wz

Cotopaxi

(Z poezie Jany Vesuvanky LXXI.)

 

 

 

Shlížíš
z ledových výšek
na zemi spalovanou
rovníkem

Dřímající
v modrých náladách
oblohy
bičovaná vichry
tam kde slunce
nikdy nehřeje
stáváš se snem
pro člověka

Co znamená
tvé jméno - Cotopaxi
už nikdo neodhalí
tu pověst Indiánů
odnesl vítr i čas

Hnáni touhou
přeletěli oceán
a namířili k tobě
za tichými
nekrvavými lovy
Až k vrcholu
a ještě dál...
dolů k branám
pekelným
zavřeným
Tvůj dech
zahřívá
zkřehlé ruce

Zahořeli láskou
k tobě
a jejich vzpomínka
zůstává zvěčněná
v knize ... ... 

 

Báseň byla inspirována vypůjčenou knížkou Branislava Brauna "V ledu a ohni And", v níž autor popisuje Expedici Cotopaxi 1972, které se zúčastnil. 

 

Obrázek z archívu autorky


 

zpět na stránky Poezie

 

Zpět k Mostu ?