wz

Posvátná myrha

Když se mudrci chystali na cestu, ukázala se před nimi hvězda, kterou viděli na Východě. Zůstala stát nad domem, kde byl Ježíš. Tu se z celého srdce zradovali. Šli do domu a našli Marii a dítě. Hluboko se před ním poklonili a vzdali mu hold. Pak přinesli své dary: zlato, kadidlo a myrhu.

Přestože se už v Bibli dočteme, že myrha byla jedním z darů malému Ježíškovi, tak ještě v 17. století neměli botanikové vůbec představu, jak taková myrhová větvička vypadá. Botanický původ myrhy zůstával po dlouhý čas tajemstvím. A není se co divit, protože subtropický keř zvaný  myrhovník roste jen na málo místech světa - na západním pobřeží Arábie, v přední Indii, ve východní Africe; doma je však v Somálsku a ve východní části Etiopie.

 

 

Myrhovník pravý neboli Balsamovník myrhový - Commiphora myrrha - je keř (nebo menší stromek do výšky tak tří metrů) s velmi tlustým kmenem a hustou korunou s trnitými větvičkami. Jeho drobné bílé květy vyrůstají ve svazečkách a ze semínka naroste vejčitá zašpičatělá hnědá peckovice. V soustavě rostlin patří  myrhovník k rostlinám kadidlovníkovým, z našich rostlin jsou mu nejblíže škumpovité.
Nejznámější druhy jsou: Commiphora molmol, Commiphora abysinica, Commiphora myrrha a Commiphora schimperi. Existuje mnoho dalších druhů keřů rodu Commiphora, které rostou především v suchých buších od východní Afriky přes Arábii až do Indie. Všechny vylučují pryskyřici, některé dokonce tak jedovatou, že se již tradičně používá jako šípový jed.

 

   

Myrha, kterou mám na mysli, je odborně řečeno olejovitá klejopryskyřice, která vytéká (z exkrečních kanálků) z pod kůry kmene samovolně nebo je-li naříznuta. Na vzduchu pak tuhne v žlutou, nahnědlou či načervenalou poloprůsvitnou vonnou hmotu - a to je ta pravá posvátná myrha.
Vůně surové pryskyřice je ostrá, příjemná, avšak silně nahořklá.

 

 

Myrha dostala své pojmenování z hebrejského/arabského murr nebo marror, což znamená "hořký", později se ujal latinský název myrra. Pravá myrha byla vždy velice drahá, na trhu se vyvažovala zlatem. Do Evropy se dovážela především z Habeše a prodávala se v žlutohnědých kouscích. V současné době se k nám vozí myrha z Jemenu.

Ve starověku i středověku se myrha nazývala i smyrnou, jménem, které vedlo často k mnoha záměnám a omylům. Smyrna bylo totiž původně jméno určitého druhu opia a nejspíš i vykuřovací směsi opia a myrhy, jež byly pod tímto názvem prodávány jako afrodiziakum s kouzelnou mocí vyvolat lásku. Proto byla myrha zasvěcena egyptské bohyni Hathor - Paní opilosti a v mytologii je spjata i s řeckou bohyní Afroditou.

Z Řecka pochází i báje o původu myrhy. Bylo to prý jméno dívky, která se zamilovala do svého otce a přiměla ho - nevědomky - k incestu. Když otec podvod zjistil, chtěl dceru, která s ním otěhotněla zabít. Ona však uprchla a požádala kajícně bohy o trest - a ti ji proměnili v myrhovník.

 

 

V řeckém obětním rituálu měla myrha velký význam. V Apollónově chrámu v Milétu byla vedle olibana vykuřována hlavně myrha. V Delfách byla myrha spolu s vavřínem a blínem jedním z nejdůležitějších Pýthiiných vykuřovadel.
Myrha byla pálena při římských pohřbech, kdy měla i zamaskovat zápach vycházející z mrtvých těl při spalování na hranici. Říká se, že císař Nero při pohřbu své ženy Poppey nechal spálit celou římskou roční spotřebu myrhy.

Myrhu jako vykuřovadlo užívali i Asyřané a nazývali ji murru. Velký význam měla také v hebrejském kultu, kde byla součástí posvátné masti a svatého kadidla.

Ve starém Egyptě (a později i jinde) byla myrha používána ve všech svých formách (mletá i tekutá) k balzamování mrtvých. Jak píše starověký dějepisec Herodot, byl to nejspolehlivější, ale také nejdražší způsob balzamování.

Římané roztok myrhy a vína dávali pít coby utišující prostředek odsouzencům před přibitím na kříž. Podle evangelia sv. Marka bylo i Ježíšovi podáno před ukřižováním vinum murratum a jak dále popisuje Janovo evangelium, ženy myrhu použily spolu s aloe také při ošetření Kristova těla před uložením do jeskynního hrobu.      

Do Indie se myrha dostala pod jménem bola a byla vysoce ceněna v ayurvédské medicíně. Byla nejznámější a od starověku nejužívanější substancí pro léčení tělesných poruch, zpomalení procesu stárnutí a omlazení těla a ducha. Jak píše Christian Rätsche ve své knize Dech draka (Volwox 1997): ...myrha je úzce spřízněna s gugulem ayurvédské medicíny a je důležitým ayurvédským elixírem života (Rasayana). Podobným způsobem je myrha omlazovacím prostředkem pro Vatu (prvek vzduchu v těle) a Kaphu (prvek vody v těle), má ale ještě specifičtější účinek na krev a na ženský genitální systém, zatímco gugul působí silněji na nervy.... Díky účinku myrhy je urychleno hojení boláků a poranění a současně je tišena bolest. Napomáhá také rozptýlit deprese, neboť jejich působení se vztahuje i na nejsubtilnější části těla."

