wz

 

   Poezie od Marupiary XI.

 

 

Jasmín ...

Marupiara

 

...jasmín mě uhodil
přes srdce

to jsem se lekla !

kolik je to let ?

bylo to dávno
co mi hlavu plet
když voněl puncem hříchu
s naléhavostí pratouhy

horce a sladce
a s kusem nejistoty
(jak rozepnout blůzku
a zda sundat boty...)
jsme rozechvělí a chtiví
do jeho vůně vstupovali
v překotném spěchu
nezkušených let

ještě mě stále baví svět

jenom ten spěch
se kamsi ztratil
když život sám
nás obohatil
zkušenostmi

stále mi ještě voní

jako předloni i vloni
a všechna jara zpět
jak jarní dostavník
mne vrací zpátky
až k nepokoji
mladých let...
 

 

 


 

zpět na stránky Poezie

 

Zpět k Mostu ?