wz

 

Pico del Teide

(Z poezie Jany Vesuvanky XIII.)

 

 

 

Vzdaluje se přístav
a kastaněty doznívají
ve vlnách symfonie
středozemní

Ztrácíš se na lodi
v azurové modři
zalité zlatem
Žárem se tetelí vzduch
a na obzoru zrůžovělém
silueta ostrova

Hrdá královna
tyčí se k nebi,
vrásčitá a přívětivá
vzdychá, tiše si brouká
píseň svých ohňů
Srdce se rozbuší
při pohledu na ni

Vůně moře a země
zeleň se plazí po kamení
a jinde tryská do výše
rozevírá květy
vstříc slunci a motýlům
pro něž nenacházíš jména
i ptačí rapsodii slyšíš poprvé

Borovice na úbočí
kořeny obnažené
křečovitě uchycené
v červenavé lávě

Rychlý západ slunce
barvy se roztančily
do temně fialových tónů
Obraz nedomaluješ.

Utichli ptáci
mocnou horu
už jen domyslíš
Moře se proměnilo
v modrou plochu
na mapě    ...

 

Ilustrace autorky.


 

zpět na stránky Poezie

 

Zpět k Mostu ?