wz

Stojí, stojí kopeček -- na kopečku domeček ...

Zebín je nejvyšším bodem Jičínské kotliny. Je to výrazný neovulkanický kuželovitý suk z komínové brekcie, vypreparované z křídových slínovců. Uprostřed suku je opuštěný lom.

Až do Jičína, vede pěkná rovina .... zpívá se v té známé písničce ... A pak se krajina začne krabatit a pomaloučku a polehoučku přecházet v podhůří Krkonoš. Ale ještě před tím -- když objedete Jičín a zamíříte směrem na Novou Paku -- se po levé ruce objeví ten kopeček a na kopečku domeček. Z dálky to vypadá spíše jako hračka, jako plastický model krajiny; ale je to skutečné. Ten kopeček se jmenuje Zebín a ten domeček nahoře je opravdová kaple. Kdysi ale vrch býval kultovní, místem; podle nálezů keramiky se soudí, že již od starší doby železné. Soudí se, že zde konali své obřady i keltští druidové.

Jezdím do Krkonoš od časného dětství, takže kolem kopečku projíždím více než čtyřicet let. A jak už to bývá ... honem, honem, abychom již byli na horách ... a zpátky raději také honem, honem, aby ta cesta byla už za námi. A tak zůstane jen u té myšlenky -- co je asi nahoře, jak to tam vlastně vypadá a co je shora všechno vidět? No a tak jsem se jednou vydal cíleně právě TAM. A mohu ten výlet vřele doporučit, pokud se rozhodnete mě následovat. A pokud zatím ne, tak vám nabízím alespoň pár obrázků.

 

 

Vrch Zebín leží asi 2km. severovýchodně od Jičína a je jednou z čedičových kup Jičínské kotliny.  Slyšíte-li slovo čedič, určitě se vám vybaví souvislost s vulkanickou činností. A máte pravdu. V souvislosti ze Zebínem se hovoří o geologickém období Terciéru a vulkanismu spojeném s mladším neogénem. Tak praví vědec -- a ten by vám také řekl, že zdejší vyvřeliny vykazují poměrně nevelké stáří -- odhaduje se zhruba na sedm miliónů let. Proto si Zebín a jemu podobné útvary zachovaly do značné míry svoje původní tvary.

Zebín není sopkou v pravém slova smyslu -- jedná se (spolu s okolními obdobnými vyvřelými vrchy ) o tak zvanou výtlačnou kupu. Tato forma svědčí o poměrně klidné sopečné činnosti v oblasti kolem dnešního Jičína. Protože nepředpokládám, že bychom se vzájemně měli k plné spokojenosti všech zúčastněných častovat geologickou a vulkanologickou hantýrkou, ukažme si vznik vrchu Zebín na obrázcích. Trochu to připomíná prorezavění plechu na autě -- nejprve prokoroduje plech z vnitřní strany, zdvihne na laku puchýř, lak se potom odloupne a na plechu zůstane vyvýšený útvar tvořený oxidem železitým.

 

 

Takže sledujte obrázky zleva doprava: čedičová láva se prodírá do křídových usazenin v nadloží. Jakmile se dostane k povrchu země, zdvihne vrstvu sedimentů z dosud plochého terénu a vytvoří se žhavé podpovrchové magmatické těleso. Protože vulkanická činnost není příliš silná, láva se nerozlévá po terénu, vyčerpala svou hnací sílu a začne tuhnout. Později dojde erozí k odnosu původních svrchních vrstev sedimentů a obnaží se vyvřelá hornina, tak zvaný lakolit. Tak vznikl dnešní vrch, který má plošnou výměru zhruba 5,73 ha a vrchol v nadmořské výšce 399 m (někde se uvádí rovné čtyři stovky).

