wz

Rok s bylinkami

Všechno začíná v zimě. Za temných večerů, kdy v krbu kvílí meluzína, za svitu svíčky, sedím nad prázdným papírem a přemýšlím, které bylinky trvalky mám zrovna pod sněhovou peřinou, a které k nim bude třeba na jaře přidat. V duchu se modlím k Brigitě, paní léčitelů a prosím o vedení, abych na nic nezapomněla. Nic tak člověka nenaštve, jako když při přípravě majoránkového čaje zjistí, že mu došla sušená zásoba a na záhonku není ani větvička…

 

 

Na papír přibývají kolečka záhonků, vyznačuji na nich trvalky – mátu a meduňku, voňavý yzop, mateřídoušku a tymián, ožanku a dobromysl. Pod růží snad přežije levandule a pelyněk. No a co k tomu dodám? Snad heřmánek, majoránku, bazalku, rozmarýnu. Brutnák asi vyroste zase sám, stejně jako loni.

Tak, plán je hotov. Po svátku Brigity mám nejvyšší čas zajít pro semínka. Následně se až do března těším nad barevnými sáčky, chystám květináčky a zeminu. V březnu vypukne setí. Zatím jen do skleníku, venku je ještě sníh a zima. Sypu voňavou hlínu do květníků, kropím vodou ze studánky a zpívám si k tomu.

 

 

Zasypávám semínka poslední troškou hlíny, upěchuji dlaní a květináčky stavím doprostřed záhonu ve skleníku. Sem svítí na jaře nejvíc slunce. Každý víkend se chodím dívat, jestli už v černé zemi něco neklíčí a zalévám další vodou ze studánky se slovy požehnání. Až jednoho dne se objeví zelené nitky, potom lístečky. Rychle rostou. Koncem dubna je většinou nejvyšší čas přesadit bylinky ven, podle počasí.

 

 

V dubnu také seji bylinky rovnou do venkovních záhonků. Tedy některé. Například brutnák se tvrdošíjně vysévá sám. Ale heřmánek, léčivé voňavé sluníčko, musím každoročně vysévat já. U trvalek zastřihuji suché výhonky, jen jak se objeví nové, zelené.

Najednou všechno začne růst jako o překot. Stonky se vytahují do výšky, lístky se rozvíjejí před očima. V horkých dnech je třeba bylinky po ránu zalévat.

 

 

Blíží se noc svatojánská, doba čarovného kvítí. Bylinky, které pěstuji já, se sbírají ve dne, čekám tedy po sv. Janu, čichám k rozmarýně a těším se. První proutky padají do nastavené dlaně, omamně zavoní. Bylinky stříhám zahradnickými nůžkami, i když mě už spousta lidí nařkla, že tím zabíjím magické vlastnosti a že mám bylinky řezat pazourkovým nožíkem. K tomu bych dodala jen jedno – kdo je zastánce pazourku, nechť si jej vyzkouší třeba na stonku jitrocele na louce. Tak rozdrásanou bylinku už v životě neuvidí. Takže dobré nůžky z nerez oceli a jistou ruku. Nechceme přece bylinky mrzačit.

 

 

Co teď s bylinkami? Svázat do svazečků a na půdu. Většina bylin se suší ve stínu, přímé slunce jim dobře nedělá. Malé svazky se zavěsí na hřebíky a půda je pro ně naprosto ideální.

 

 

Po usušení vezmu misku, svazek bylin nad ní několikrát projedu rukou. Drobné sušené lístky padají do mísy, hrubá nať zůstane v ruce. Lístky se potom nasypou do plátěných nebo papírových pytlíčků a zavěsí. Nať používám na obřady jako obětinu ohni, nebo s ní plním vonné polštářky.

Během léta bylinky sklízím tak, jak dorůstají. Některé před květem, některé s květem. Půda voní směsí vůní pokaždé jinak. V srpnu, na velký svátek Matky (Nanebevzetí panny Marie, 15.srpna), natrhané bylinky svazuji do kytice a do věnce, žehnám jim a používáme je jako ochranné svazečky v domě. Poslední sklizeň je většinou v době podzimní rovnodennosti. Z bylin a zeleniny a ovoce upravím také koš darů Země.

 

 

Mezi rovnodenností a Samainem nechávám bylinky „uležet“. Teprve poté jsou připraveny ke konzumaci. Při správném uložení vydrží minimálně rok do příští sklizně a nejvíce tři roky. Potom je už jejich síla vyčichlá, slabá a nejasná. Je také čas na poslední zastřižení bylinek před zimou. Ještě přinést chvojí a bylinky přikrýt, aby jim pod sněhovou peřinou bylo hezky teplo.

 

 

V zimním čase je akorát nálada a čas a počasí na přípravu voňavých čajů. Snesu sáčky s bylinkami z půdy a lžičkou odměřím různá množství do směsi. Nasypu do hrnku, zakroužím bylinkami, aby se promíchaly. Zaliji vodou těsně před bodem varu, opět zakroužím a nechám 2 minuty vylouhovat. Přecedím přes cedníček, nejlépe přírodní bambusový. Ještě troška medu pro zmlsané jazýčky…

Za okny sněží. Čaj voní. Usušené bylinky nasypu do kořenek, plátěných pytlíků, vyrábím své oblíbené směsi. Zahrada je pod sněhem a je čas začít plánovat bylinky na další jaro. Jak jinak, než s jarním čajem proti nastuzení.

 

 


zpět na Stránky bylinkové

Zpět k Mostu ?

Falka