wz

Záhadná studánka svatého Jana

Studánka sv.Jana, které se říká "Světice", je po pravé straně silničky, která sleduje levý břeh Labe a vede od brandýského hřbitova směrem na Martinov a Záryby; cesta ke studánce odbočuje za zahradou posledního domu města.  Po několika desítkách metrů jsem u cíle. Kaplička se sochou sv.Jana Nepomuckého, umělá jeskyně se studánkou, vše je na svých místech. Prostranství působí čistým a úpravným dojmem…a hele, od loňska přibyly dvě nové lavičky! Kdysi - a není to zase tak dávno - tu bývalo jedno veliké křoví, ve kterém se kaple a studánka téměř ztrácely. Je sice už večer, ale stromy jsou dosud holé, takže zkouším fotografovat.

Opírám si kolo mezi kapličku a objekt kryjící pramen. Nožička stojanu hladce zajíždí do rozměklé půdy a kolo s rachotem padá. Opírám ho tedy o lavičku a dívám se dolů. Mezi stromy probleskuje hladina Labe a pode mnou je střecha zakrývající prostor nad studánkou. Na konci je obloukovitý výklenek budící dojem kazatelny. Možná tu kdysi bývala nějaká procesí a kázal odsud kněz? Možné to je.

Tak takový výhled měl tedy kněz na své ovečky. Nebo snad politik na své voliče - ne, to raději ten kněz. U pramenů a studánek bývá pokojná a vstřícná atmosféra, takže slova o Bohu, lásce a smíření si o to snadněji hledala cestu k lidským duším. Asi proto to tu také za minulého režimu bylo zarostlé křovím a víceméně odsouzeno k pomalému chátrání.

 Stojím na kazatelně a otáčím se ke kapličce. Je nově upravená a socha sv. Jana spokojené shlíží z výklenku na jarní přírodu. Po obou stranách kazatelny vedou úzké schody dolů k prameni. Scházím dolů a prohlížím si stavby od potůčku vytékajícího ze studánky. Vše působí čistým a upraveným dojmem. Vlastní pramen není přístupný. Malá tůňka uvnitř objektu je chráněna před znečištěním a zásahy všudypřítomných vandalů železnou mříží. Voda vytéká z plastové trubky červené barvy, která jediná to tu poněkud hyzdí. Po obou stranách vchodu k prameni jsou dva výklenky, ve kterých zřejmě stávaly nějaké sochy. Dnes tu nestojí žádné…zatím.

Nad mříží kryjící vchod k prameni je vidět nápis, který zřejmě celý objekt datuje a identifikuje jeho stavitele:

 LETHA PANIE 1707 ANTONIN ORT (???) S CERWENIHO OPOCNA.

Takže 1707, no, brzy to bude už 300 let… Vnitřek umělé jeskyně tone v temnotě. Napadá mě, že bych mezerou při kraji mříže mohl pořídit záběr vnitřku, jen tak, naslepo. Objektiv zvědavě nakukuje dovnitř, tmou šlehne záblesk. Zaleskne se hladina vody, nic zvláštního nikde není vidět. Zdejší voda má prý blahodárný vliv na oči. Myji si je tedy, mají to od toho věčného ponocování u počítače zapotřebí. Pak ještě vodu ochutnávám. Pocity popsané ve výše citovaném příspěvku zůstávají - voda mi připadá měkká, ale přestože je ledová, nepůsobí při napití nijak nepříjemně (chybí ono známé "trnutí zubů").

