wz

 

Vestmanayer

(Z poezie Jany Vesuvanky XVIII.)

 

 

 

Stříbřité vlny
na hladině Atlantiku
zvolna se houpá
k severu loď
a kdesi v Evropě
zaznívají tôny
Peer Gynta....

Na dohled
skalnaté útesy
ostrůvky rozseté
v zátoce
červenavé skály
a červené střechy
krčících se domků
města Heimaey
kde jedné noci
v lednu se
rozsvítila záře
a nebyla polární...

To otevřel oči
Helgafel
probuzen bolestí
ze spánku
tisíciletí...
skřítkové utekli
a s ními i lidé
ještě včas

Bolest utichla
usnul zas obr
s úsměvem na tváři
Vychladly kamenné slzy
v ulicích města
lidé i skřítkové
se vrátili domů
život plyne dál

Poslední tóny
Peer Gynta
a loď se vrací  ...

 

Ilustrace autorky.


 

zpět na stránky Poezie

 

Zpět k Mostu ?