wz

 

Podzimní

(Z poezie Jany Vesuvanky XI.)

 

 

 

Rozvážně kráčí
se svojí paletou
a mění tvář krajiny

Hanžburek s věžemi
zahalil do ranních
a večerních mlh

Ubral slunečnicím
slunce
a nechal zčernat
jejich hlavy
zahleděné už jen
do země

Barvy stromů
ředí sluncem
a přidává teplé tóny
Den ze dne
víc a víc
prokresluje
krajkoví

Z listí se rodí
koberec
co domovem
se stane zimním

A tam, kde vítr
nebude foukat
přitiskne se
srolovaný list
To zazní třetí věta
symfonie
"Ze života motýlů"   ...

 

Ilustrace autorky.


 

zpět na stránky Poezie

 

Zpět k Mostu ?