wz

Prášilské jezero - aneb o šumavských jezerech II.

V dalším díle povídání o českých jezerech na Šumavě si budeme povídat o Prášilském jezeru. To leží ne zase tak daleko od jezera Laka, aby se na kole nestihly během jednoho dne obě jezera navštívit.

První zákresy do map

Jezero ledovcového původu bylo dlouho beze jména a první zmínka o něm se vyskytuje v Josifanském katastru. Geometricky bylo zaměřeno 16.8.1785 nadporučíkem V. Pemlerem, který však nepořídil žádnou skicu. Proto se jezero objevuje až na mapě stabilního katastru z r. 1837 zhotovené geometrem Karlem Struskou. Na mapě Kreybichově z r. 1831 je jezero zakresleno pod bezejmennou horou.

Oblast Prášilského jezera byla v nedávné minulosti krajinou, kam nebyl přístup povolen. S odstraněním hraničního pásma se i tato oblast opět stala přístupnou pro návštěvníky. Jezero i s horou Poledník tvoří přírodní rezervaci o rozloze 158 ha.

 

Dosud bezejmenné jezero na mapě z II. vojenského mapování z let 1836 až 1852. Nahoře jsou patrné Prášily (Stubenbach) a vpravo dole Poledník (Mittagsberg)

Výlet do oblasti Prášilského jezera v roce 1883

Jak se cestovalo ke Štubenbašskému jezeru koncem devatenáctého století, to se můžeme dozvědět ze stránek Řivnáčova průvodce po Šumavě z roku 1883, jehož reedici vydalo nakladatelství Baset v roce 2002. Připomeňme, že Štubenbach jsou dnešní Prášily a Mádr je Modrava...

Ze Štubenbachu do Madru vedou dvě cesty: jedna přes Gruberk, Seeberk, Neubrunn k Javoří pile a do Madru (méně zajímavá), druhá po tak zvané "Poledníjové cestě" (Mittagstrasse) přes vrchol Polední hory okolo Javoří pily (Ahorn-Säge) do Madru.

Touto širokou lesní (drnitou) cestou můžeme bezpečně bez průvodce jíti nebo jeti až do Mádru; spojíme-li s tím výlet k Štubenbašskému jezeru (lze dobře obejíti se bez průvodce), potřebujeme pěšky asi 4 1/2 hodiny. Kdo jede touto cestou do Mádru a chce navštíviti Štubenbašské jezero, pošle vůz na vrchol Polední hory  a jde níže popsanou cestou okolo jezera na vrchol (1 3/4hod).

Hned za Štubenbachem odbočuje od silnice "Polednková cesta"; kdo chce k jezeru, uhne se s ní u lesa na vozovou cestu, která vrch obchází a napřed pasekou, pak lesem až k jezeru vede (hodinu cesty). Třeba jen držeti se vždy ušlapanější neb ujetější cesty, a vždy v pravo.

Jezero Štubenbašské (Stubenbacher See, 1079m.) podobá se velmi jezeru Černému a Čertovu; má též svou "Jezerní stěnu" (asi 160m vysokou), leží v hlubokém korytě na jižním konci žulové spousty do ruly vložené, mezi Polední Horou a Jezerním Hřbetem  (Seeruckenberg, 1265m.)a pokrývá plochu asi 4 hektarů.Výtoky tohoto jezera a jezera Laka tvoří od soutoku s potokem Štubenbašským říčku Křemelnou (Kiesling Bach).

Od jezeravede široká pěšina po příkrém svahu zvaném "Schwell Häng" nad údolím "Alte Schwelle" až k dřevénému domku "Na tokáni" (Balz-Hütte) nedaleko vrcholu a u samé "Poledníkové cesty" (od jezera asi 3/4 hodiny cesty). Kdo chce na vrchol, označený tyčí odtud viditwlnou, jde přes paseku a rulové kamení ke skalním balvanům, tvořící vrchol Polední Hory (čili Poledníku, Mittagsberg, 1314 m) Odtud jest pěkný vyhlídka do východních Čech, k severu na Královský Hvozd, dále na Jezerní stěnu, Fallbaum, Falkenstein a j., k jihu na horu Nad Roklí.

