wz

Výběr z poezie Evy Kačírkové

 

 

 

Pštros

Eva Kačírková

 

Proč mlčíš? Já tolik otázek mám,

fakt promiň, že se tě pořád jenom ptám,

ale ty vždycky stejně hlavu do písku strčíš.

Jak jinak, to mi pověz, zeptat mám se tě.

 

Tolik podobných lidí je na světě.

Takových, co mají samé otázky,

a v hlavě jenom zmatené obrázky.

 

A ty obrázky začnou smysl dávat,

až o tobě bude se těm lidem zdávat.

tak znova ptám se tě, poradíš mi ještě dřív,

než budeš zase hlavu dolů k písku skládat.

 

Stále mlčíš.

 

 

Do jiného světa

Eva Kačírková

 

Paprsky mu na tvář dopadly,

ruce vil jeho tělo popadly.

A nesly ho pryč, až tam,

odkud nemá žádný člověk klíč.

 

Měkké trávy dotek poslední,

naposled vidět, jak se rozední.

z výšky zdá se mnohem hezčí svět,

vedle v lese slyší skřivánky pět.

už jen uchovat si vzpomínky kompletní.

 

Louka se vzdaluje, k slunci je blíž,

jeho dítě snad lepší osud si maluje

snad nahoře tam spravedlivý panuje.

Jak uklidňuje ho ta modrá barva…

 

Je za oponou.

 

Kde je daleko?

Eva Kačírková

 

Nejprve hodnotíš své zápory a klady, to vystřídá deprese.

Pak další kulka vleze se do revolveru na prostřelení hlavy.

 

List padá na zem…

 

Ta nepříjemně známá nálada co najednou přišla,

tak blízká se mi zdá, oheň tam v dálce plápolá.

 

Město zas do tmy padá,

všude je tu nesnesitelně cítit zrada.

Lidé po ulici jak stíny jdou.

Všechno je na nic,

svoje myšlenky nedala bych za nic!

 

Ti lidé staví si spoustu hranic A pak budou někam daleko,

daleko, daleko plout. To daleko je tam, kde nikoho nemáš.

 

 


 

zpět na stránky Poezie

 

Zpět k Mostu ?