Pak postupně hornina zvětrává a vytvoří se  jílovitý čedičový zvětralinový plášť, kterým jsou svahy Zebína dnes pokryty -- zejména na severním a severozápadním svahu. Vlivem pokračující eroze dochází již také tu a tam k sesuvům půdy, které lze na Zebíně také pozorovat. Modelaci krajiny ovlivňuje čím dál více i člověk -- a protože čedič byl a je hledaným materiálem pro stavební účely, lze tu nalézt, jak bývá v podobných případech zvykem, také opuštěný lom. Svahy Zebína tu a tam ještě dnes pokrývají zbytky opuštěného a živořícího ovocného sadu. Zebín také poznamenalo zařazení do projektu  „barokní komponované krajiny“ -- megalomenského projektu přetvoření krajiny v okolí Jičína za dob knížete Valdštejna.

Dnes se již na Zebíně kámen netěží. Celá lokalita byla totiž usnesením rady ONV v Jičíně ze dne 26. 6. 1980 vyhlášena chráněným přírodním výtvorem a v roce 1992 bylo zaneseno do seznamu přírodních památek. Přírodní památka Zebín je významnou krajinnou dominantou, geologickou lokalitou s typickou teplomilnou a suchomilnou květenou a odpovídajícím spektrem obratlovců. Protože Zebín a jeho okolí bylo člověkem využíváno, není již flóra a fauna zcela původní, ale jsou snahy, aby se vše vrátilo do stavu odpovídajícího původním přírodním podmínkám.

Původně byli svahy Zebína pokryty rostlinami a dřevinami typickými pro dubohabřinu. Hospodářská činnost měla za následek rozvoj suchých až polostepních porostů, které byly udržovány pravidelným obhospodařováním -- pastvou a kosením. V současnosti (a posledních zhruba 40 let) se zdejší území hospodářsky nevyužívá.

 

 

Zebín je v současnosti zajímavou botanickou a zoologickou lokalitou. Celkem zde bylo nalezeno 188 druhů vyšších rostlin, z toho 3 druhy nacházející se  v Červeném seznamu. Část svahů je porostlá starými třešněmi a ojedinělými ořešáky, spodní rostlinné patro rostlin zarůstají zejména trávys dominantní válečkou prápořitou (Brachypodium pinnatum). Pokud sem přijdete v době, kdy rostliny kvetou, můžete se setkat s bělotrnem kulatohlavýb (Echinops spaerocephalus), šalvějí luční (Salvia pratensis), jetelem rolním (Trifolium arvense), diviznou velkokvětou (Verbascum densiflorum), violkou lesní (Viola reichenbachiana), pupavou bezlodyžnou (Carlina acaulis), pcháčem bezlodyžným (Cirsium acaule), omanem britským (Inula britannica) či smělkem jehlancovým (Koeleria pyramidata). S koncem hospodářského vuyžívání se zde rozrůstá hloží, ostružiní a plané odrůdy růží. Zhruba uprostřed svahu se rozrůstá hájek akátu a lze tu nalézt i zplanělé třešně, které vytlačují původní jilm horský (Ulmus glabra), který zde pravidelně vykvétá a plodí. Na pomoc původní flóře v oblasti se předpokládá obnova kosení a možná i spásání travních porostů na svazích Zebína s cílem zamezit šíření náletů dřevin, Plánuje se také likvidace akátů v okolí hřbitova a obnova starého třešňového sadu. Mimo toho  je zapotřebí zajistit pořádek v oblasti bývalého a předejít vzniku černých skládek -- proto má být přírodní památka v budoucnu rozšířena.

Ve vrcholové části jsou již jen obnažené skalní partie. Ale ani ty nejsou bez vegetace. Lze se tu setkat třeba s hadinecem obecným (Echium vulgare), rozchodníkem ostrým (Sedum acre) a šestiřadým (Sedum sexangulare), sleziníkem červeným (Asplenium trichomanes), tařici kališní (Alyssum alyssoides), mochnou jarní (Potentilla tabernaemontani), sveřepem střešním (Bromus tectorum) a dalšími.

