wz

Vintířův kámen u Lipna

Osobě poustevníka Günthera, česky Vintíře, prohlášeného později za svatého, bych se rád věnoval na stránkách Mostu do Říše snů podrobněji. Než ale nadejde ta pravá chvíle (rozuměj: než se k tomu konečně dostanu), rád bych zveřejnil alespoň svůj vlastní malý  soukromý poznatek k bádání týkající se této nevšední osobnosti. Třeba se někomu z vás bude hodit.

Ti z vás, kdo jezdí na Lipno a do jeho okolí, si jistě vybaví malý ostrůvek zhruba tři kilometry od hráze. Je přímo proti místu, kde se říká "U Nováčků" - při silnici na Horní Výtoň. Když se podíváte z druhé strany, od Slupečné přes jezero směrem k tomuto ostrůvku, díváte se zhruba směrem na Medvědí horu. Mírně vpravo se na obzoru otáčí obrovská vrtule nové větrné elektrárny. Na Medvědí horu vede přes krásný skalní útvar pojmenovaný Cikánský hrad modrá značka; začíná přímo u hráze na pravé straně (je tam velké parkoviště).

Medvědí hora přes Lipno

Medvědí hora je zhruba uprostřed obrázku; její vrchol se dotýká linie obzoru.

Vrcholová partie Medvědí hory

Pohled z vrcholové partie Medvědí hory směrem do Rakouska.

Lipová z Medvědí hory

Lipová z vrcholu Medvědí hory.

Při cestě přes Cikánský hrad přetnete úzkou asfaltku vedoucí do Lipové (pozor, je sem zákaz vjezdu) a příjemnou lesní cestou stoupáte, dokud nedojdete na další širší cestu, tentokrát lesní, s nezpevněným povrchem. Je tu odpočívadlo s informační tabulí - stojíte pod Medvědí horou. Výstup na vrchol není značený a je dost náročný, protože v cestě leží spousta vyvrácených stromů. Z vrcholu nejsou ani nijak zvláštní rozhledy, ale když už je člověk jednou tady ...

Teď se ale vraťme o pár kroků směrem, odkud nás přivedla modrá značka. Od kraje lesa vede místní značka k vyhlídce - určitě těch pár set metrů a několik desítek minut obětujte - navštivte Medvědí stěnu. Mohutný skalní suk sice vypadá na první pohled nepřístupně, ale když se budete držet značení, dá se tam vyšplhat bez velkých problémů. Vrchol již byl zcela zarostlý a nebylo z něj skoro nic vidět, ale nedávno byly některé stromy vykáceny a odměnou za výstup vám budou pohledy na Lipno, směrem ke Svatému Tomáši i na oblast bývalé Lipové.

Medvědí stěna

Vrchol Medvědí stěny vypadá nepřístupně ...

Pohled z Medvědí stěny na Lipno

Pohled směrem k přehradnímu jezeru.

Bouřkové mraky na Svatotomáškými vrchy

Svatotomášké polesí před bouří.

Ze stěny sestoupíte stejnou cestou - no a teď již není vodítko celkem žádné. Když se vydáte směrem na druhou vysokou, ale zcela zarostlou skálu směrem nahoru tak, že značenou pěšinu necháte po pravé ruce a  přejdete vrcholek stoupání, měli byste před sebou vidět velké skalisko. Vlevo od něj je další velký kámen - a uprostřed mezi nimi je nápis, kvůli kterému jsem vás sem pozval. Je vyveden bílou barvou, velkými písmeny (řekl bych, že jakoby v německém stylu) a je přes svou omšelost dobře čitelný. Stojí tu napsáno: St. Günther Stein - Vintířův kámen.

Vintířův kámen, pohled od Medvědí stěny. Vypadá to skoro jako postava v kápi držící smrk jako berlu, ne?

Nápis je umístěn dole, z tohoto pohledu zleva

Tak by se vám kámen jevil při příchodu od modré značky.

Kámen sv. Vintíře

A zde již je onen nápis.

Nápis vypadá dost staře. Zdejší lesy nejsou staré; bývaly tu vesnice, pastviny, pole. Až do doby, kdy byla vztyčena železná opona a z tohoto kraje se stala Země Nikoho. Dá se tedy předpokládat, že kámen stával na volném prostranství a byl dominantním bodem - sama Medvědí stěna je poněkud níže. Proč ale St. Günther? Dá se předpokládat skoro jistě, že se jedná o téhož Vintíře, jehož jméno je spjato s krajem kolem Prášil a Dobré Vody; na tamní Vintířovu skálu se podíváme jindy. Zde ale jsme o hezkých pár desítek kilometrů dál. Bylo skalisko pojmenováno takto náhodou nebo je to další památka na člověka, který na Šumavě budoval síť zemských stezek? Kdo ví. Já tu prostě předkládám fakt, ta skála existuje a jméno je na ní napsáno. Pokud byste něco někdo o tomto místě věděl bližšího, napište.

