wz

O jedné téměř neznámé polabské studánce

Určitě to znáte také. Léta letoucí míjíte nějaké místo, nic vás tu nezaujme, prostě nuda. A najednou zjistíte, že to vůbec není tak nudný a bezvýznamný kousek světa. Že je to místo, kudy kráčela Pani Historie a že je tu zajímavo i dodnes - třeba tím, že je tu nějaká studánka, přírodní rezervace chránící něco vzácného a podobně.

Když se podíváte na následující mapu, uvidíte takové místo tam, kam ukazuje šipka. Ze silnice z Lysé nad Labem do Staré Lysé odbočuje silnice na Dvorce. A to je to místo. Nad křižovatkou se od severozápadu k jihovýchodu táhne návrší, kterému se říká Na viničkách. A pár metrů od křižovatky samotné, tam co je umístěna šipka, najdete skupinu chráněných lip, boží muka a studánku. Nic z toho, ani název návrší, však na mapě kupodivu nenajdete.

Křižovatka a její okolí se nachází v místech, kde bývala dvorecká bažantnice. Tam, kde dnes stojí poblíž Lysé  čerpací stanice LPG, stávala jednopatrová budova Bažantnice, ke které pozemky patřily. Byla postavena kolem roku 1565 nebo 1568 panujícím rodem Habsburků. Přízemí obývalo služebnictvo a v patře byly upraveny komnaty pro panstvo. Za hraběte Sweerts-Sporka se zde prodávalo až 200 bažantů ročně. Bažantnice později nesla název Neuhofel. V roce 1837 byl porost staré bažantnice vykácen. Budova sama byla v současnosti bohužel ponechána osudu mnoha staveb - zpustla a v roce 2000 musela být zbořena.

 

 

Podívejme se nejprve ke studánce. Bohužel nutno konstatovat, že klid, mír, silové působení i romantiku místa surově rozbíjí silnice a její křižovatka, doslova několik metrů od toho místa. Je tu poměrně rušný provoz a tudíž neustálý hluk a zápach. Pokud byste přijeli autem, nedá se tu zaparkovat. Na kole je to jednodušší, ale je třeba jednat rychle - doslova hodit kolo dolů pod silniční násep a skočit šipku za ním, než vás něco přejede.

 

Návrší Viničky a silnice, která se památných lip skoro dotýká

Skupina lip je zařazena pod názvem Tři lípy malolisté u studánky pod Viničkami do kategorie památných stromů MěÚ Lysá nad Labem. Jedná se o lípy srdčité - malolisté (Tilia cordata Mill). Zdůvodnění ochrany je zachování krajinné dominanty v blízkosti drobné plastiky. Obvody kmenů jednotlivých stromů byly v roce 2009 - 410 cm, 356 cm a 218 cm a jejich výšky 8 m, 22 m a 12 m. Největší strom se bohužel v roce 2001 v důsledku silného poryvu větru rozlomil a zbylo z něj 5 m vysoké torzo. Další lípa z trojice zasychá. Zdravotní stav lip, starých odhadem kolem 250 let, je tedy dnes nedobrý - klasifikují jej slova - torzo stromu; zasychající strom; vykloněný jedinec.

Dne 24. 11. 2001 byla v blízkosti této skupiny vysazena lípa srdčitá jako Strom života 2001.

 

 

Kříž pod lipami byl vystavěn v roce 1857. Škoda, že se o to místo nikdo nestará (nebo jsem třeba přijel v nevhodnou chvíli). Vše je zarostlé vysokou travou a člověk tu má pocit bezútěšnosti, který ještě násobí neustálý hluk projíždějících aut. Přitom by to bylo tak krásné, stinné a klidné místo.

Betonový kříž stojí uvnitř trojúhelníku ohraničeného kmeny lip ve vrcholech. Je vysoký kolem tří metrů. Kříž  je ozdoben kovovou plastikou Krista, což je dílo novodobé, jeho datace však není známa. Kříž není poškozen, jen se lehce odchyluje od svislé polohy. Trochu poškozené je jeho ohrazení tvořené čtyřmi betonovými sloupky původně zřejmě propojenými řetězem. Byly tu zřejmě vysazeny i květiny, jejichž zbytky dnes marně soupeří s nesekanou travou o trochu světla.