Tolik, co se týče flóry. Fauna je na Zebíně zastoupena sedmačtyřiceti druhy obratlovců. Z plazů zde žije tu ještěrka obecná (Lacerta agilis); co se ptáků týče, bylo zde zaznamenáno 43 druhů ptáků, z nichž někteří zde i hnízdí. Ze vzácnějších druhů stojí za zmínku třeba bramborníček hnědý (Saxicola rubetra), cvrčilka říční (Locustella fluviatilis) a zelená (Locustella naevia), konipas bílý (Motacilla alba) a luční (Motacilla flava), koroptev polní (Perdix perdix), pěnice pokřovní (Sylvia curruca), poštolka obecná (Falco tinnunculus), puštík obecný (Strix aluco) či ťuhýk obecný (Lanius collurio). V bývalém lomu hnízdí poštolka obecná (Falco tinnunculus).

Z říše hmyzu se za zajímavý pokládá údaj z roku 1942, který hovoří o výskytu vzácného teplomilného mravence Tapinoma erraticum. V jarních měsících se tu lze setkat s nápadnou parazitickou mouchou dlouhososkou velkou (Bomylius major) a chráněným motýlem otakárkem fenyklovým (Papilio machaon).  S tímto otakárkem se můžete při troše štěstí setkat na vrchu podobného charakteru -- na Vyskeři poblíž Hrubé Skály. Sám jsem tam mohl jednou v létě pozorovat doslova roj těchto motýlů -- ovšem fotografování bylo velmi obtížné, neb neposedí a neposedí ...

 

 

Stavební památky

Přímo na vrcholu najdete ten "domeček na kopečku" -- jímž je barokní kaple sv. Marie z Magdaly. Ta pochází z roku 1700. Má obdélníkový půdorys a uvnitř je členěna pilastry. Stavba je kulturní památkou a byla vyhlášena ekumenickou kaplí. Jako taková byla 22.7.2005 posvěcena představiteli křesťanských církví. Od kapličky je krásný a nerušený panoramatický výhled do okolí. Lze tu shlédnout nejen celou jičínskou kotlinu -- jmenujme třeba Valdice, Kumburk, Bradlec, Veliš, Prachovské skály, ale také Trosky a Kozákovský hřbet až k hoře Táboru.

Kaple byla postavena v době působení řádu sv. Bruna (Kartuziáni 1084) ve Valdicích. Kartuziánské opatství Castrum beatae Virginis Mariae, bylo založeno 10. srpna 1627, v době jičínské éry Albrechta z Valdštejna. V té době také stála na úpatí kopce později zbořená vesnice. Po zrušení kláštera dekretem Josefa II. ze dne 29.1. 1728 , zůstala i kaple ve veřejné správě a zůstala tak dodnes v majetku města Jičína.

Během více než tří set let viděla kaplička mnohé. Například v roce 1968 zde na slámě žili sovětští vojáci, kteří si kapli vybrali jako vhodné místo pro svoji vysílačku. Kapli vojáci používali i jako snadný terč při střelbách z bývalého vojenského prostoru pod Zebínem. Jejich útoky však vydržela a nepodlehla ani častým požárům. Před poslední rekonstrukcí kaple bohužel často sloužila jako luxusní toaleta.

V roce 2001 se díky Občanskému sdružení Zebín (z jejichž stránek jsou také čerpány o kapli tyto  informace) konala v kapli první ekumenická bohoslužba. Město Jičín v roce 2004 zahájilo generální rekonstrukci kaple hrazenou z fondu regenerace kulturních památek. O rok později iniciovalo OS Zebín ve spolupráci s křesťanskými církvemi žádost městu o možnost ekumenického využití kaple -- žádosti bylo vyhověno. Na podzim roku 2005 byla kaple kompletně opravena. Interiér díky tomu opět prosvětlují okna, která byla po staletí zazděná. Do dáli září elegantní světlá fasáda. Sochu patronky kaple sv. Marie Magdalské zhotovila pro kapli na přelomu roku 2005 – 2006 mladá sochařka Marie Žáková z Písku. Barokní obraz sv. Magdaleny, který se z původního vybavení jako jediný zachoval, je nyní uložen v depozitáři jičínského muzea.