Voda vytékající z trubky si čerstvě nabité svobody příliš neužije. Potůček po několika desítkách metrů mizí v Labi, aby trochou čisté vody potěšil zdejší ryby … a třeba i nějakého toho vodníka… No, člověk ale musí uznat, že ta voda v Labi už není tak špinavá, jako kdysi, kdy se s ní prý ani nesmělo zalévat. Fotografuji si ještě zblízka sochu sv. Jana v kapličce. Pak mě napadá ješitná myšlenka - co takhle u studánky vyfotit také jednou sám sebe? Pokládám přístroj na lavičku, nařizuji blesk, už se dost setmělo a samospoušť. Zaujímám "patřičný postoj", pak chvíli svítí červené světélko signalizující, že spoušť pracuje, záblesk - a hotovo. Kontroluji snímek na LCD displeji. Podivné…svatý Jan tam je, ale já ne. Zkouším to ještě jednou, se stejným výsledkem. Tak tedy potřetí - zase nic. Jen indikátor baterií najednou ukazuje, že jsem téměř bez proudu. V duchu spílám firmě Duracel. Baterie jsem koupil dneska nové, jedna stála 25,-, takže stovka v háji… Bubnujícího zajíčka z reklamy bych s chutí nakopl do té části těla, kde se obvykle sedává. No nic, pojedu… U železničního přejezdu v polích za Brandýsem zkouším pořídit nějaké snímky místního smetiště - a hele, baterie najednou fungují, vše pracuje, jak má. Doma má manželka návštěvu svých přítelkyň, je teplá noc, tak s nimi sedím u ohně. Během večera pořizuji přes dvacet záběrů, všechny s bleskem - a v duchu se zajíčkovi omlouvám za ten kopanec - baterie jsou v pořádku. Pak mě napadá, jak asi vyšel ten snímek pramene skrz mříž. Vytahuji ho na displej a tiše žasnu. Vodní hladina i balvany kolem tam matně probleskují. Ovšem jen matně, protože celá plocha je pokryta něčím, co vypadá jako oblaka páry, jako kdyby se vyvěrající voda vařila. Není to souvislá vrstva, jsou to jakási klubka řidšího a hustšího oparu, který zamlžuje snímek. A v levém dolním rohu je vidět lidská tvář. Není to konkrétní postava, ale vypadá to asi tak, jako když do pohlednice s krajinou Krkonoš je do jednoho rohu autor zamontuje hlavu Krakonoše. Tato hlava je mírně z profilu, nedívá se na mě, ale jakoby na protější stěnu. Jasně jsou vidět oči, ostřejší nos a dokonce i knírek… Na hlavě má něco, co připomíná chlupatou beranici. Ukazuji obrázek ostatním a všichni tam onu tvář bezpečně identifikují a popisují zhruba tak, jako já teď.

Přicházím domů a chci si záhadnou tvář prohlédnout znovu. Po snímku ale není ani památky. Prostě zmizel. S přístrojem jsem od prohlížení již nemanipuloval. Obrázky samozřejmě smazat jdou, ale nikoliv náhodně - a vymazání je navíc jištěno dotazem v hledáčku, na který musí následovat ještě potvrzení. Podařilo se mi vyfotografovat nějakého strážného ducha pramene? Nebo došlo k prolnutí snímku sv.Jana se snímkem studánky? Asi by se taková věc stát neměla; ten fotografický přístroj je velice jednoduchý a dvojexpozici neumožňuje. Ledaže by to nějak souviselo s tím záhadným dočasným zeslábnutím baterií… Ale proč pak snímek sám od sebe zmizel, když ho předtím vidělo šest lidí ??? Mám zkusit pořídit nový snímek ???


Po čase ...

Po podivných událostech spojených s fotografováním prameniště studánky sv. Jana v Brandýse nad Labem se k tomuto tématu vracím ještě jednou. Pro zopakování – minule se mi podařil jeden snímek vnitřní části prameniště, kam normálně člověk nemůže nahlédnout, protože na vchodu je přišroubovaná mříž a uvnitř je naprostá tma. Kromě mě ještě šest dalších lidí vidělo na displeji fotoaparátu záběr studánky, který byl podivně zamlžen a na té mlze byla znatelná tvář z profilu. Snímek během večera téhož dne z paměti fotoaparátu zmizel.

Po třech dnech jsem se rozhodl ke studánce zajet znovu. Tentokrát se mnou jela i moje žena, aby se podívala, cože divného se to tam děje. Říkal jsem si, že tentokrát bude samozřejmě všechno normální, "cvaknu" párkrát pramen, snímky budou jako ze žurnálu a bude po aféře. Ale ouha – jen jsem zamířil mezerou mezi mříží a zdí objektu nad pramenem objektiv poprvé, indikátor signalizoval, že pro snímek s bleskem není dost proudu. Poodešel jsem tři metry stranou – a baterie byly opět v pořádku. Povídal jsem své ženě, která si jinak zakládá na svém racionálním uvažování a skeptickém přístupu k podobným jevům, že mi asi něco nechce fotografování dovolit. Čekal jsem nějakou posměšnou narážku, ale místo toho mi bylo stísněným hlasem řečeno – "Pojď pryč a raději to nedráždi!".

Zkusil jsem to ještě jednou. Hlasitě jsem směrem k otvoru pramene prohlásil, že nechci nic zlého, jen čtenářům přiblížit toto místo. Pak jsem znovu začal fotografovat. Tentokrát baterie nezlobily a pořídil jsem pět záběrů.

