wz

Vrbka úzkolistá

(Z poezie Jany Vesuvanky LXIII.)

 

 

 

Růžovými květy
rozveselí koncem léta
paseky i cesty lesní
Listy úzké
připomenou strom
sklánějící větve
nad vodou

Její děti lehoučké a bílé
rozletí se do světa
u nás i na Kaskádách

Smutné místo
na svahu hory
kde zastavil se život
a smrky tyčící se k nebi
proměněny v třísky
bezmocně ltu leží
v zemi popelavé

Našly svůj domov
ty děti rozlétané
a byly první
kdo zažehly
tu jiskru života  ... 

 

Obrázek z archívu Říše snů


 

zpět na stránky Poezie

 

Zpět k Mostu ?