wz

 

Z poezie Jany Vesuvanky II.

 

 

Dub

Jana Vesuvanka

 

Jenom tři písmena...
a vyvolají obraz
krále mezi stromy
Stojí trochu zasmušilý
a přece vlídný
s vráskami stovek let
a jizev po bojích

Svoji sukovitou náruč
zvedá vysoko k nebi
aby pozdravil i zpěvem
svých ptačích svěřenců
východy slunce.

Zná náladu nebe
jásavou, pochmurnou
i plačtivou
čas od času zachvěje se
když pocítí jeho oheň
Pevně zakotven v zemi
bojuje s vichrem
na pozadí těžkých mračen

Odívá se do barev jara,
léta a podzimu,
v zimě pak do jemných krajek
s uvízlým rezavým listím
kdy sní svůj sen
o dalším jaru...

o návratu a vyprávění těch
co přilétnou z jihu,
o bojovných roháčích,
o srnkách odpočívajících
v jeho stínu....

a možná i o člověku
jehož vlídné doteky očí
i ruky hladící zhojené rány
se zapsaly do duše stromu

Mocný a silný
pokorný a štědrý
rozdávající naději
sílu do života těm
co přestávali věřit...

 

Královna Středohoří

Jana Vesuvanka

 

V pohoří rozvlněném
oparu nafialovělém
tyčí se jedna
co rozmlouvá
s blesky.

Vichr je tu doma
tvar dal i stromům
Stříbřité buky
kořeny obnažené
křečovitě
drží se kamene

Průhledy do údolí
s homolemi kudrnatými
Cesta stoupá výš
a znělcová romance
Ti hraje pod nohama
v durových tónech

Barevné obrazy
malují křídla motýlů
a kdesi pod Tebou
krouží káně

Výš a výš k vrcholu
poklonit se krajině
kde Země otevírala
své žhavé nitro 

 

Ilustrace autorky.


 

zpět na stránky Poezie

 

Zpět k Mostu ?