wz

Šumavské nostalgie X. - Zhůří

Nezůstalo tu vůbec nic ...

Další obec, po které zůstalo jen jméno na mapě, se jmenuje Zhůří. Tentokrát se přesuneme od Lipna o hezkých pár desítek kilometrů na západ, až k Železné Rudě. Obec Zhůří bývala poblíž dnešní silnice Klatovy - Železná Ruda, myslím tím tu, která vede přes Běšiny, ne přes Nýrsko. Za serpentinami na Javornou  silnice v levotočivé zatáčce přetíná Křemelnou; to místo je v mapě označeno jako Starý Brunst. Odbočuje tam doleva asfaltová silnička, a ta vás asi po dvou kilometrech dovede na místo, kde obec Zhůří stávala. Pozor - autem tam nesmíte, je tu zákaz vjezdu. Ale kousek za zatáčkou je docela velké parkoviště. Pokud jedete na kole, můžete projet, vede tudy dokonce cyklotrasa a krajina je tu moc pěkná.

Jen pro úplnost - nezměňujte toto Zhůří se stejnojmennou osadou nad Horskou Kvildou, kde bývaly radarové stanice...

Na stráni pod Hadím vrchem

Vlevo, na stráni pod Hadím vrchem, stávalo 96 domů.

Zde stával kostel

Pak tu nezbylo vůbec nic, ani ta kaplička tu nebývala.

Kaplička Nejsvětější trojice

Kaple Nejsvětější trojice zde stojí pár let - přesto je z minulého tisíciletí...

Žilo tu přes tisíc lidí ...

Místo, kde Zhůří, původním názvem Haidl am Ahornberg stávalo, poznáte podle malé kapličku na svahu Hadího vrchu a také podle nově zbudovaného pomníčku. Kaple Nejsvětější trojice byla v době nedávné postavena právě na paměť vesnice a farní obce Zhůří. Kaple byla postavena v roce 1999 vedle základů bývalého farního kostela. Postavili ji bývalí farníci ve spolupráci s městem Hartmanice. Obec sama je poprvé připomínána v 17. století. V roce 1946 měla spolu s okolními osadami 1 100 obyvatel (!). Po válce tu však vznikl vojenský prostor a veškerá zástavba byla kolem roku 1957 zlikvidována - obec se stala cvičným cílem

.Zhůří kdysi ...

Poslední žijící obyvatelé obou národností se tu však od devadesátých let znovu setkávají.O česko-německém setkání ve Zhůří 14. června roku 2003 si můžete přečíst ve článku Úhel pohledu.

Kostel Nejsvětější trojice

O kostelu ve Zhůří se přece jen zachovaly nějaké informace, takže se o něm například v Šumavských listech můžete leccos dozvědět v seriálu Zmizelé kostely. Následující odstavce jsou převzaty z těchto zajímavých stránek.

Obec původně patřila k farnosti sv. Mořice u Annína. Tento farní kostel, lidově zvaný Mouřenec, se nacházel 4 hodiny cesty od samotné osady Zhůří. Později byla obec přifařena k Javorné, což znamenalo zkrácení dalekých cest věřících na mše svaté. Přesto však zhůřští toužili po svém vlastním chrámu Páně.

V roce 1684 zde nechal vrchní rychtář Georg Schmidt vystavět na své vlastní náklady kapli. Byla zasvěcena sv. Trojici a stále v samém středu obce. Počátkem 18. století byla kaple přestavěna a zvětšena, stále však nedostačovala.

Z iniciativy a přičiněním místních králováckých sedláků byla roku 1762 zahájena stavba kostela. O nadšení zdejších osadníků, kterým hojně pomáhali i věřící z okolních samot, svědčí fakt, že již o rok později, přesněji 23. října byl kostel děkanem Weissenregerem ze Sušice slavnostně vysvěcen. Kostel stál na stejném místě jako původně kaple a byl též zasvěcen sv. Trojici.

V následujících letech a desetiletích kostel několikrát vyhořel, avšak vždy byl znovu obnoven. Z původní dřevěné stavby se tak později stala opravdová dominanta Zhůří.

Posledním zhůřským farářem byl Heinrich Krampe, jenž zde působil až do odsunu v roce 1946.


U silnice je kromě kapličky ještě žulový pomník s deskou, na které se lze dočíst následující slova. V boji za svobodu Československa padlo dne 5.5. 1945 v těchto místech 10 vojáků 90. americké pěší dovoze. Čest jejich památce.

Co se stalo ve Zhůří 5. května 1945?

To objasňuje text na tabuli vedle pomníku. Dočtete se v něm:

Je to možná symbolické, poslední pomník odhalený ve 20. století na paměť osvobozování Československa americkými divizemi v roce 1945 je věnován padlým 90. americké pěší divize, jednotce jejíž vojáci již 18. dubna 1945 jako první vstoupili v ašském výběžku na československé území.

Na evropské území vstoupili vojáci této divize 7.června 1944 na pláži Utah v Normandii a zúčastnili se všech důležitých bojových operací ve Francii, Lucembursku, Belgii, Německu a jejich dramatická cesta skončila v Československu. bojové ztráty divize patřily za druhé světové války k nejtěžším, bylo 3 930 padlých a 14 386 raněných!

90. pěší divize je organizačně začleněna do XII. sboru legendární 3. armády generála Pattona a právě její vojáci sváděli na přelomu dubna a května poslední boje při zajišťování a vyčišťování hlubokých lesních masivů a průsmyků v jižní části Českého lesa a Šumavy. Během bojů v okolí Lískové, Hartmanic, Všerubského průsmyku, Svaté Kateřiny a prostoru Strážného se zbytky Wehrmachtu, SS a jednotkami 7. německé armády zažila divize na konci svého bojového poslání velký úspěch. Veliteli 90. pěší divize generálmajoru Earnestovi se vzdal 4.května přímo ve Všerubech samotný velitel obávané německé 11. tankové divize generálporučík von Wietersheim a s ním jeho 9 050 plně vyzbrojených, zkušených vojáků.

