wz

Ferdinandea 1831

(Z poezie Jany Vesuvanky LXXIII.)

 

 

 

Klidná hladina
ozářená sluncem
se náhle zavlnila
zahučelo v hlubinách
smýkají sebou lodě
a kapitáni velí k návratu
Neklidné je pobřeží
sicilské

Na dně moře palčivá rána
bolest dlouho neutajíš...
burácejí hromy podzemní
Oheň rozráží vody
zběsile pára syčí
černý kouř stoupá
vyletuje fontána kamení

Zrozený ostrůvek
ve Středozemí
Komu bude patřit
Jak ho pojmenují

První Angličané
vztyčili vlajku -
ostrov je Grahamův

Opoždění Italové křičí
Naše je Ferdinandea
Francouzi přicházejí
s názvem Julia
zrodil se přece v červenci

Utichly ohně z nitra země
a zdá se, že rodí se nové
mnohem horší

Ostrůvek malý
chvěje se strachy
chtěl přivítat život
a lidi zatím
už zbraně připravují

Nebude ničí
rozhodne Poseidon
a rozpoutá bouři
Vlny divoce
o břehy metají
maličká země
pomalu mizí ...  

 

 

V Sicilském průlivu mezi Sicílií a severním pobřežím Afriky se v červenci 1831 během chvíle vynořil nový ostrov. Jednalo se o velikou vyvřelinu z podmořské sopečné činnosti. Ostrov dostal jméno Ferdinandea a jistě netušil, co svým zrodem způsobí. A nebylo toho málo, co se kolem něj dělo - dohady Angličanů, Italů a Francouzů, kteří si na něj dělali nárok, se měnily v ostré spory a snad hrozila i válka. Jenže ... ostrůvek znesvářeným stranám udělal čáru přes rozpočet a opět zmizel pod hladinou moře... Vznikl v červenci 1831 a zmizel v prosinci téhož roku.

 

Dobové obrázky z archívu autorky


 

zpět na stránky Poezie

 

Zpět k Mostu ?