Pokud se sem někdy dostanete, jsem zvědav, jak na vás tohle místo zapůsobí. Já tu mám vždy divný pocit, jako kdyby tu bylo zvláštní a neobvyklé ticho. Člověk je tu na kilometry sám a sám a každé prasknutí větvičky je slyšet zřetelně a daleko. A větvičky tu praskají ochotně a ze všech stran, nicméně původce praskotu nevidět. Na vrcholku Medvědí stěny se krásně sedí a jen tak kouká do kraje; zvláště večer když celý den svítilo Slunce - skála je velice příjemně teplá. Ale když sejdete dolů, zmocní se vás zvláštní tíseň, která sice nemá žádný hmatatelný původ ani důvod, ale prostě tu je - alespoň mně to tak připadá.


Přírodní památka Medvědí hora

Přírodní památka Medvědí hora se rozkládá v nadmořské výšce kolem 900 m. Chráněným územím byla vyhlášena roku 1992. Důvodem je ochrana rozsáhlého lesního komplexu s četnými zbytky porostů květnatých bučin. Ve stromovém patru těchto porostů převažuje buk lesní nad smrkem ztepilým, přimíšen je javor klen, jedle bělokorá (to mohu potvrdit - stačí zdvihnout hlavu a mnohde objevíte jedle tak obrovské a nádherné, až se zatají dech) a bříza bradavičnatá.  V keřovém patru se vyskytuje bez hroznatý a zimolez černý. V druhově bohatém bylinném patře převládají rostliny jarního aspektu, jako je kyčelnice devítilistá, kyčelnice cibulkonosná, bažanka vytrvalá, mařinka vonná, čarovník alpský, dále pak vraní oko čtyřlisté pitulník horský a některé kapradiny.

Při cestě zdejšími lesními porosty je možné  objevit některý ze tří druhů plavuní, které se zde vyskytují. Vědecké jméno druhu (Lycopodiohyta) je odvozeno z řeckých slov lykos - vlk a podion - nožka vzhledem k hustě listnatým lodyhám. Jejich výtrusný prach má protizánětlivý účinek a byl proto užíván jako zásyp na rány a vyrážky. Ve směsi s karmínem sloužil pro snímání otisků prstů. Také byl využíván k vysypávání slévačských forem A dokonce k vytváření světelných efektů , neboť při styku s ohněm rychle a s praskotem hoří.

Podloží je tvořeno žulou, která vystupuje na obou vrcholech Medvědí hory mohutnými mrazovými sruby a na ostatní ploše četnými balvanitými sutěmi.

Při velkém štěstí je možné se na Vyšebrodsku setkat s losem evropským. Charakter jeho populace se v této oblasti oproti jiným místům výskytu v České republice (Třeboňsko, Jindřichohradecko) blíží k poměrům trvalého výskytu v Polsku nebo Litvě. Los evropský (Alces alces) je o něco menší než asijské nebo severoamerické poddruhy, přesto však dosahuje v kohoutku kolem dvou metrů a váhy až 500 kg. Živí se travou, různými bylinami, větvemi a listy stromů a keřů.  V této oblasti mu vyhovují zdejší podmáčené plochy porostlé vrbou jívou, které pro něj představují nejvýznamnější pastevní plochu. Z dalších dřevin je pro něj atraktivní jeřáb ptačí., topol osika, krušina olšová a v zimě pak borovice lesní. Při jeho velké spotřebě potravy pak může škodit i na hospodářských dřevinách - smrku ztepilém, jedli bělokoré a obrovské.

Je zřejmé, že Medvědí hora dostala svůj název podle medvědů, kteří zde žili Zajímavé je, že roku 1737 byl vydán zákaz ...střílet tlapaté medvědy, aby se nepoškodila kožešina. Byli tedy od té doby pouze chytáni do želez, a to vždy po několika letech. Poslední medvěd zde byl uloven do želez loučovickým rybářem Johanem Gafgo v roce 1836. (To měl chudák medvěd pech, když ho ulovil rybář...).

(Podle informační tabule u odpočívadla)


Další povídání o sv. Vintíři:


Zpět na Tajemná místa plná síly

 

Zpět k Mostu ?

JL