wz

 

Arenal

(Z poezie Jany Vesuvanky XXVI.)

 

 

 

Tiše si brouká
a pokuřuje vrásčitý
v zelený samet oděný
Kouř do kumulu skládá
Shlíží do krajiny
kolibříků
a pečuje
o své kvetoucí děti

V noci maják
jehož žhavé srdce
rozhazuje jiskry
Letí vzduchem
tmavnou
proměněny v kamení

A jeden z nich
rozezněl
vzdálenou strunu
za oceánem
a zamířil přímo
do Evropy ... 

 

Ilustrace autorky


 

zpět na stránky Poezie

 

Zpět k Mostu ?