wz

Znovuzrozená Sofia
Ladislav Amairgil Míšek, bard Vrchotický

 

 

Velká  změna z nebe přinesená,
pootočilo se hvězdné  kolo času,
to myriády hlasů  už v chóru zní.
Všichni  vzhlížejte  k nebi v úžasu,
Moudrost zrozena do světla oděná.

Sofia  je věčná a třpytivě zářivá,
ve světle zpívá  aurou zahalená,
jsi pro nás asi požehnání krásy. 

Od léta jsou paprsky tvými vlasy,
tak  Tebe Kosmos čekal tisíce let,
po tobě toužil svět, který skonal.
Dožili jsme se, vnukům vyprávět
budeme, jak jim začaly nové časy. 

Moudrost je božská, esence ženy,
Paní Štěstěny, Světla a hvězd jsi,
Pramatko z vláhy Mléčné Dráhy.

Žehnej všem ženám Božská Sofie,
přesažná a trojná moudrosti rodu,
plameni našich divotvorných kotlů,
ze kterých se posvátné  pivo  pije,
sílo přeměny co olovo v zlato slije. 

Moudrost je  princip sličné Dcery,
Matky Genery, patronky pokolení,
Khaily Stařeny, co chrání  kořeny. 

Žehnej všem mužům Božská Sofie,
Ty, moudrosti spravedlivého  míru,
Sílo kovadlin, co meč v pluh překuje,
Bráno nebes co rozezníš v nebi lyru,
žehnej lidem, o to Tě prosím s dnem….

                    ….když vibrují struny mé harfy.

 

 


Amairgil

zpět na stránky Poezie

 

Zpět k Mostu ?