wz

Mysterium bájného Třemšína

Městečko Rožmitál pod Třemšínem se malebně rozprostírá v široké kotlině, ze všech stran obklopené lesy a táhlými kopci. Nedaleká dominanta jižních Brd hora Třemšín (827 metrů) byla vždy opředena velice zajímavými pověstmi, které z ní učinily skutečně bájnou horu. V dávných dobách v brdských lesích řádil hladový vlk, potuloval se mrzutý medvěd, číhal lstivý rys, traviny deptal zubr a v bažinách rozrýval kyprou zemi divoký kanec. Od pradávna tento kraj byl i domovem podivných bytostí: zakletého obra, zlého draka, ohnivého hada a samozřejmě i čerta, který vytlačil do balvanu zvaného Čertův ranec svá kopyta.
Traduje se, že název vrchu je odvozen od tří zlatých šínů - zlatých prutů, jak vypráví pověst o pokladu ukrytém ve studni bývalého hradu. Jiná pověst praví, že název vrchu je podle střemchy, která zde roste.
Básník Jaroslav Vrchlický nazval Třemšín "králem brdských lesů".

 

 

Místní specialitou je takzvaný třemšínský mužíček, drobínek s obličejem popraskaným jako dřevo starého pařezu. Pohybuje se po Třemšíně nesnadno, dlouhé vousy mu totiž překážejí v chůzi. Hlavně dřevorubci, kterým strašidelný mužík dovedl také pomoci, se s ním setkávali poměrně často. Někdy bývá viděn u studánky Roubenky při staré cestě do Roželova a spatřili ho i přímo v hradě Třemšíně. Je o něm známo, že lidem nejen pomáhá, ale dovede je i pěkně pozlobit. Zejména prý některá zdejší děvčata...

 

 

Na vrcholu Třemšína žil dlouhou dobu drak. Mít draka skoro za humny, to bylo pro místní těžké. Dlouho jej nemohl nikdo zahubit. Řada rytířů odjela s nepořízenou  a svalnatí mladíci z okolí, kteří se na draka občas vypravili, utekli, sotva ho spatřili. To, co se nikomu nepodařilo, vyřídila jakási žena nesoucí svému muži do lesa oběd. Měla sebou také srp, protože si chtěla nasekat čerstvou trávu pro svou bílou kozičku. Najednou se na ní z houštiny vrhne obluda, z nozder jí šlehá dým, z očí blesky. Statečná žena se ale nedala. Máchla rukou a zasekla drakovi srp do hlavy. Drak bolestivě zařičel, plameny rázem vyhasly a jeho drápy se zaťaly do hlíny. Pak se z posledních sil odplížil i se srpem v hlavě pryč a od té chvíle ho nikdo nespatřil.

 

 

Na svahu Třemšína se také zjevuje ohnivý had. Jeho tělo je zelené, oči mu svítí jako drahé kameny, místo jazyka mu z tlamy šlehá rudě žhnoucí plamen. Had je jedním z nejstarších symbolů lidstva. Není mytologie, v níž by had nehrál dominantní roli. Kupříkladu v židovském Starém zákoně byl vtělením ďábla. Skutečně esoterním symbolem je had zakousnutý do vlastního ocasu, symbol věčnosti, nekonečna. A právě takový se na Třemšíně zjevuje. Vypráví se tu, že jeden chalupník z osady Hutě kdysi kácel na Třemšíně stromy. Bylo poledne. Dřevař se chtěl naobědvat, rozhlížel se, kde si prostře svou chudou tabuli a vidí, že se na jednom z pařezů sluní zlatý had. Vypadal jako tajemný šperk, jako nádherný náhrdelník. Chalupník vzal sekeru a hada bez milosti přesekl. Z rány zprudka vyšlehly plameny, had se v okamžení spojil, vložil si ocas do tlamy, vytvořil ze svého těla kolo a začal chalupníka pronásledovat. Naštěstí měl chalupník z Hutí rychlé nohy a stačil doběhnout domů. To, co vyprávěl, se nikomu nechtělo věřit...

 

 

Jako mnoho bájných míst u nás, tak i Třemšín měl svého poustevníka. Byl jím rytíř Beneš z Blíživy (nyní Blížejov), který v místě zvaném Stadruž, žil po dobu dlouhých 46 let. Když zemřel (1540), byl pochován v kostele ve Hvoždanech. Byl to pravděpodobně některý z potomků Beneše z Třemšína, který Hvožďany vlastnil (1413).

 

 

Na vrcholu Třemšína stával hrad. Tak jako sama hora, má i hrad své místní pověsti. V druhé polovině 13. století jej zde vybudoval starobylý rod Buziců, jež prý odvozoval svůj původ od legendárního Bivoje a proto byla v jejich rodovém erbu kančí hlava, která se pak dostala i do znaku samotného města Rožmitálu. Druhá pověst praví, že Rožmitál vděčí za svůj znak historicky doloženému Jetřichovi z Buzic (též Dětřich, Dětříšek), který byl široko daleko známý silák. Jednou se v lese potkal s velikým kancem, holýma rukama jej přemohl a poté donesl na knížecí dvůr, kde kanci uťal hlavu. Tou si pak ozdobil svůj štít. Nakolik je tato pověst pravdivá nevíme, jisto je ale to, že Jetřich byl statečný válečník, který padl v bitvě u Trudný (roku 1110), kde hájil práva svého lenního pána proti Polákům.

