wz

Šumavské nostalgie VII. - Rychnůvek

Asfaltka dále klesá do údolí říčky Světlé. Pomalu se blížíte k jejímu nejnižšímu bodu, na kterém je další zastávka naší smutné pouti - území bývalé obce Rychnůvek, kdysi největší v této oblasti.

Křížek u Rychnůvku...

Po pravé straně silnice je pěkně restaurovaný křížek... První zastavení procesí při cestě z Rychnůvku.

Takhle to tu vypadalo...

...po levé straně deska se dvěma fotografiemi, jak to tu vypadalo kdysi...

Rychnůvek dnes...

...po násilné likvidaci obce tu vyrostla tahle ocelokolna; ta ovšem zřejmě brzy spadne sama.

Rychnůvek se připomíná již ve třináctém století. Jeho jméno vzniklo počeštěním původního německého názvu Deutsche Reichenau. Ten neměl nic společného s Říší - i když to může na první pohled vzbuzovat jisté asociace. Jedná se prý o pozůstatek původního názvu Auf reichen Au, což znamená mnohoslibné "na úrodné nivě". Z toho pak vznikl ten německý název a jeho počeštěné ekvivalenty Rychnov, Rychnůvek či Německý Rychnov.

Rychnůvek býval centrem širého kraje. Býval označován i jako městečko - není ani příliš divu. Při pohledu na dobové fotografie lze vidět výstavné domy i velký kostel. V samotné obci bylo přes padesát domů, ale patřilo k ní i okolních 16 osad, takže tu celkem žilo přes 2000 obyvatel. Bývalo tu dokonce i děkanství. Připomíná se mlýn, pošta, škola, několik obchodů a četnická stanice.

Katastrální území Deutsch Reichenau se skládala z vlastní obce  Deutsch Reichenau a dále zahrnovala tyto další obce: Wittinghausen, Ottenschlag, Rosenau, Haderntal, Asang, Berneck, Fuchs, Ober-Markschlag, Unter-Markschlag, Muckenschlag, Multerberg, Multerberger Waldhäuser, Linden, Lindner Waldhäuser, Reiterschlag, St. Thoma, Ober-Uresch, Rosenhügel.

... Stejně jako sám hrad na Tomášském vrchu je i osídlení kolem starobylé. Kostel v Rychnůvku - vsi připomínané už roku 1379 jako Villa Reychnaw - je označován ve spisech pražské arcidiecéze už léta Páně 1384 jako plebánie, tj. farní kostel. Existoval tedy zřejmě dávno před tímto datem. Poněvadž se tu ve vysokých polohách, málo příhodných k pěstování obilí, dobře dařilo lnu, bylo tkalcovství prastarým vedlejším zaměstnáním zdejších venkovanů. První podrobnější údaje o tom nám přinášejí soupisy zvané berní rula z dob po skončení války třicetileté, přesněji od roku 1654 do roku 1713 zaznamenané. S přírůstkem obyvatel přiměřeně rostl také počet domů. Roku 1633 - počítáme-li i kovárny a mlýny - bylo jich tu v Rychnůvku 9 a roku 1713 už 13, u Schallera 1789 už čteme o 29 a u Sommera 1840 totéž číslo, které ovšem vzrostlo do roku 1880 na 42 a do roku 1910 kleslo na 41. Počet domů v celé "politické obci" Reiterschlag činil roku 1789 243, 1840 242, 1880 352, 1900 348 a 1910 zase 348. Počet obyvatel v celé obci pak roku 1840 2321, 1880 2492, 1910 2145 a 1910 2146 lidí. ...    (J.Blau)

Kdysi jsme se tu setkali s kuriózní postavou známou v celém kraji. Bývalý lesák, pan Petr Ziegrosser ze Svatého Tomáše totiž o sobě prohlašuje, že je nejstarší (respektive poslední) Šumavák. Vedl právě autobusový zájezd důchodců a jakmile nás viděl, zmocnil se svým nenapodobitelným způsobem celé naší malé "cyklovýpravy" - "Hele, postav to sem, pojď se mnou, všechno vám řeknu, ty se postav sem, dívej se tam, pojď za mnou...". Šli jsme a dozvěděli se leccos zajímavého, například že tu bývaly a prosperovaly tři hospody, ale dokonce i dva hodináři (!). A také že se tu pěstovalo na terasách nad říčkou i víno; ty terasy skutečně na stráni pod bývalým hřbitovem byly. Pak jsme se dozvěděli, že se tam po odsunu začalo s melioracemi, ale neuváženě, takže se narušil vodní režim v širém okolí a teď už tam není ani ten dobytek. Nechme ale zase promluvit pár snímků.

Tady že to bylo...?

Cesta vede k bývalému gotickému kostelu sv. Václava, později přestavěnému v barokním slohu, od roku 1738 povýšenému pod patronátem rodu Schwarzenberků na kostel děkanský...

Zde býval oltář...

Tam, kde je prostý dřevěný kříž, stával oltář. Vesměs německé a rakouské obyvatelstvo bylo odsunuto a v roce 1956 byl kostel odstřelen. Ve svých sutinách pohřbil znovu všechny ty, kdo již byli jednou pochováni na zdejším hřbitově...

Zbyl jen ciferník...

Z celého kostela zbyl jen tenhle zdeformovaný a rezavý ciferník věžních hodin. I dnes se najdou lidé, kteří sem zajdou položit kytičku...

Zbytky hřbitova...

Trosky hřbitova. Některé pomníky, které nezmizely pod sutinami kostela, se snaží bývalí rodáci i jejich potomci alespoň trochu obnovit a udržovat...

Pozůstatky školy...

Zachovalý kousek zdi vpravo je pozůstatek bývalé školy, která stála v sousedství kostela...

 


Šumavské nostalgie ...


Vlk Samotář   (JL)

Zpět na Tajemná místa plná síly

 

Zpět k Mostu ?