V prostoru Železné Rudy, směrem do vnitrozemí, kde byla situace nejtěžší, připravoval bezproblémovou cestu 4. obrněné divizi při její cestě na Prahu 357. pluk 90. pěší divize společně s 2. jízdní průzkumnou skupinou XII. sboru. VE směru na Hartmanice kladli Američanům poslední houževnatý odpor také němečtí důstojničtí kadeti Školy praporečníků, kteří obsadili Prášily a Srní. Dne 4. května fanatičtí mladí nacisté přepadli četu jízdního průzkumu a ukořistili Američanům dva kolové obrněnce M8 a čtyři jeepy. Nikdo z velení XII. sboru ale netušil, že právě tato událost vyústí následující den v tragédii.

5. května brzy ráno vyrazili do hustého deště vojáci 90. pěší na průzkum směrem do vnitrozemí, kde byla v té době ještě nejasná situace. Úkol byl jasný, zajistit hlavní a přístupové cesty a prohledat tamní samoty a německé vesnice. Právě v horské vesnici Zhůří (německy . Když američtí vojáci postupující od Starého Brunstu zjistili, že jsou v poloprázdném Zhůří ověšeném bílými prapory jejich kolegové z průzkumné kavalerie, vyrazili bez obav vpřed. Překvapila je však střelba z jejich vlastních zbraní a deset Američanů tu na samém konci války padlo. Roztrpčení pěšáci, vědomi si léčky, do které padli, ani nepožádali o dělostřeleckou podporu a v krátké době zahájili protiútok. Došlo k tvrdému boji muže proti muži, bojovalo se téměř o každý dům, sedm stavení zcela vyhořelo a o střechu přišel i kostel Nejsvětější trojice. 24 německých důstojnických kadetů a příslušníků Hitlerjugend v boji přišlo o život, 76 bylo zajato. Na straně Američanů bylo kromě 10 padlých dalších 10 zraněných.

90. pěší divize splnila svůj poslední těžký úkol, zažít největší slávu a nadšené vítání v českém vnitrozemí bylo však paradoxně přisouzeno jiným zkušeným jednotkám, 2.pěší a 4. obrněné divizi.

Válka skončila a Zhůří zažilo, jako ostatní německé vesnice v českém pohraničí, odsun německých obyvatel, které vystřídalo několik českých a slovenských rodin. V dubnu 1952 byla odsloužena v kostelíku Nejsvětější trojice poslední bohoslužba a celý prostor pohltil vojenský prostor Dobrá Voda. Místo, kde se odehrál na konci války tragický střet, na mnoho desítek let osiřelo a po vesnici, která měla v době války 96 stavení, zbyly jen skupinky stromů a holé pusté pláně...

Nový komunistický režim hrubě překrucoval a zamlčoval historické skutečnosti z působené amerických jednotek v západních Čechách a jedním z hlavních "trumfů" tehdejších historiků bylo tvrzení, že Američané na území západní části Československa už vůbec nebojovali.

V 90. letech se o celé události objevovaly pouze kusé, nepřesné informace a teprve s vydáním knihy Američané a západní Čechy 1945 díky získání původních podrobných vojenských hlášení 90. pěší divize z amerických archivů ve Washingtonu, vyšlo najevo, co se ve Zhůří 5. května 1945 vlastně stalo.

právě deseti americkým vojákům, kteří padli za svobodu Československa v prostoru bývalého Zhůří při silnici ze Starého Brunstu do Staré Huti patří tento pomník.

Je to poslední z řady pomníků americké armádě v západních Čechách, poslední, ale první věnovaný 90. pěší divizi!

červenec 2000

Památník deseti americkým vojákům

Pomník deseti padlým americkým vojákům z 90. pěší divize.

Umrlčí prkna

Místo zničeného hřbitova je tu jen několik jmen na umrlčích prknech.

Údolí Křemelné

Pastviny v údolí Křemelné; jsme skoro 1000 m nad mořem.


Osada Starý Brunst

Na závěr si ještě  můžeme uvést několik vět o osadě Starý Brunst, která stála necelé dva kilometry od Zhůří, proti proudu Křemelné.

V místě, kde později stával Starý Brunst, byly koncem 16. století vypalovány lesy. Účelem této pna první pohled nelogické činnosti bylo jediné - získat co nejvíce popela, ze kterého se vylouhováním vodou získávala potaš (uhličitan draselný), nezbytná to surovina pro výrobu skla. Chemický průmesl schopný potaš vyrobit v potřebném množství tehdy ještě neexistoval, proto tahle ekologicky nešetrná "výroba". Ostatně, pokud mne neklame paměť, potaš si tímhle způsobem připravoval ještě i legendární Vernův inženýr Cyrus Smith na Tajuplném ostrově.

Roku 1698 zde byla Janem Jakubem Eyssnerem na levém břehu Křemelné založena skelná huť. Ta v dalších letech vystřídala několik majitelů. Huť s největší pravděpodobností vyhasla roku 1830.

Na levém břehu Křemelné stálo několik domků včetně hostince "Zum Auerhahn". Bývala tu i malá vodní elektrárna pro statek, který stával vlevo od silnice na Železnou Rudu. Po toku Křemelné pod mostem bývala pila a mlýn.

 


Šumavské nostalgie ...


Vlk Samotář   (JL)

Zpět na Tajemná místa plná síly

 

Zpět k Mostu ?