wz

 

Ten den

(Z poezie Jany Vesuvanky XIX.)

 

 

 

Letu otakárka
podobá se múza
Marně ji lákám
dívám se za ní
Provokuje a letí dál
A tak si leť...
jsem jenom člověk
a žádný květ

Již brzy doteky jara
zaklepou na krunýř kukly
a promění ji v létající vílu

Svádí boj azur s šedí mraků
deštivá bývá v zimě Neapol
a její mocný král
shlíží na ni něžně
Teď zahalil svou tvář
do závoje mlhy

Tajemný obraz podvečera
jak blízká je náhle
kontrastní silueta
skoro černé hory
a tam dál zvedají
se vrcholy
nad krajem barva lososu

Probudilo se město
do noveho dne
a Vesuv s bílou čepicí
potěšil básníka  ...

 

Ilustrace autorky.


 

zpět na stránky Poezie

 

Zpět k Mostu ?