wz

Pupalka - zázračná léčivka

Jaro, léto, podzim, zima, zrození, růst, zralost – všechny přírodní děje probíhají v cyklech nebo v řetězcích. I člověk, ač někdy jakoby nerad, je se vším všudy součástí téže přírody a jeho fyziologie a biochemie z ní nijak nevybočují. Naše vnitřní chemie – látková výměna (metabolismus), která umožňuje a řídí celý náš život, se také děje v metabolických cyklech a řetězcích. Kromě mnoha jiných biologicky aktivních látek se těchto životně nezbytných dějů účastní nenasycené mastné kyseliny a dvě z nich – kyselina linolová a kyselina gama-linolová, tvoří z 80 procent pupalkový olej.

Pupalkový olej je základem pro řadu výrobků - potravin pro zvláštní výživu – cílených na zlepšení stavu organismu unaveného a stárnoucího vlivem současného životního tempa a i jako prevence pro udržení plného zdraví. Základem těchto výrobků je za sucha lisovaný pupalkový olej ze zralých semen rostliny Pupalky dvouleté. Nenasycené mastné kyseliny náš organismus využívá k biosyntéze životně důležitých látek, které souhrnně označujeme jako eikosanoidy. Tyto biologicky aktivní látky (zjednodušeně srovnatelné s hormony) ovlivňují řadu funkcí: regulují krevní tlak, srdeční činnost, srážlivost krve, funkce trávícího i dýchacího systému, porodní funkce včetně menstruačního cyklu, imunitní reakce, zasahují do řady patologických dějů jako je rozvoj zánětů, mechanismus vzniku bolesti aj.

Na počátku složitého řetězce, vedoucího ke vzniku eikosanoidů je esenciální kyselina linolová, kterou lidský organismus nedokáže vytvořit a musí ji proto získávat potravou. Přirozené zdroje (olejniny, olejová semena, jádra ovoce a ořechů, luštěniny) jsou v naší potravě zastoupeny velmi málo. Pupalkový olej obsahuje zhruba 70 procent kyseliny linolové.

Dalším stupněm vícestupňové přeměny této kyseliny je kyselina gama-linolová (GLA), ta běžně v potravě nebývá a bez ní se žádoucí eikosanoidy v těle nevytvoří. Řada lidí trpí určitou fyziologickou (resp. biosyntetickou) nedostatečností při následných stupních přeměny kyseliny linolové (často v závislosti na špatné skladbě potravin a nevhodných potravinových návycích obecně, po prodělaných infekčních onemocněních, při vyšší stresové zátěži a vyšším stáří organismu). Tuto nedostatečnost lze v mnoha případech jednoduše překlenout podáním přípravku, v němž je klíčová GLA obsažena (cca 9%).

Čistý pupalkový olej bývá obohacen dalšími prvky a to beta-karotenem (provitamin A) nebo rakytníkem řešetlákovým (Hippophaë rhammoides L.), který je získáván také lisováním za studena jeho zralých semen. Rakytník rozšiřuje spektrum nenasycených kyselin, ale dodává další cenné látky ze skupiny vitaminů B, E a A. Nově je olej obohacen ginkgo bilobou nebo ženšenem. Dostáváme tak účinný prostředek pro podpůrnou léčbu degenerativních onemocnění, kardiovaskulárních a kožních chorob, oběhových nemocí spojených s ukládáním cholesterolu v cévách. Zároveň posiluje imunitní procesy a svým složením brání vzniku a vývoji nádorů. Doporučuje se při obtížích s narušenou funkcí slinivky břišní a jater a při klimakterických potížích. Pomáhá udržovat zdravou pleť, vlasy a nehty.

Příznivé klinické zkušenosti byly zaznamenány také při léčbě atopického exému, akné a vyrážkách. V tomto případě zakoupíme lahvičku čistého pupalkového oleje a ten v množství jedné polévkové lžíce přidáme do lázně, nejlépe když na dobu asi 20minut se ponoříme do koupele ve vaně. Tak dojde k blahodárnému účinku na všech postižených místech.

Olej tedy můžete zakoupit v želatinových tobolkách pro vnitřní použití (obsahují zpravidla 500mg pupalkového oleje) nebo v lahvičkách a kromě již zmíněné lázně jej použít třeba při přípravě salátů, kysaných mléčných výrobků, majonéz, hořčice, atd. Doporučená dávka na den je 1,5 až 3,0 g denně, to je asi 1-2 čajové lžičky.

Tato léčivka (dosahující výšky někdy i 200cm) je severoamerického původu. Indiáni z kmene Čerokézů používali čaj z pupalky proti průjmům a ke snižování nadváhy. Navajové z ní vyráběli prášek, čaj a sirup proti revmatismu. Algonkinové si z této rostliny připravovali kaši, kterou přikládali na pleť, aby byla dlouho svěží a pružná.

Do Evropy se pupalka dostala v 17.století. Pěstovala se jako zelenina pro svůj výživný kořen a v lidovém léčitelství se používal výtažek k zevnímu ošetření ran a infekcí, vnitřně pak proti rýmě a kašli. Teprve v 60.letech minulého století objevili britští vědci nejcennější složku této byliny - olej. K získání 500 ml je potřeba 5000 semen. Ta obsahují 15% oleje, 71% kyseliny linolové a 9% kyseliny gamalinolové.

U nás Pupalka dvouletá (Oenothera biennis L.) kvete od června do září na rumištích, náspech, při okrajích cest. Žluté květy rozkvétají kolem 18 hodiny a asi po 24 hodinách se zavírají. Květy jsou vonné zejména v noci, opilují je především noční motýli.


VEZA

zpět na Stránky bylinkové

Zpět k Mostu ?