wz

Popocatepetl

(podle aztécké legendy)
 

Z poezie Jany Vesuvanky XCVII

 

 

Dcera aztéckého krále
krásná Ixtaccihuatl
dostává zprávu
že statečný bojovník
Popocatepetl
v boji padl
Zoufá si Ixtaccihuatl
a ve velkém žalu umirá

Zatím Popocatepetl
s velkou slávou
se vrací z vítězného boje
teď po jediném touží
spatřit a obejmout
svoji Ixtaccihuatl

Přichází do města,
kde vládne smutek
a svoji milovanou
nachází v záplavě květin
ležet bez života

V jeho srdce vzplanul oheň
nesmirného hoře
K čemu vítězství a sláva
vždyť bojoval a zvítězil
jen pro ni

Pryč od lidí a dívek
co tu stojí a touží
nahradit mu Ixtaccihuatl
I kdyby sebevic prosil bohy
už nikdy mu ji nevrátí

Sklání se ke své milované
zvedá ji i s květinami
a odnáší tam, kde nikdo neuvidí
slzy bojovnika

Pak z kamení vystaví
pro Ixtaccihuatl pyramidu
a vedle ní staví další horu
do níž vstoupí
Navždy skrytý před světem
však neumirá

Jeho srdce stále žalem hoří
a těžký dech se mění v kouř
v nitru hory může plakat
A proto čas od času
stéká řeka jeho žhavých slz
po svazich hory   ...   

 

 

Ilustrace k legendě převzatá ze stránek Cjaronu's Blog

 

 

 

Obrázky z archívu autorky


 

zpět na stránky Poezie

 

Zpět k Mostu ?