 

 

Původně blatný hrad, zbudovaný na pahorku v bažinaté a močálovité krajině, byl podle starobylých pověstí obklopen šípkovými keři a to se prý stalo záminkou k názvu Rosenthal, počeštěně Rožmitál. Zdá se, že hrad vrostlý do růžových keřů je nejen oblíbeným tématem mnoha světových pohádek, ale bude patrně zlomkem vzpomínky na nějakou starou, dávno zapomenutou mytologii.
Kančí hlavu, užívanou jako erb rodem Buzických si dalo do svého znaku i město Rožmitál. Kromě něj ji jako jeden ze symbolů užívají i okolní města, například Hvožďany.

V době husitských válek, roku 1421 táhl Žižka z Tábora na Plzeňsko a Cheb. Cestou zničil hrad Držka u Skořic, Čechtlice a po dobytí Teslínského benediktinského kláštera chtěl zdolat i hrad Třemšín - ale dlouho se mu to nevedlo. Když mu při obléhání docházelo střelivo, nasypal jeden z vojáků do děla helmici lískových oříšků z Teslína. Po zásahu se hradní věž zřítila a hrad byl dobyt. Od té doby rostou na Třemšíně lískové oříšky v podobě táborských přilbic.

 

 

Kdysi zlá čarodějnice pomocí čarovného nápoje zaklela pána z třemšínského hradu v odporného obra. Byl to krutý trest. Obr byl vyřazen z lidské společnosti. Nikdo z jeho blízkých, nikdo z poddaných ho již nikdy nepoznal a strašidelný obr musel žít sám v lesních pustinách. Ani po smrti neměl pokoj. Když zemřel, zkameněl a obrovský kámen obrostl zeleným mechem. Co když obr v kameni jen spí? Proto od těch dob místní chod po Třemšíně tiše, aby ho neprobudili...

 

 

Ti, kdo se spícího obra ani dalších bájných bytostí neobávají, mohu se vydat na vrcholek Třemšína na výlet s několika cíly. Kromě kamenných sutí a rozhledny na vrcholu se v okolí nacházejí bouda, prameny, Gandllofův kříž a poutní kaple. Již od roku 1771 byla - údajně nad zasypanou studnou - postavena lesmistrem Kračmerem poutní kaple Proměnění Pána Krista, o níž později pečovali o Kračmerovi nástupci. Prý na ní býval nápis "Bohu chvála, králi úcta, vlasti sláva".
Vyhlídku z tehdy bezlesé hory si oblíbil pražský arcibiskup Vilém Florentin Salm-Salm (1793 -1810), který dal na vrcholu upravit cesty (Salmova cesta), postavit malou dřevěnou vyhlídkovou věž a několik malých dřevěných stavení pro myslivce. Od těch dob se sem konaly svaté poutě a to neděli po svátku Promění Páně.
V 19. století další arcibiskup - Alois Schrenk - nechal na vrcholku prosekat průseky v už vzrostlém porostu, aby bylo vidět dolů na Rožmitálský zámek.
Od šedesátých let 19. století zde bývaly Národní slavnosti za účasti lidu z širého okolí. V roce 1869 byl chystaný tábor lidu zakázán. Pak až v letech 1905 a 1922 sem směřovaly výlety konané při sjezdech rožmitálských rodáků. Snad naposledy se Národní pouť na Třemšín konala hned po válce, v roce 1946.
V roce 1888 dal kardinál František Schonborn vystavit dřevěnou čtyřpatrovou rozhlednu (výše cca 18 metrů), z které byl krásný výhled do širokého okolí.. Ta byla po čtyřech letech existence zasažena bleskem, avšak následně opravena. Od té doby bylo několikrát bezvýsledně jednáno o výstavbě nové rozhledny.
Současná dřevěná rozhledna (upravená trigonometrická věž) stojí přímo v areálu bývalého hradního paláce. Je vysoká necelých 20 metrů a ač prý byla opravována, tak v dolní části působí velmi nedůvěryhodně. Pokud na ni vystoupáte, přes přerostlé stromy do kraje vidět není, pouze je rozhled po nejbližším okolí. O vystavění nové důstojné třemšínské rozhledny se prý nyní znova jedná.

V romantickém prostředí památného vrchu Třemšín se po roce 1989 uskutečnily již podvakrát poutní mše u kapličky Proměnění Páně. Poutníci z Rožmitálska a Hvožďanska se zde sešli při bohoslužbě v roce 2004 a 2006.

Samozřejmě, že k mysteriu Třemšína a jeho okolí patří neodmyslitelně Jakub Jan Ryba a místa zvaná Voltuš a Štěrbina. Pokud máte zájem, můžete se těšit na pokračování právě - a nejen - o nich.

P.S.
Jak asi mohl vypadat "třemšínský mužíček" jsem si dovolila vypůjčit k ilustraci upravené foto ze stránek POHÁDKOVÝ SVĚT - LESNÍ KRÁLOVSTVÍ, které doporučuji vaší pozornosti.


Zpět na Tajemná místa plná síly

 

Zpět k Mostu ?

VEZA