wz

Výběr z poezie Evy Kačírkové VII

Pohádka o Nebeském Princi

V Nebeském Království žil Princ, který chtěl moc vědět, jak vypadá Země.

„Vždyť Ty se nepotřebuješ stát hrdinou, ‘‘ rozmlouval mu to Jeho Otec – Nebeský Král. „Země je plná neštěstí, strachu a zoufalství. Nechci Tě ztratit ! Už jsem tam ztratil tolik skvělých hrdinů. ‘‘

„Ale Otče, nemohu kvůli tomu spát, jsem tolik zvědavý! Prosím, jen na jeden den…‘‘

„Dobrá, pouze jeden den. Ale pamatuj, můžeš se jen dívat. Nemluv s lidmi, nepomáhej jim, neptej se na nic! Pouze sleduj…‘‘

,,Děkuji ti, Otče…‘‘

Princ tedy sestoupil z oblohy a byl pln očekávání.

Vzduch voněl tak krásně, viděl tolik stromů, zelené louky, slyšel ptáky. A viděl poprvé lidi…

Pamatoval na svého Otce - ,,…pouze sleduj. Nemluv s lidmi…‘‘

Najednou, když upřeně lidi pozoroval, začal Princ cítit obrovské neštěstí. Bylo to pro Něj strašné, nikdy nic podobného necítil! Začal plakat a ztrácet sílu. Tolik neštěstí a utrpení Mu bralo jeho sílu žít. A protože slunce svítilo tak silně a On byl velice vyčerpaný, začal se proměňovat ve vzduch…

Občas můžete potkat někoho, kdo pomáhá ostatním lidem a nechce nic nazpět. To protože někteří lidé vdechli vzduch plný Nebeského Prince a mají něco z Jeho srdce.

Jsou tak nešťastní v tomto světě, ale nikdo to nepozná a Oni pomáhají…

 


 

Boží láska

Nesměle oči přivírat
a v duši bouři mít.
City se nesmí vážně brát,
chce to jen lůžko a klid.

Když přijde to sladké zatmění,
On v mžiku vše v světlo promění.
To světlo pálí tak krutě a pravdivě.

Díky za trpělivost.

Díky, že tě mám.

 


 

zpět na stránky Poezie

 

Zpět k Mostu ?