wz

Osamělá

(Z poezie Jany Vesuvanky LXXXVIII.)

 

 

Z roviny vystupuje
kopec nevysoký
Kdysi magma
co nikdy nevyvřelo

Skryto pod povrchem
sousedy své
slíny křídové
žárem v porcelanit
přetavilo

Utuhla žhavá krev
ve znělec proměněna
v krajině zavládly
jiné živly

Miliony let
broušení a odnosu
na svět vykoukla
Kunětická hora ...    

 

Obrázek z archívu autorky


 

zpět na stránky Poezie

 

Zpět k Mostu ?