wz

Magická hora Říp

Není možné pozorovat Říp jen z okna vlaku, a tak jednoho dne vystoupím ve Vraňanech a přesednu na motorový vláček, který mě doveze do stanice Ctiněves. Po této trati jedu poprvé a pozoruji krajinu polí a luk, jíž dominuje osamělý čedičový bratr Českého středohoří, Říp. Hora, vysoká 456 m nad mořem, vystupující náhle z roviny, opředená pověstí o praotci Čechovi, se stala symbolem našeho národa. A není divu. Při pohledu na ni se zatají dech i nám.

 

Říp - akvarel autorky ...

 

Krajina hýří různými odstíny zelených barev a některá pole, kde obilí teprve začíná růst, se mohou pochlubit načervenalou barvou země. Úrodná a zdravá krajina, kde je dobře i zvěři. Svědčí o tom několik zajíců, srnek a bažantů, které spatřím během jízdy. Svěže zelený Říp je porostlý listnatým lesem, ale nebylo tomu tak vždy. Byl zalesněn v 19. století, původně byl bezlesý, podobně jako středohorské kopce na Lounsku.

 

Říp před sto lety ...

 

Zdá se, že ve Ctiněvsi vystoupili téměř všichni cestující, kteří se vydávají po červené značce k vrcholu Řípu - inu poutní místo. Cesta vede alejí starých hrušní a pokračuje polní cestou. Někde nad námi zpívá skřivánek. Sluníčko svítí a na obloze můžeme pozorovat zajímavou oblačnost - zejména na jihozápadě a na západě výrazné řasy, rozbíhající se do různých stran, vytvářející tak vějíře, které dodávají krajině ještě větší malebnosti. Nad polem krouží káně.

 

... a Říp dnes

 

Z rostlin mě zaujme snědek chocholičnatý se zářivě bílými květy, rožec polní, jitrocel prostřední, růžová vikev a modrý rozrazil perský. Tu a tam z trávy vykoukne žlutý květ kozí brady. Začíná kvést žlutý pryšec chvojka a v blízkosti úpatí hory na sebe upozorní jediná rostlina svými nápadně žlutými květy - starček přímětník. Vstupuji do lesa, v němž převládají duby. Cesta, vedoucí napřed po rovině, lemovaný kvetoucím jahodníkem chlumním a mařinkou vonnou, se stáčí vpravo a začíná stoupat a mění se v úzkou, kamenitou stezku. Už mi zbývá vystoupat posledních, dost obtížných 500 m k vrcholu, ale za námahu to určitě stojí.

 

Mařinka vonná

Rozrazil perský

Jitrocel prostřední

 

Čedič, z něhož je Říp tvořen, obsahuje více magnetovce, což způsobuje odchýlení střelky kompasu. Ten však u sebe nemám, abych se o tom přesvědčila, ale věřím tomu. Stezka mě dovedla k jednomu z nejkrásnějších míst těsně pod vrcholem. Po jejích obou stranách jsou skalky s kvetoucí šalvějí, mateřídouškou a lomikamenem. Úžasná scenérie, plná barev a vůní.

 

Šalvěj luční

Pryšec chvojka

Lomikámen na čediči

 

Posadím se na kámen, očarovaná kouzlem tohoto místa. V dálce se ozývá kukačka a kolem mě poletují motýli, většinou hnědásci a menší žlutaví motýlci s černými skvrnami (snad by to mohly být samičky některého druhu ohniváčka). Občas prolétne velký čmelák skalní, je černý a má oranžový zadeček. Objeví se i skvost z říše brouků - zlatohlávek, jehož krovky se na slunci kovově zlatozeleně lesknou. Brouk při letu skutečně bručí. Dříve byli zlatohlávci v přírodě dost běžní, ale teď jsou bohužel vzácnější.

 

Čmelák skalní

Hnědásek jitrocelový

Otakárek fenyklový

 

Rozhled do krajiny je mírně zacloněn oparem, ale i tak je pěkná vyhlídka na Středohoří. Je příjemné teplo. Po chvíli pokračuji k vrcholu, kde jsou davy turistů nejen pěších, ale i cyklistů, kteří tu pořádají okružní jízdu. Místní restaurace nabízí občerstvení a suvenýry. Rotunda svatého Jiří na slunci téměř svítí. Je postavena ze světlé opuky. Obejdu ji zvenku, prohlédnu si místo, odkud pochází základní kámen Národního divadla a ještě vyhlídky k Mělníku a k Praze.

 

Rotunda svatého Jiří

 

Protože sestup bývá obtížnější než výstup, zvolila jsem pro návrat prozaičtější panelovou cestu, vedoucí směrem ke Krábčicím. Ale i zde se setkávám s krásnými skalkami u cesty a s koberci rozrazilů. U parkoviště odbočím vpravo a pohodlnou cestou na okraji lesa přicházím k červené značce, vedoucí k nádraží do Ctiněvsi. Ještě jedno posezení na vyhřátém kameni a pohledy na proslulou horu a okolní krajinu. Její krásou se shora kochá i několik rogalistů. Nezbývá mi, než se rozloučit s Řípem a vydat se na nádraží. A snad aby loučení nebylo tak smutné, přelétne kolem otakárek fenyklový....

 

Památná hora Říp na staré pohlednici

 

Obrázky - archív autorky


Zpět na Tajemná místa plná síly

 

Zpět k Mostu ?

Jana Vesuvanka

 

 

 

 

 

 

 

 

 

---------------------------------------------------------------------