wz

 

Kilauea

(Z poezie Jany Vesuvanky V.)

 

 

 

Daleko na západ
a možná ještě dál
tam kde zamáváš
východu slunce
nad modrými vodami
Pacifiku

Ztrácí se horizont
ve zlatém odlesku
a vlny oceánu
hrají věčnou
vodní hlubokou
tokátu monotónní...
Usínáš na lodi
ukolébán

Probudí Tě
děsivý výkřik
kdesi dole
uvězněné bohyně
ronící potoky
syčících slz
proměněných
 v řadu korálků
ráje orchidejí

Žhavé lávopády
se řítí ze skal
a jiné, pomalé
splétány do provazců
To bazaltový orchestr
hraje havajské flamenco
a jeden korálek
se zvolna rozrůstá

 

Ilustrace autorky.


 

zpět na stránky Poezie

 

Zpět k Mostu ?