wz

Oblík - ráj přírodovědců

Podíváme-li se na mapu okolí Loun, zaujmou nás husté vrstevnice středohorských kopců, tyčících se z roviny. Krajina, kde spadne nejméně srážek v Čechách, má zvláštní půvab. Vrchy tvaru komolých kuželů jsou kromě severní strany téměř bezlesé, porostlé tu a tam keři, stepní trávou s velmi pestrým společenstvím rostlin, na než navazuje i bohatá fauna.

Koncem července roku 2001 jsme se vydali na dominantní čedičový vrch Oblík s nadmořskou výškou 509 m. Vyšli jsme z obce Mnichov, odkud je Oblík nejblíže.

 

Pohled na Oblík, Srdov a Brník (pořadí kopců zprava) - akvarel autorky

 

Napřed jsme mírně stoupali úzkou cestičkou, která vedla zarostlou loukou s volným porostem keřů. Zde jsme se setkali se žlutě kvetoucími - jestřábníkem, třezalkou a řepíkem lékařským. Při cestě nás zaujala teplomilná jehlice trnitá s růžovými květy. Obdivovali jsme chrpu porýnskou, modré zvonky, různé druhu jetelů, modrofialových vikví, žlutý starček přímětník a další rostliny.

 

Pohled na Oblík z východní strany, v pozadí vrch Raná

 

Náš největší obdiv si zasloužil překrásný bodlák pcháč bělohlavý, který se tu hojně vyskytuje, místy dosahuje výšky více než 1,5 m, někde je poměrně nízký, ale zato pěkně rozvětvený. Fialové květy tohoto krále stepi (jak jsem bodlák nazvala) láká motýly. Přestože bylo skoro zataženo, poletovali tu běláskové a několik druhů okáčů - ponejvíce okáč bojínkový, velmi nápadný svým kontrastním zbarvením - bílý s velkými černými nebo hnědočernými skvrnami.

Dalším zajímavým bodlákem, který tu roste, je bělotrn obecný s namodrale kvetoucími kulatými hlavami. Cestou jsme měli na levé straně úchvatný pohled na vrchy Brník a Srdov, které jsou dalšími dominantami této stepní oblasti, která připomíná spíše jih Evropy.

 

Bělotrn kulatohlavý

Okáč bojínkový

Pcháč bělohlavý

Řepík lékařský

 

Prošli jsme listnatým lesíkem na severním svahu Oblíku a zcela nečekaně jsme se ocitli na vrcholové náhorní plošině, která je doslova botanickou zahradou. Znovu se setkáváme s pcháčem bělohlavým, bělotrnem a dalším bodlákem se zajímavým názvem - ostropestřec mariánský. Naši pozornost zaujme jetel zlatý s drobnými žlutými kvítky, rozrazil klasnatý s nádhernými sytě modrými klasy, fialový chrastavec a jemu velmi podobný hlaváč běložlutý, modrý a nachový hadinec obecný, světle modrý len rakouský, divizna knotovkovitá, bílý čistec přímý (z čeledi hluchavkovitých), řebříček, hvozdík kropenatý (lidově slzičky Panny Marie), modlrá chrpa Triumfettiho a další rostliny. Z bujné vegetace tu a tam vykukují kameny, jsou příjemně vyhřáté.

 

Jetel zlatý

Rozrazil klasnatý

Jehlice trnitá

Len rakouský

Čistec přímý

 

Mnohé skalničky jsou již odkvetlé, právě tak i mateřídouška, která na sebe upozorňuje intenzívní vůní. Kavyly jsme v květu nezastihli. To je jen malý výčet rostlin, mnohé se nám nepodařilo určit. Záhadou pro nás zůstala rostlinka 10 - 20 cm vysoká, jehlancovitého vzrůstu, která nekvetla, ale její listy tvarem připomínaly řebříček a vůní něco mezi řebříčkem a pelyňkem. V okrově zbarvené přerostlé trávě působila tato rostlina svým tvarem i zbarvením (sytě zelená s modrošedým nádechem) exoticky a při troše fantazie vytvářela hájky maličkých cypřišků (že by pelyněk ladní?).

Částečně se vyjasnilo, vykouklo sluníčko a začal rej motýlů, snad ten nejpestřejší, jaký jsme kdy viděli. Babočka bodláková, kopřivová, paví oko, různí perleťovci a okáči, hnědásci, nádherný přástevník kostivalový s předními křídly hnědočernými s bělavými příčnými pásy a zadními křídly ohnivě červenými. Když tento motýl usedl na květ bodláku, složil křídla podobně jako můra, takže ta červená byla schovaná. Když vzlétl, připomínal létající plamínek - také jsem mu dala tento název. Poprvé jsem se setkala s modráskem ušlechtilým, který má černý lem na křídlech. A nechyběla ani "perla Středohoří" - otakárek fenyklový, létalo jich tu několik. Kromě motýlů tu bylo hodně čmeláků, v trávě velké množství lučních kobylek.

 

Babočka kopřivová

Perleťovec malý

Modrásek ušlechtilý

Přástevník kostivalový

 

Slunce pohladilo tu barevnou krásu a všechno kolem nás jásalo a rozdávalo radost. Nad námi přeletělo hejno špačků. Rozhlíželi jsme se do všech stran a pozdravili kopce milovaného Středohoří, jehož obraz dotvářela zajímavá oblačnost kumulů různých odstínů.

Zemský ráj to na pohled - a my jsme si opravdu připadali jako v ráji, navštívili jsme totiž ráj přírodovědců.

 

Raná, Oblík a Srdov od západu

 

Obrázky - archív autorky


Zpět na Tajemná místa plná síly

 

Zpět k Mostu ?

Jana Vesuvanka