wz

Emilu Fillovi

(Z poezie Jany Vesuvanky LXXXI.)

 

 

 

Šest let
ležely štětce
nečinně
a barvy nemohly
zářit na plátnech

Tvých šest let

života, Mistře
jen pohled okny
linkovanými
kde vládla
bolest a smrt

Po svobodě jsi toužil
napsal o ní knihu
žhavé paprsky
vzpomínek na domov
sálaly do kraje
zrozeného ohněm

Na ponuré zdi cely
jako fata morgana
vlnily se kopce
Oblík, Milá
Srdov, Raná
Košťálov i Milešovka

Zasáhly tě šípem lásky
Nezradily
nablízku Ti byly
a pomáhaly
zvítězit i nad smrtí

U stojanu
s paletou jsi stál
štětcem děkoval
a skládal sonáty
pro Středohoří

Panoráma krajiny
rozvlněné a zasněné
spoutané v rámech
se dívá na Tebe
a promlouvá jen tiše
o poslední lásce malíře  ...   

 

 

 

Emil Filla (4. dubna 1882 Chropyně – 7. října 1953 Praha) byl český kubistický malíř, grafik a sochař.

...

Od roku 1947 až do smrti vytvářel krajinomalby Českého středohoří (Slavětín u Peruce, 1949, Hazmburk u Stradonic, 1950; Od Brníkova, 1951; Hazmburk, 1951; Lounské kopce, 1951; Stradonice, 1952; Kamýk u Litoměřic, 1952; Chožov, 1952). Tuto aktivitu umožnilo to, že v roce 1946 dostal k užívání jedno křídlo zámku v Peruci. V krajinách Českého středohoří Filla mj. reaguje na dílo holandského krajináře Jana van Goyena, o němž v téže době také napsal knihu. Zároveň mu tyto krajiny zřejmě byly i jistou formou jakési terapie z válečných hrůz.

 

Ukázky obrazů z Českého Středohoří najdete na internetových stránkách

 

Obrázek z archívu autorky


 

zpět na stránky Poezie

 

Zpět k Mostu ?