wz

O vyšebrodském Opatském kanálu

Hamerské údolí s Menší Vltavicí je pro občany Vyššího Brodu tím, co pro občany Prahy  Šárecké údolí. Celým údolím od Mnichovic protéká Menší Vltavice, která je také často nazývána Hamerským potokem. Pramení za česko-rakouskou hranicí na svazích Sternsteinu, na našem území přibírá další přítoky a protéká zalesněným údolím s charakteristickou šumavskou vegetací. Na středním toku představuje prudký horský potok s mohutnými balvany. Na jaře 1962 tu našel docent Jan Minář v písčitém náplavu lastury perlorodky říční. Lastury byly masivní, o rozměrech až 10x5 cm. Od té doby zde již lastury perlorodky bohužel nebyly nikdy objeveny.

Klášter potřeboval spoustu vody ...

Vznik vyšebrodského kláštera se datuje kolem roku 1259. Menší Vltavice byla ve své přírodní podobě pro klášter nevyužitelným zdrojem vody, protože byla od areálu kláštera dost vzdálena. Využít nešla samozřejmě ani Vltava, která teče pod klášterem ještě hlouběji. Otázka, jak klášteru dodat vodu - a to nejen k pití, ale hlavně užitkovou, pro hospodářské účely - byla vyřešena vybudováním zvláštního kanálu, který je dnes znám pod jménem Opatský. Část toku Menší Vltavice byla na vhodném místě vzduta kamenným jízkem a odvedena do nového umělého koryta - kanálu vedoucího nad klášter. Množství vody natékající do kanálu je řízeno malým stavidlem či spíše hradítkem (kanál je v provozu dodnes, i když již nedodává klášteru pitnou vodu). Kanál byl vytvořen v levobřežním svahu nad Menší Vltavicí tak, aby vedl vedl v optimálním spádu, tedy zhruba po vrstevnici. Kanál je na straně náspu (nad údolím) opevněn a vyzděn kamenem; ve stráni postačilo ponechat původní terén. Terénní poměry zde naštěstí byly této stavbě poměrně příznivé, ale i tak je nutno smeknout před tímto několik set metrů dlouhým vodním dílem sloužícím již přes šest set let. Vznik kanálu lze předpokládat na dobu nejpozději před rokem 1380, usuzuje se tak z toho, že z té doby pocházejí nejstarší známé zmínky o provozu klášterního pivovaru ... a ten ke svému provozu vody jistě potřeboval nemálo... Kanál ale mohl vzniknout již souběžně s klášterem - o tom zatím prameny informací mlčí.

Odbočující kanál s hradítkem Tudy voda spěchá již skoro 700 let Nad údolím Menší ltavice

Po náspu tvořícím pravý břeh kanálu vede nepříliš široká cesta, po které se dá pohodlně jít a při troše opatrnosti, a hlavně s velkou dávkou ohledu na kolemjdoucí, i jet na kole. Vede po ní naučná stezka (otevřená v červnu 2005) a žlutá turistická značka od parkoviště u vodáckého kempu pod klášterem. Před koncem kanálu je již údolí pod náspem poměrně hluboké. Kanál vstupuje do objektu kláštera pod zemí, v blízkosti bývalého klášterního mlýna.

Voda poháněla vše - zadarmo a bez exhalací ...

Ve středověku síla vodního spádu představovala jeden z mála zdrojů energie, které člověk uměl a mohl využívat. Vodní kola poháněná vodou z Opatského kanálu poháněla nejen kolo mlýna, ale napájela i  klášterní pivovar a později i pilu. Proto se před vstupem do hospodářské části kláštera kanál dělil do tří ramen, která vedla vodu k potřebným zařízením. Část vody napájela i klášterní studnu v ambitech pod budovami. Voda dále prochází pod celým klášterem a opouští ho barokním chrličem ve tvaru dračí hlavy (ten ale pochází až z 18. století). Posledním využitím vod kanálu je malý rybník v areálu klášterní zahrady nad silnicí vedoucí směrem na Lipno.

Zde voda do kláštera vtéká ...  ... a pod klášterem voda areál opět opouští

Kanál slouží dodnes, ale nejen jako turistická atrakce, ale jako zdroj energie i vody samotné. Voda kanálu pohání malou vodní elektrárnu a také napájí vodovod, vedený potrubím přes hráz vodního díla Lipno II. na sídliště na protějším svahu, pod plicní léčebnou Hrudkov.

Studánka s neobyčejnou vodou

Ta voda není zázračná, ale prostě úplně obyčejná ... Ale my už totiž nevíme, jak má taková obyčejná voda vlastně vypadat.

Kousek cesty nad odbočujícím kanálem, proti proudu Menší Vltavice, je na naučné stezce rozcestí. Vyplatí se podívat na druhou stranu směrovky, protože podle ní zjistíte, že ta strmější cesta vede ke studánce. A protože jste již nedaleko od vodopádů sv. Wolfganga, bývá i tato studánka připisována stejnému světci. Není to sice podle mě sto metrů, jak praví směrovka, ale trochu více, nicméně stojí za to udělat si malou zacházku. Pěkných studánek je kolem nás jako šafránu - a tahle opravdu moc pěkná je. Na kamenném kvádru, ze kterého vytéká nerezovou trubkou voda, je obrázek sepjatých dlaní nabírajících vodu; jsou tu také květy leknínu a ledňáček. Uprostřed obrázku jsou verše:

Když znaven jsi a uběhaný
a do srdce ti padl stín
nabírej mě do svých dlaní.
Tělo i duši pohladím.

U studánky je také dřevěný korbel, aby se z něho mohl každý pocestný napít. Obrázek i verše ale vybízejí, abyste vodu nabrali do dlaní. Zkuste to a poznáte, jak ledově osvěžující dokáže být doopravdická voda vytékající přímo z lůna Matky Země. Nebojte se vodu ochutnat, je pitná. Nevím, jak bude připadat vám, ale já měl v tu chvíli pocit, že jsem lepšího ještě nic nepil. Ta voda totiž má chuť ... vody. opravdové vody neupravené a chemikáliemi a neumrtvené cestou potrubími nevalné kvality. Je to rozdíl v chuti, jako je rozdíl mezi mlékem nadojeným přímo od krávy a tím, co se prodává v krabicích ...

Studánka je velmi vydatná Obrázky, verše a korbel

Potom se vraťte na původní pěšinu a pokračujte dále, k vodopádům ... a pak ještě dále, třeba na Maria Rast am Stein ... kam vás prostě nohy povedou. Je tam krásně ...


JL

Zpět na Tajemná místa plná síly

 

Zpět k Mostu ?