Zvyk vyznačit posvátné místo skupinou stromů pochází ještě z předkřesťanské doby, ve středním Polabí se pro tento účel užívala téměř výhradně Lípa malolistá.

O původu kříže existuje záznam z pera P. Josefa Vojáčka, který působil od roku 1903 v Lysé nad Labem jako katecheta a byl také popularizátorem historie, vědcem, spisovatelem, hudebníkem i autorem mnoha církevních skladeb.

U studánky pod Viničkami postavil roku 1856 nadlesní Vincens Štefl pod lípami kříž a složil peníze - 12 zlatých - na jeho vydržování. Bylo to z vděčnosti za ochranu ve značném nebezpečí, že nikdo nepřišel k úrazu, když pytláci stříleli večer do osvětlené světnice Bažantnice. Šteflův kříž "pod Viničkami" býval velmi malebně postaven mezi lípami nad studánkou. Pěkně vysoký s plechovou tabulkou se jménem zakladatelovým a pod ní klekátko. To vždycky někdo rozbil a ukradl. Nyní jest tam kříž malý, nesouměrný, betonový, stojící více k východu obrácen k Lysé. Nadlesní Vincens Štefl působil v Kostomlatech i v Lysé na Bažantnici pod Viničkami.

 

 

Studánka není v travním porostu téměř vidět a narazíte na ni po pár metrech chůze dále od silnice. Studánka měla neveselý osud. Někdy kolem roku 1934 byla dokonce při odvodňování polí zasypána. Pak tu bývala po léta betonová skruž. Ale nakonec pro studánku přece jen nastaly lepší časy.

Okolí studánky bylo v roce 2006 z prostředků Města Lysá nad Labem a z iniciativy občanského sdružení LYSIN - lyská iniciativa upraveno, takže v Listech města Lysá nad Labem 10/2005 jste se mohli dočíst:

Slavnostní předání obnovené studánky pod Viničkami – za přispění občanského sdružení LYSIN a Města Lysá nad Labem byla upravena studánka pod Viničkami. Předání veřejnosti je naplánováno na neděli 23.10. 2005 ve 14.00 hodin. U této příležitosti bude představen nový tiskový materiál Krajinné dominanty v Lysé nad Labem a okolí.

Kolem prameniště byla upravena oblouková pískovcová stěna, zpod které voda vyvěrá. Velký podlouhlý a plochý kámen slouží jako můstek, na který se člověk může postavit a nabrat vody. Od můstku vedou pískovcové schody k přístupové pěšině.

 

 

Pramen je vydatný a kousek od studánky je z něj již malý potůček. Voda byla v parném dnu, kdy jsem studánku navštívil, překvapivě ledová. Na pohled je voda čistá a dno studánky je zarostlé vodními rostlinami. Voda láká k ochutnání ... zdalipak je pitná?

 

 

Vedle studánky stojí tabulka s výsledky rozborů vody z let 2005 a 2007. Vyplývá z nich, že skoro všechny ukazatele jsou v normě. Bohužel, skoro - obsah některých baktérií převyšuje limity a také koncentrace dusičnanů je příliš vysoká (dusitany jsou v pořádku). Z rozboru tedy vyplývá doporučení, že voda není pitná ani po převaření.

 

 

Studánka pod Viničkami se stala obětí "moderní" doby - intenzivního zemědělství a necitlivých zásahů do krajiny. Dříve však byla velmi významnou – svědčí o tom kříž, trojice starých lip a dochovaná pověst, kterou si povíme na závěr:

Za starých časů stával na Viničkách hrad, zvaný Červený hrádek. Na něm sídlil hrabě Dänemark, který se vyznamenal v mnohých bitvách. Jednou však byl těžce raněn. Manželka jej ošetřovala dnem i nocí, až jednou únavou usnula. Tu se jí zdálo, že k ní přišel vážný stařec se šedivými vousy a pravil: „Dej pod hradem kopat! Vytryskne tam pramen, a až se z něho tvůj manžel napije, uzdraví se.“
Hraběnka na sen zapomněla, ale stařec se jí zjevil ještě podruhé a potřetí. Tehdy uposlechla, dala pod hradem kopat, až vznikla studánka. Vodou ze studánky se hrabě uzdravil a pověst o tom se záhy roznesla. Z daleka široka přicházeli pak ke studánce nemocní, aby se její vodou uzdravili. Po nějakém čase sem přišla také churavá dívka. Když si chtěla nabrat vody, zjevil se před ní stařec se šedivými vousy a řekl: „Ty budeš poslední, která se tu uzdravíš. Lidé si neváží dobrodiní, a proto studánka své moci pozbude.“
S těmi slovy zmizel, a tak se také stalo. Studánka je pod Viničkami dodnes, ale její voda zázračnou moc nemá.

