wz

 

Místo, kam se ráda vracíš

(Z poezie Jany Vesuvanky VIII.)

 

 

 

Na starých plátnech
ožily ohnivé barvy
a slávu mocné hory
vykřičely do světa
Malíři odešli
obrazy mluví
snad hledají někoho
kdo porozumí

Máš svůj rodný kraj
a pocit, že on není tvůj
To jeden malý
černobílý obrázek
přehodil výhybku
a vlak se vydal
do krajin
kde hory mají
žhavý dech

Těžké je loučení
vzpomínky zůstanou
hledám stopy Hefaista
ve své zemi

Na poledníku
skoro stejném
jen rovnoběžka
trochu dál na sever
jsou kamenné stránky
knihy z dějin Země
v nichž můžeš číst

Řeka žhavá tu kdysi
hrála temnou fugu
než proměněna chladem
v tiché varhany
i kamenná moře
tu mají svoji řeč
A jiná řeka
co pořád spěchá k moři
vyryla hluboké údolí

Bohatý život tryská
na svazích i patách
strmých homolí
lesy, sady, vinice
louky a pole -
tak to je České středohoří
kam se vracíš ráda ...

 

Ilustrace autorky.


 

zpět na stránky Poezie

 

Zpět k Mostu ?