wz

 

Babočka bodláková

(Z poezie Jany Vesuvanky IIL.)

 

 

 

Fialový květ
a barvy podzimu
na něžných křídlech
vystavených slunci
co prodlužuje stíny
a zalévá step
okrem a sienou

A ještě rozloučení
s bodlinatým králem
co domovem byl
jejím dětem
Tažní nejsou
jenom ptáci

Se svými druhy
přeletí mocné hory
smýkány větrem
a vedeny touhou tam
kam Martin na bělouši
nikdy nezavítá

Snad barevná křídla
znavená cestou
najdou zimní domov
v krajině pinií
a na ostrově
kde vládne
kněžna ohnivá
možná i dál
moře přeletí

Na jaře se vrátí
a budou mi vyprávět ...

 

Fotografie z archívu Říše snů


 

zpět na stránky Poezie

 

Zpět k Mostu ?