wz

Barvínek menší

Barvínek menší - Vinca minor L.; živel – voda, rod - ženský.

Je to vždyzelená poléhavá rostlinka. Lodyhy jsou poléhavé, dlouhé až 30 cm při styku s půdou snadno koření. Listu jsou eliptické a hladké s krátkými řapíky. Modré květy vyrůstají jednotlivě v úžlabí listů a kvetou od března do letního slunovratu. Každý květ má pět lístků korunních, které se po otevření rozloží tak, že je květ téměř plochý.

Sbírají se květy a nať,  ze které se izolují  alkaloidy, dále obsahuje saponiny,  třísloviny, pektin, amorfní  hořčinu vincin a deriváty kyseliny flavonovéursolové.  Nať se sbírá v červnu až červenci, suší se co možná nejrychleji  ve  stínu nebo umělým sušením. 

Vaří se z něho nápoj lásky a zahání zlé duchy. Jako amulet se může nosit pro získání peněz,  k zažehnání hadů, jedů, duchů a uhranutí. Věneček z květů pověšený nade dveřmi chrání dům. Rozprostřen pod postelí zesiluje vášeň.

Barvínek je opředen  mnoha pověrami a užívalo se jej i při různých rituálech.  Zde  je alespoň jeden příklad převzatý ze stránek Záhady & mystéria.

Jestliže  máte dojem, že se ve vašem příbytku zdržují duchové mrtvých,  tento návod je  určený k tomu, abyste je odehnali, případně  si od nich vyžádali, aby nebyli ve  vaší bezprostřední blízkosti.  Rozsviťte tedy tři bílé svíce (každá musí být v  samostatném  svícnu). Pod levý svícen podložte pergamen s napsanou modlitbou  (je  jen na vás, pro kterou se rozhodnete), pod prostřední svícen  barvínek a pod  pravý svícen položte malý stříbrný křížek.  Když už svíce hoří, sedněte si a ruce  položte na stůl,  aby vaše dlaně směřovaly nahoru.
Začněte hovořit : Slyšte,  duchové, kteří přítomní jste v tomto domu! Naslouchejte  mým slovům, jež  pronikají do ticha. Cítím, že jste tu,  a třebaže se ublížit mi nesnažíte, beztak  vás žádám,  abyste se nezdržovali v blízkosti mé. Po zádech mi běhá mráz,  protože  cítím vaši přítomnost. Proto vás prosím v záři  těchto svící - nezdržujte se v mé  blízkosti. Nechť vás  skryjí tajemná zákoutí domu, anebo z něho odejděte. A vy,  zbloudilci, vraťte se raději zpět, jestliže poslání tu žádné  nemáte. Vraťte se  zpět do země stínů, ale vy, kteří tu  zůstat musíte, bděte nad mou osobou i nad  lidmi, kteří tu  přebývají. Uposlechněte moje prosby, které se nesou na křídlech  upřímnosti, neboť přivyknout si na vás nemohu. Ó, duchové  tmavého a chladného  záhrobí, neubližujte mi. V dobrém vás  oslovuji, zlé nemám v úmyslu. Proto  neubližujte mi ani svévolně,  ani na příkaz bezbožníků. Neubližujte mi svou  přítomností,  která mne tíží a tíseň do mé duše zasévá. Rampouchy strachu  ve mně  rostou a cinkají ve větru mrazivém, proto dále ode  mne. Vyhněte se mi vždy a  pokaždé! Pokaždé a stále, vždy  a nepřetržitě… I když toto místo souzené vám je,  i když  jste tu z vůle jiného, neubližujte mi, ani člověku, který  práh tohoto  domu překročí. A já každý večer za vás tichou  modlitbu přednesu.
 (V plamenu  prostřední svíce musíš spálit  větvičku barvínku a vyřknout modlitbu, kterou máš  napsanou  na pergamenu. Potom polib křížek a nezapomeň na slib, který  jsi dal  duchům.)

K léčebným účelům patří nadzemní části rostliny. Nálev při nadměrném krvácení při menstruaci a při krvácení hemeroidů. Též při krvácení z nosu, dásní, při aftech a průjmu. Při bolestech hlavy, závratích, hučení v uších.  Snižuje krevní tlak, osvědčil se i proti dráždivému kašli, ale působí i sedativně, užívá se při cukrovce. Z barvínku se připravuje mast na lupénku a ekzémy.

Zasvěcen je Bohyni a je bylinkou ženské magie používaných především v ženských rituálech svátku Imbolc.

Barvínek u nás roste i volně v přírodě.

Na Šumavě v květnu vytváří v lesích úplná modrá jezírka.

Následující básnička ze stránek Básničky pro zamilované:

 Barvínek 

Na  nenápadných místech  bývá rostlinka,
malá,do očí nebije,roste jen zlehka.
Ráda  má stín,snad i tajemno a mystiku,
u kořenů postačí převaha  i  prostého písku.

Lebedí si u zřícenin a prastarých  pomníků,
proplétá  se s břečťanem na řadě hřbitovů...
Snad pro odstín květu či jaký má lístek
nese název  brčál-neboli barvínek.

Jako větrník souměrně jemně  točený
zdvihá skrz listy hlavičky květ-fialový.
V  jeho středu po ránu kapička  rosy bývá,
co v paprsku slunce  veškeré barvy dává.

Miluji tu  podívanou na zázračný  koberec,
když jsem obklopena jím a vlastně jako  jedinec.
Zblízka se dá pozorovat i další paměti kytičky,
připadají  mi  někdy jako slzy ty kapičky...

Jako by to byly oči,co  se mě snaží  pochopit,
a možná i ti,co spí pod ním,mohli  konečně mluvit..
Trpělivě  naslouchá tento malý společník,
jako plný soucitu dává neviditelný kapesník.

A  snad je živ z těch nespočetných příběhů
a odtud bere  sílu na hory  dalších případů..
Možná proto má už  dlouho u mě obdiv-a vábí,
že toho  neskutečně hodně  ví a tají...


Vlk

Zpět k Mostu ?