wz

 

Z poezie Jany Vesuvanky I.

 

 

 

Čedič

Jana Vesuvanka

 

Žhavá řeka navždy zkameněla
zbavena žáru
proměněna ve varhany
jež hrají už jen
tichou symfonii
o zrození hor

Varhany z černého kamení
zdánlivě chladné
skrývají v sobě
jiskřičky ohně
věčného tvoření a lásky
jež zakleta je
v barvě smutku

Čedič, obyčejný kámen
o nějž nezavadíš
ani pohledem
a přece tě, člověče,
ve tvém díle věrně
doprovází životem

Zastav se na chvíli
a pohlaď ho v duchu
zbav černou barvu
jejího smutku

Čedič pak prozáří tě
paprskem lásky
a varhany zahrají
Ódu na radost

 

Lounským kopcům

Jana Vesuvanka

 

Vyhasla výheň
podzemních krbů
Vracejí se
vítr, voda, mráz
Miliony let
mění svět
svoji tvář
vulkány zaoblil
do homolí

Jen v kamení
zůstala jiskra ohně
proměněna do barev života
Step promluvila
sytou modří květů šalvějí
vysoké trávy ve větru
se tiše vlní
něžná motýlí křídla
tančí menuet

A ke mně z dálky zaznívají
tóny symfonie
Alexandra Porfyrjeviče Borodina

 

Ilustrace autorky.


 

zpět na stránky Poezie

 

Zpět k Mostu ?