wz

 

Z poezie Jany Vesuvanky III.

 

 

Vesuvio

Jana Vesuvanka

 

Zaznívá cembalo
z dálky i dávných dob
Pohledy člověka
k mocnému králi
co pláče ohnivé slzy
a září nad krajinou
Prchavé okamžiky
zvěčněny na plátně

Čas utlumil bolest
i když kdesi v nitru
neklidné srdce stále tepe
Jiskra ohně skryta
v melancholii kamene
co píše kapitoly
z historie Země

Láva rosa, čediče šedé
do mozaiky poskládané
pečlivě popelem přikryté
Dějiny se opakují

Štědrá je náruč hory
nad Neapolí
s temným karmínem
snoubí se zeleň
kytička a keřík
své místo nacházejí

Malíř s paletou
a ohněm v srdci
snad i s duší básníka
přichází poklonit se hoře
a oslavit zrození života

 

Valeriana Rossa

Jana Vesuvanka

 

Na vlnách stříbřitých
temného azuru Tyrhénu
připlouvá loď

Po úbočí hory
stezkou popelnou
kráčí poutník
vzhůru tam
kde borovice
už to vzdává
a kručinky rozehrály
rapsodii ve žluté

Tajemná
s květy karmínu
se uchytila
na kamenných
štědrých slzách
a stoupá k vrcholu

Vysoká
s květem bohatým
kolébána větrem
kývá se
vzhlíží ke slunci
a čeká na bratříčky
s motýlími křídly

V poledním žáru
nad městem
kde zrodila se tarantela
teď jedna tichá zní
pro karmínový květ
 

 

Ilustrace autorky.


 

zpět na stránky Poezie

 

Zpět k Mostu ?