Obraťme se nyní ke studánce zády a čelem k návrší Viničky. Stavba hradu či tvrze v těchto místech je vzpomínána v řadě pramenů.

Na západní straně m. Lysé na ostrohu vrchu "Viničky" řečeného, kde dosud se říká »Na červeném hrádku*, stávala tvrz Červený hrádek, kteréžto pojmenování se ještě v 16. věku připomíná. Hradiště toto dosud se zachovalo.

Tento text lze najít ve spisu Soupis památek historických a uměleckých v Království českém od pravěku do počátku XIX století  - Politický okres Mladoboleslavský z roku 1905.

Na stránkách města Lysá nad Labem se dočtete:

Návrší Na Viničkách vybíhá ve své jihozápadní části do polohy nazvané „Na Červeném hrádku", kde jsou ještě dnes patrné zbytky opukových obvodových zdí s jedním nárožím středověkého charakteru. Jedná se o lokalitu s historickým a archeologickým významem.

 Tak se tam podívejme. Když se dáte od křižovatky silnic směrem na Starou Lysou, pak asi tak po 200 m odbočuje cesta k návrší. Ta vede k blízké usedlosti, ale ještě před tím vás zavede do kraje bílých skal ...

 

 

Když jsem to tento kousek přírody uviděl, tak první, co mě napadlo, bylo - malá Pálava. Podvědomě jsem hledal nejbližší vinohrad; nebyl tam, ale určitě tu bývaly - už to jméno Viničky přece mluví za sebe a i ta zem, ta si o révu přímo říká. Dokonce tu lze při troše fantazie vidět náznaky bývalých teras. Je to tu zajímavé a krásné, ale člověk se tu, jak bývá jeho zvykem, dokázal "podepsat". Nyní vegetace milosrdně zakrývá všechny ty plechy, pneumatiky a zbytky různých strojů (bývala tu poblíž cihelna) - ale v předjaří nebo pozdě na podzim to tu asi připomíná smetiště. Takže si člověk musí pořád dávat pozor, kam šlape, aby se vyhnul úrazu.

Oblast je registrovaným významným krajinným prvkem (VKP) o rozloze 3,92 ha. Pokrývají ji trvalé travní porosty, zbytky starých ovocných sadů, remízy, polní cesty, zemědělsky obhospodařované pozemky i zbytky historického osídlení.  Temeno návrší má průměrnou nadmořskou výšku kolem 220 m a jeho nejvyšší bod 226 m. Není to mnoho - ale přesto je to proti nám již známé studánce něco přes 30 metrů výškového rozdílu. A to už zaručuje opravdu solidní rozhled vůkol do Polabí.

 

 

Viničky jsou tzv. „svědeckým slínovcovým kopcem", který má typické stanovištní podmínky, v rámci Polabí zcela unikátní. Já bych řekl - je to jako když najednou vejdete branou do jiného světa. Botanikové vám to však řeknou učeněji - jižní svahy s několika mezemi a terasami jsou porostlé společenstvy bílých strání (Cirsio- Brachypodion pinnati, Festucion valesiacae).  Při fytocenologických průzkumech zde byly nalezeny zajímavé druhy rostlin typické pro tato stanoviště např.: ledenec (Tetragonolobus maritimus), krvavec (Sanquisorba minor), hlaváč (Scabiosa ochroleuca), jehlice (Ononis spinosa), ostřice (Carex flacca), bradáček (Listera ovata), šalvěj (Salvia  verticilata).

 

 

Na závěr  .... no snad jen  tiše doufat, že tento malý, ale nádherný kousek světa unikne pozornosti nenasytných developerů a "rádoby sportovců" na motorkách a čtyřkolkách.


JL

Zpět na Tajemná místa plná síly

 

Zpět k Mostu ?