wz

 

Námořnický sen

(Z poezie Jany Vesuvanky XXXVI.)

 

 

 

Bylo mi deset let,
a ve školní lavici
jsem nad mapou
objevovala svět
a snila svůj
námořnický sen

Na osamělé lodi
v divokých vodách
Atlantiku
rval vítr plachty,
klikaté blesky
noční oblohu
křižovaly
a ve vlnách
se odrážely

Skalnaté pobřeží
na dohled,
boj s bouří
na moři,
to byl můj svět

A další sen
na lodi u rovníku
v klidných vodách
Pacifiku,
pobřeží Ekvádoru
a ohnivé hory
s ledovými čepicemi
na obzoru

Dramatické chvíle
v oceánech
jsem prožila
a přece se znovu
nad mapou zasnila,
hledala přístav,
kde bych zakotvila

Tam v dáli
na jihu Itálie
líbezná píseň zní
O sole mio...
Vrať se do Sorrenta

Vzpomínka na Vesuv
ožívá...
loď spěchá k Neapoli,
a svoji cestu končí    ...  

 

Ilustrace autorky


 

zpět na stránky Poezie

 

Zpět k Mostu ?