.

Co se stane, když „nevypočitatelné chování“ vodních toků upravíme vyrovnáním řek, místo abychom se na přírodu a její moudrost jen dívali? Máme tu povodně.

Co se stane, když hubíme „škůdce“ a „plevel“, místo abychom pochopili oběh v přírodě a smysl nadměrného výskytu hmyzu a volně rostoucích bylin? Sklízíme ovoce a zeleninu, které obsahují jedy.

Co se stane, když budeme bojovat proti slimákům, místo abychom pochopili, proč tu jsou? Otrávíte se zeleninou, kterou sklízíte, a zvete slimáky dál, aby vás napadali.

Tento princip můžeme formulovat velmi jednoduše: když proti někomu bojuji, zvu ho k sobě dál, aby ke mně přišel. Jen výjimečně se díky pochopení příčin a souvislostí dají věci obrátit k dobrému – ať jde o maličkosti nebo o velkou věc.

Přemýšlejte o tom. Volně rostoucí květiny a byliny, všechno, co v přírodě hojně a krásně kvete bez zásahu člověka, co musí trpět bez kropící konve a zavlažovacího systému – to všechno by už dávno zmizelo, slimáci by vše sežrali, a nejen oni, kdyby tam panovaly tytéž zákony, které údajně musíme v zahradě aplikovat. Nelze skoro ani obsáhnout, co vše se píše v knihách o zahradě, kalendářích rostlin, návodech k pěstování semen a sazenic až po bláhové doporučení hojně zalévat přezimující rostliny. A všechny tyhle nápady se přejímají jako trend v módě obuvi. Jenomže tam žádnou škodu nezpůsobí, zatímco móda v oblasti zahrady škody přináší, pro lidi i pro zvířata. Nehledě na otravu chemikáliemi. Zkuste přemýšlet někdy o tom, co ovlivňuje hlávku salátu, když jste její růst „vykoupili“ otrávením a odstraněním spousty slimáků, tedy živočichů? Jak chutná ukradená čokoláda? Jak se bydlí v domě, který musel dát předchozí majitel v nouzi do dražby? Jak se žije člověku, jehož bohatství spočívá na vykořisťování zaměstnanců? jak je možné se těšit z úspěchu, který vznikl ze lži a přetvářky? Jedním jsme si jisti: Přemýšlejte v klidu o těchto otázkách a máte problém se slimáky v zahradě vyřešený. A právě tak i mnoho dalších potíží a problémů, které pro vás život připravil a ještě připraví.


Právě jste dočetli ukázku z knihy Lunární zahrada. Napsali ji v roce 2004 Johanna Paunggerová a Thomas Poppe a u nás vyšla roku 2005 v prvním vydání v Knižním klubu. Kniha je vázaná, má 320 stránek a její cena je 199 Kč pro členy KK a 219 Kč pro nečleny.


zpět na Stránky bylinkové

Zpět k Mostu ?