Na Internetu najdete i historické fotografie jezera; například na stránkách Stará Šumava (z let 1926 až 1934)

 

Prášilské jezero ve faktech a číslech

Prášilské jezero leží na severovýchodním úbočí Polední hory vysoké1315 m. Tato hora má sice ploché temeno, ale od nadmořské výšky 1250 m se velmi příkře svažuje k hladině jezera. Jezero samo se rozkládá v ledovcovém karu, modelovaném v rule a žule, který má tvar obráceného kužele s vrcholem posunutým k jezerní stěně, jež ční nad jezerem do výšky 150 m.

Samotné jezero leží v nadmořské výšce 1080 m. Tvar jezera je okrouhlý s délkou 280 m a šířkou 180 m; obvod je 730 m. Jeho plocha se uvádí 3,91 ha, podle jiných pramenů 3,72 ha - zřejmě podle obsahu vody v době toho kterého měření.  Průměrná hloubka činí 7,5 m, v nejhlubších místech dosahuje až 15 m, ale odhaduje se, že jezero může mít místy hloubku až 30 m.

Prášilské jezero je napájeno vodou ze sběrné oblasti o ploše 0,542 km2. Hlavním přítokem vody  je potok, který pramení na svahu Poledníka.V jezeře,je zadrženo 275.000 m krychlových vody. Odvodňováno je Jezerním potokem tekoucím do Křemelné. Společně s okolními smrkovými porosty, které tragicky prořídly po větrných katastrofách v letech 1989 a 2007, tvoří jezero přírodní rezervaci o rozloze 157 ha.

 

 

Jezero v literatuře

Do literatury Prášilské jezero zřejmě  jako první uvedl F. X. Zippe pod názvem Stubenbacher See. F.X. Zippe byl geolog a mineralog, který poprvé nazval známé vltavíny jménem moldavity.

V češtině se ujalo pojmenování Prášilské jezero podle obce Prášily (nesprávný překlad německého názvu Stubenbach - vzniklý od původního pojmenování místa Finstere Stube).  Není to ovšem jediná teorie - blíže viz např. Svatý Vintíř a jeho kraj III. - Prášily a okolí.

 

 

Stará jímka

V sousedství jezera je tzv. Stará jímka, zřejmě kdysi také ledovcové jezero, dosud podrobněji neprozkoumané. Zřejmě se jedná o plochu, kterou procházíte po povalovém chodníku pod hrází dnešního jezera.

 

 

Pomníček na břehu jezera

Na hrázi jezera, v jeho přístupné části, si jistě povšimnete malého kamenného pomníčku, či spíše mohylky s nápisem

In memoriam
Cand.Rer.Nat.

OTTOKAR KAREIS

Qui in undis muius lacus
julio mense anni 1927
im flore iuventutis
animam Exspiravit.

Vita tur erat
omnis spes nostra
mors tua
immensis dolor.

Tento památníček je zde na památku studenta Ottokara Kareise, který bohužel podcenil hloubku jezera a vlastním tělem ji vyzkouše - v roce 1927 se tu utopil. Letos v létě to tedy bylo osmdesát let. Latinský text laskavě na mou žádost přeložil Ladislav Amairgil Míšek, bard Vrchotický.

Posmrtně
kandidát věd přírodních

Otakar Karejz

Který na dně (ve vlnách) tohoto jezera
v měsíci červenci roku 1927
v rozkvětu mládí
duši svou vydechl.

Život (tvůj)
i veškteré naděje naše
byly zmařeny smrtí tvou
nezměrnou a bolestivou.

