wz

Jaro u Ohárky

(Z poezie Jany Vesuvanky LXXX.)

 

 

 

Pod doteky paprsků
probouzí se země
přikrytá okrem podzimu
Slastně nadechuje
barvy připravuje
neviditelným štětcem
cáká po koberci
se smíchem...

Rozezní se
bílé zvonečky květů
cudně skloněných
bledulí
jaterník otevírá
modravé oči

V sítinách topolů
olší a dubů
nacvičují muzikanti
jarní kantátu
žluna se jim chechtá
a Ohárka hraje tu
svojí durovou
pro Hanžburek
Máchovi tak milý  ...   

 

Obrázek z archívu Říše snů


 

zpět na stránky Poezie

 

Zpět k Mostu ?