Podle duchovního dělení tvoří myrha jako ženský princip a symbol Země - opak k olibanu, coby  mužskému principu a symbolu nebe.
V magii je myrha spojována s měsícem, vodou a s egyptskou bohyní Isis. Pálí se jako očistná esence, která obvykle ve spojení s františkem vyvolává klid a napomáhá při meditaci. Proto je myrha součástí pohřbů a zimních obřadů a občas se užívá při vymítání a očišťování. 

V mohamedánském světě byla myrha používána již ve středověku. Muslimové věří, že myrha pochází z Mekky a proto je svatá.

Od 15. století se v chrámech a palácích se směs myrhy a olibana pálila jako vonné kadidlo. Světice Marie Magdalena má na mnoha svých vyobrazeních jako jeden ze svých atributů zobrazenu i myrhu.

Středověké spisy popisují jak byla myrha používána v lékařství, že byla přidávána do vína, aby mělo příjemnou vůni, připravovali se z ní pomády na vlasy. V lékárenství se myrha přidávala do mastí a pilulek, bylo doporučováno podkuřování myrhou při revmatismu, lihová směs se užívala jako ústní voda. Hippokrates ji používal na opary, staří Řekové na infekce úst a očí. Zasypáním se scelovaly rány na hlavě, spolu s medem a čínskou skořicí účinkovala proti uhrům, spolu s octem odstraňovala lišeje, směs ladoně a myrhového oleje zpevňoval vypadávající vlasy, chronické katary léčila mast vetřená do nosní dírky.
V současné době myrhu obsahují pro její antibakteriální účinky různé parfémy, zubní pasty, pleťové vody a další toaletní a kosmetické produkty.

 

 

Ve farmacii se stále ještě používá především Tinctura Myrrhae, jež je účinná proti bolesti. Ve formě tinktury je účinná při léčbě zánětu úst a hltanu. Někteří pacienti k ní však mají výhrady kvůli její výrazně hořké chuti.
V roce 1966 italští vědci přišli na to, že myrha obsahuje dvě bolest tišící látky, které v mozku působí na opiátové receptory, stejně jako morfin a heroin. Účinky myrhy nejsou však tak silné jako třeba setého máku, který je i dostupnější a levnější, a tak byla časem z lékařství vytlačena. Pálením myrhy se do vzduchu uvolňují antiseptické substance.

Přesto, že myrha nemá při vykuřování žádné zvláštní aroma - jen je lehce cítit po spáleném dřevu - získala si velkou posvátnou úctu a bázeň u mnoha náboženství a kultur.

Myrha čistí tělo a duši člověka,
uvolňuje a otevírá jeho pocity,
aby byly připraveny k přijetí vyslanců božského světa.

Jak jsem se již zmínila, při náboženských obřadech (a nejen při nich) se používá jako vonného kadidla směs myrhy a olibana. Tak nebude od věci, když se zde zmíním i o něm, protože kadidlo (spolu se zlatem a myrhou) bylo také jedním z darů Tří králů Ježíšovi.

Olibanum - Boswelia carteri - je aromatická klejopryskyřice žluté barvy, získávaná dvakrát až třikrát za rok z kmene kadidlovníku. Pryskyřice nejlepší kvality pochází z Jemenu a severního pobřeží Somálka. Oblast dnešního Jemenu nazývali starověcí Římané Šťastnou Arábií, a to nejen proto, že byla nejúrodnější oblastí Arabského poloostrova, ale především proto, že přes jemenské vnitrozemí vedla cesta jednoho z nejlukrativnějších obchodů starověku - obchod s kadidlem a myrhou.
Pojmenování kadidla pravděpodobně vzniklo za křižáckých válek, ale také je pravděpodobné, že se jedná o arabský výraz "olej Libanonu", neboť do Libanonu byla pryskyřice dodávaná a odsud prodávána do Evropy.

Staří Řekové pálili olibanum nejen při uctívání bohů nebo oslavách a významných událostech, ale také když si chtěli provonět své domy. Olibanum je jedna z nejlepších a nejsilnějších substancí pro odstranění mikrobů a nežádoucích pachů ze vzduchu.
V současné době je Olibanum používáno ve voňavkářství a aromaterapii. Pálení kvalitního kadidla je velmi účinné pro odstranění stresu, uvolnění svalového napětí a pro navození pohody a klidu. Olibanum má příjemnou a nezapomenutelnou vůni. Můžeme ho pálit jen s dřevěným uhlím (to jen podporuje hoření) nebo v kombinaci s jinými ingrediencemi, kterým je ve vonných směsích výbornou podporou.
K nám je Olibanum v současné době dováženo ze Sudánu a je známo spíše pod pojmem kadidlo.

Směs pryskyřic - kadidlo - i dnes v lékařství pomáhá při léčbě ran, vředů, nádorů v trávícím traktu, stejně jako při zánětlivých onemocněních, například artritidě, dně nebo revmatismu. Osvědčuje se také při léčbě rakovinových nádorů, zejména mozkových, které jsou rezistentní vůči chemoterapii. V laboratorních podmínkách se při pokusech prokázalo, že kadidlu nedokážou odolat ani jiné tumory, například prostaty, na které chemoterapie nezabrala.

 

 

Dary přinesené Ježíškovi - zlato, myrha a kadidlo jsou skutečně dary hodné Božího syna. Vždyť ve své době byly, i nyní jsou, obě rostlinné pryskyřice stejně cenné jako nejdražší žlutavý kov.


zpět na Stránky bylinkové

Zpět k Mostu ?

VEZA