22.července 2006 ve svátek sv. Máří Magdaleny byla kaple slavnostně posvěcena a otevřena za účasti předsedy Ekumenické rady církví v ČR Pavla Černého, královéhradeckého římskokatolického biskupa Dominika Duky, královéhradeckého biskupa Církve československé husitské Štěpána Kláska, synodního seniora Českobratrské církve evangelické Joela Rumla a místních představitelů církví. Nechyběli ani zástupci kulturního a společenského života.

 

 

Součástí hřbitova na úpatí Zebína je Kostel Všech svatých. Ten byl postaven koncem 14 století, ovšem dnešní upravená podoba je ze století sedmnáctého.

Těsně za hřbitovní zdí na cestě k vrcholu je zvonice, pocházející rovněž ze sedmnáctého století. Má osmiúhelníkový půdorys a je kryta šindelovou střechou. Zvonice je celá dřevěná a poměrně rozložitá – osmibokého půdorysu, stupňovitá, štenýřové konstrukce. Hranoly štenýřů jsou zajištěny křížovými vzpěrami. (U štenýřové konstrukce jsou hlavním nosným prvkem čtyři rohové sloupy, tzv. štenýře, zpevněné křížovým zavětrováním. ) Uvnitř je stále ještě osazen poměrně velký zvon.

Stav kaple na na vrcholu je velmi dobrý -- vnější i vnitřní omítky jsou ve velmi dobrém stavu, rovněž tak střecha a celý interiér. Kostel Všech svatých má ovšem střechu v hanebném stavu. Hřebem překrývají tu a tam kusy plechu, které ve větru nelibě rachotí a člověk je instinktivně stále ve střehu, neb není jisté, zda nedojde k jejich uvolnění. Rovněž dřevěná zvonice není v dobrém stavu. Dveře "jistí" tři urvané zámky a pokud by se někomu dovnitř nechtělo dveřmi, je tu ve stěně velmi pohodlně průchozí díra. Vnitřek je péčí "turistů" pokryt podestýlkou obalů od pochutin a pohozenými PET lahvemi ...  Za přímo trestuhodnou pokládám snadnou dostupnost celého zvonu, který by nebylo za daných okolností problémem odnést do sběrných surovin ... Snad se zjedná náprava dříve, než to někoho napadne realizovat.

Pověst o vzniku Zebína

Jako obvykle je v tom zapleten čert. Ten se vsadil s jistým mlynářem; šlo o závod v běhu z Krkonoš do Jičína. Čertovi již skoro u cíle ovšem velice překážel písek v botě, takže si ho musel vysypat. Měl ho v té botě tolik, že z něho v krajině vytvořil kopec -- dnešní Zebín. Podle jiné verze byl závodníkem s pískem v botě sám Krakonoš.

Jsou tu samozřejmě logické nesrovnalosti - Zebín není z pískovce a čerti nenosívají boty, neb mají kopyta. Ale je to přece pověst, tak k šípku s logikou, ne ?

Další a poměrně dlouhou pověst si můžete přečíst v sekci 12 pověstí z Českého ráje  na stránkách turistického regionu Český ráj.

Kudy tudy ... ?

Cestu pod Zebín snadno najdete třeba pomocí mapové sekce na Seznamu.cz. Autem se dá sice zajet až pod kopec ke hřbitovu, ale tím byste se ochudili o pěkné okolí. Auto lze například nechat přímo v JIčíně a  prohlédnout si historické centrum, které stojí za to, neb je čisté a pěkně upravené. Pak se dá jít třeba z náměstí po modré značce a cestou po krátké odbočce navštívit pěknou kamennou rozhlednu Milohlídka. Modrá pak pokračuje k rozcestí Bílý mlýn, vede údolím Cidliny ještě kus rovně a poté prudce zabočí doprava pod Zebín. Na vrcholek vede cesta například přímo od hřbitova -- kolem té dřevěné zvonice. Zpět do Jičína můžete jít nádhernou lipovou alejí (bohužel kolem silnice) a cestou navštívit oboru Libosad s Valdštejnskou loggií.

 

 


JL

Zpět na Tajemná místa plná síly

 

Zpět k Mostu ?