Nebojte se mne!

Jmenuji se Lepista saeva - houbaři mne znají jako Čirůvku dvoubarevnou. Klobouček mám béžovo hnědý a nožku pěkně do fialova. Jsem velice chutná! Zkušení houbaři mne rádi vidí a někteří neznalí jedinci do mne kopou...

 

 

Čirůvka dvoubarevná zjevem, velikostí a částečně i zbarvením nezapře svůj blízký příbuzenský vztah k čirůvce fialové. Můžeme ji však na první pohled docela dobře rozlišit podle barevné kombinace klobouku a třeně. Klobouk i lupeny jsou zbarveny v nevýrazných tónech špinavě žlutých nebo šedavě okrových, bez jakýchkoliv odstínů fialové barvy. Daleko nápadnější je krátce válcovitý, silný, dolů většinou rozšířený třeň, který je světlounce bílofialový a potažený hrubými podélnými, pěkně modrofialově zbarvenými vlákny. Dužina je bělavá, příjemně voňavá.

 

 

Čirůvka dvoubarevná se vyskytuje mimo les, v trávě luk a pastvin, na stepních stráních, ale i na trávnících pod ovocnými stromy a ve starých sadech. Rostě vždy až na podzim, nejdříve v září, a pak za příznivého počasí až do prosince nebo do zámrazu. Často se vyskytuje pospolně a tvořívá tzv. čarodějné kruhy. Její přítomnost na těchto místech se projevuje i v době mimo růst pásy sytě zelené vegetace (většinou trav), nápadně se lišící od svého okolí. Podobně se projevuje i špička obecná.

Čirůvka dvoubarevná je jedlá a chutná s příjemnou houbovou vůní. Podle poznatků posledních let rozšiřuje svůj areál a šíří se i do oblastí, kde dříve nerostla. Proto ji najdeme i ve velkých městských parcích, kde převládají jehličnany, kde se jí začíná líbit pod borovicemi tak dobře, že se zde pak vyskytuje každý podzim.

 

 

Čirůvka fialová je také velice sympatická houba.
Čirůvka fialová, Lepista nuda, je dvojník čirůvky dvoubarevné. Na rozdíl od ní roste vždy pod stromy. Celá plodnice je v mládí krásně ametystově fialová. Toto zbarvení však časem ztrácí a mění v kalně fialovou až pleťově hnědavou jak na klobouku, tak i na lupenech. Také dužina je později bělavá nebo našedlá. Fialovou barvu si nejdéle uchovává třeň. Klobouk čirůvky fialové je 6 až 15 cm široký, masitý, nízce klenutý, fialový až hnědofialový, na středu zahnědlý, s tenkým podvinutým okrajem. Třeň je 5 až 10 cm vysoký, 1 až 2,5 cm tlustý, pevný, dole napuchlý, nemá prsten. Lupeny jsou modrofialové nebo šedomodré, husté, poměrně nízké. Dužina příjemně voní i chutná. Proto pozor, můžete v ní najít i dosti velké bílé červíky, jak si na ní pochutnávají!

Oba druhy čirůvek nalezneme od září do prosince v listnatých i jehličnatých lesech, sadech, parcích a v alejích. Roste převážně na místech s vysokou vrstvou humusu, kterým její podhoubí prorůstá, takže při vytržení plodnice ulpívá naspodu třeně shluk trouchnivějícího jehličí, listí a podobně. Obvykle roste pohromadě ve velkých početných skupinách, což je pro houbaře zvláště přitažlivé v době, kdy jiné jedlé houby málo rostou. Zvláštností čirůvky fialové je , že se výjimečně objeví již během jara, ovšem jen jednotlivě. Tento jev známe i u některých dalších hub normálně rostoucích pozdě na podzim.

 

 

Jak čirůvka dvoubarevná, tak čirůvka fialová obsahují v čerstvých plodnicích látku toxin způsobující rozpad červených krvinek. Je proto důležité tepelné zpracování těchto výtečný hub - kdo by také jedl houby syrové? Varem se toxin ničí, takže dobře uvařené čirůvky jsou neškodné.

Čirůvka fialová i dvoubarevná jsou výborné jedlé houby a daly by se svou konzistencí i chutí přirovnat k všeobecně známému klouzku. Kladem čirůvek je, že nemají slizký klobouk, nejsou křehké a proto při převozu odolávají nárazům a nedrobí se. Faktem je, že jejich fialové zbarvení od sběru odrazuje; ale vždyť žlutý klouzek nebo oranžový klobouk křemenáče či dokonce červenofialový hřib kovář sbíráme bez podivu nad jejich zbarvením.

 

 

Čirůvku fialovou lze těžko zaměnit, nanejvýše tak za některý fialově zbarvený pavučinec. Avšak všechny pavučince se liší přítomností nápadného pavučinového závoje a většinou nepříjemným pachem. Převážná většina pavučinců je jedovatá, nejedlá a navíc je jejich výskyt v přírodě dosti řídký...
Zkušení houbaři sbírají fialově zbarvený Pavučinec náramkovcový (klobouk i třeň velice slizký, pokrytý pavučinkou). Ten je jedlý a do houbové polévky výborný! Naproti tomu Pavučinec modrý je už napohled nehezká houba s bledě fialovou pavučinkou; je také jedlý avšak chuti dosti nevalné. Oba pavučince rostou na vápencovém podkladu v listnatých lesích a to hlavně v létě.

 

 

Že jsou oba druhy fialových čirůvek zdraví neškodné je patrné i z toho, že je sbírám a vařím na všechny způsoby už tři roky a stále ještě jsem mezi živými...
A co by vám doporučil mykolog? Nejchutnější nakládané houby v sladkokyselém nálevu jsou čirůvky a ty fialové v kombinaci se strakošem zvlášť!
Nebojte se fialových krasavic!

PS
Zde vyobrazené Čirůvky dvoubarevné jsem sesbírala ve středu 28. října na louce v jihočeských Sochovicích a v neděli 2. listopadu ráno v parku u Kobyliské střelnice (Praha 8). Polévka z nich uvařená byla výborná!
(Převážná část čirůvek však byla uložena do mrazáku a několik jich dostala hodná paní sousedka.)


zpět na Stránky bylinkové

Zpět k Mostu ?

VEZA

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

WebZdarma.cz