Doma jsem si nafotografované snímky s celou rodinou prohlížel. Nic moc; odpoledne jsem za podobných okolností fotografoval naslepo úzkým otvorem vnitřek pramene sv. Vojtěcha u Přerova nad Labem (o tom někdy příště) – výsledky byly ostré a čisté. Zde jsou však záběry opět podivně neostré, plné podivných reflexů a přezářených ploch. Na jednom z nich bylo opět cosi, co všem připomínalo obličej. Říkal jsem si, že tento snímek se pokusím zpracovat tak, abych tvář či co to bylo zvýraznil a mohl tak bez problému reprodukovat. Hezké předsevzetí – jenže ráno opět byly v paměti jen čtyři snímky místo pěti. Všechny ostatní, tedy asi pětadvacet dalších záběrů z okolí vojtěšského pramene zůstaly beze změn, ale tenhle, na kterém mi záleželo nejvíc, nikde. Znovu zdůrazňuji, že úmyslné či nechtěné vymazání zde nepřipadá v úvahu. Podívejte se alespoň na ty obrázky, které mi zbyly.

 Skrz mříž to nešlo

Přezáření od bílé stěny?

Trochu je vidět zdivo

Opět nic moc

Kruhové reflexy by mohly pocházet od kapek vody. Kdyby tam ovšem nějaká voda stříkala. Ve skutečnosti pramen teče z tůňky s klidnou hladinou, přepadá trubkou od její hladiny ven.

Od své matky jsem se dozvěděl, že na sv. Jana, tedy 24. června tu bývaly velké poutě a slavnosti. Prostor kolem kapličky byl zaplněn stánky s pouťovým zbožím. Z polokruhového výklenku na střeše pramene skutečně kázal kněz. Největším zážitkem ovšem bývalo to, že tu bývaly v prodeji první "letošní" třešně...


Pramen u Světice je překvapivě čistý

(Zpravodaj Telegraf, noviny pro Brandýs n/L - Starou Boleslav  ...  únor 2004)

Voda z pramene v údolíčku Světice u silnice z Brandýsa do Martinova je podle nejnovějšího rozboru až nečekaně čistý. Rozbor objednal u Pražských vodovodů a kanalizací odbor životního prostředí brandýskoboleslavské radnice.

Přestože nad Světicí je obdělávaná zemědělská půda, překračuje obsah škodlivin jen mírně limity pro pitnou vodu. "Voda obsahuje málo minerálů a kovů. Kvůli mírně zvýšenému obsahu dusičnanů a baktérií sice není pitná, po převaření by se ale pít dala". říká referentka odboru životního prostředí Jana Karbulková.

Útulné místo se studánkou a kaplí sv. Jana z roku 1707 je oblíbeným cílem vycházek podél toku Labe.Vv roce 2002 tu nechala radnice vysekat náletové dřeviny a upravit okolí. Loni na jaře zde vysázeli několik nových lip. Úpravy vycházející z námětové studie Jaromíra Bratky z Vodochod se naplno projeví po 15 až 25 letech a potrvají 150 až 290 roků.

!Oproti původní představě, která počítala s vysázením křovin, jsme se nakonec přiklonili k variantě anglického parku tvořeného vzrostlými stromy a kvalitní posekanou travou", říká vedoucí odboru životního prostředí Karel Rokyta. Roční údržba včetně několika travních sečí přijde podle něj město na 10 až 15 tisíc korun.

Do prostoru Světice bude dále umístěna informační cedule s textem o historii a přírodních krásách tohoto místa, včetně údaje o kvalitě vody. "Ceduli budeme po čase aktualizovat, protože do prostoru se teprve vracejí někteří živočichové nebo určité druhy mokřadních květin, " dodává Jana Karbulková.

Lokalita Světice je v okolí Brandýsa naprosto jedinečná, údolíčko odpovídá spíše rázu podhorské krajiny. Ve spojení s prvkem tekoucí vody a s kaplí působí příjemným, uklidňujícím dojmem. Proto její úpravy musí být prováděny citlivě, drobnými úkony, které pomohou přírodě v příštích desetiletích prostor Světice utvářet. Do budoucna je třeba pravidelně udržovat zdejší travnaté plochy, pročišťovat pramen, upravovat vysázené dřeviny a nenechat místo zarůst kopřivami a černým bezem. V druhé polovině minulého století nebyla Světici věnována prakticky vůbec žádná péče.

Světice v květnu ... Ranní mlha nad řekou Labe Pohled přes Labe
Pramen na podzim Na Vánoce 2003 Západ Slunce na Štědrý den 2003

 


zpět na Stránky s nádechem tajemna

Zpět k Mostu ?

JL