Jméno je na pomníčku uvedeno v Karolinském úsu vyšší dvorní latiny, dodává překladatel.

 

 

Ono je to tu vůbec dvojsečné. Zažil jsem tu letní bouřku, která přišla znenadání - byl jsem tu se svými dvěma -náctiletými dcerami a jejich babičkou; vyšli jsme z Prášil za jasného dne a když jsme byli přímo u jezera, najednou se setmělo a začalo pršet, blýskat se a hřmět. Řeknu vám, že normálně se bouřky nijak nebojím, ale tady nám nebylo vůbec do smíchu. Kotel jezera násobil zvuky a blesky vypadaly, jako když bijí přímo kolem nás. No a do toho průtrž mračen bez možnosti se schovat - jen pod převislou stříšku malé chatičky přímo na hrázi, ale to vůbec nebránilo proudům vody nás promáčet skrz. Byla to hrozně dlouhá půlhodina ....

Kudy tudy ...

K Prášilskému jezeru se nejsnáze dostanete  z parkoviště nad obcí Prášily (asi kilometr od mostu za botanickou zahradou při silnici na Srní) u bývalého vojenského seřadiště. Celodenní parkování tu stojí 50 nebo 60 Kč ... nevím přesně. Vyjdete po žluté značce; asi po 1,5 km bude odbočka, kde žlutá pokračuje vlevo do kopce na Slunečnou a Novou Studnici - vy ale půjdete po široké cestě stále rovně, nyní již po zelené značce. Po dalších asi 2 km se dostanete na místo, zvané Liščí díry. Tam odbočíte vpravo po červené a k jezeru to budete mít asi 1 km. Kdybyste šli či jeli rovně, nedostanete se k jezeru, ale na vrchol hory Poledník, kde je pěkná rozhledna.

Zase bych chtěl apelovat na mírumilovnou koexistenci pěších turistů s cyklisty. Pěší turisté, dávejte dobrý pozor na magory, tak zvané polykače,  co se na kole touto širokou cestou řítí z kopců jako by hořelo - zvláště v místech, kde se cesty napojují. A na druhé straně zase z pozice cyklisty apeluji na rodinné konvoje - nechoďte roztaženi přes celou cestu, je to v podstatě silnice a někdy není vůbec jednoduché to na štěrkovém povrchu ubrzdit, když je cesta zatarasena od kraje do kraje lidmi s kočárky, co začnou při zaslechnutí zvonku bezhlavě uhýbat - pokud možno právě tam, kam se jim snažíte vyhnout.

Jo a ještě jedna připomínka - nezapomeňte si zámek na kolo. Až k jezeru na něm nelze; několik set metrů níže je cykloparkoviště, kde je nutno kola nechat.

 

Letecký pohled na jezero ze stránek mapy.cz. Přístupný je jen kousek hráze vpravo, kam vede patrná přístupová cesta.


Nové informace objasňující smrt Ottokara Kareise

Na stránkách Tisícovky jsou o pomníčku u Prášilského jezera uvedeny podrobné a ucelené informace, které vysvětlují nešťastnou událost tak, jak se opravdu stala.

Prášilské jezero leží pod sedlem mezi Poledníkem (HLV 52; 1315 m) a Skalkou (HLV 88; 1238 m) ve výšce 1080 m a je 15 m hluboké. Na jeho hrázi je pomník na paměť Ottokara Kareise, který zde utonul v roce 1927. Informace o události, které vedly ke stavbě pomníčku, jsou ve většině pramenů včetně internetu jen kusé a přepisy latinského nápisu na desce, stejně jako jeho překlad s četnými chybami. Podrobnou informaci o něšťasné události přináší článek Emila Kintzla ve Vítaném hostu na Šumavě a v Českém lese v čísle 3/2009.

Kintzl cituje z místního tisku, že v pondělí 18.7.1927 byla turisty v jezeře nalezena mrtvola, jejíž totožnost nebyla prohlídkou těla ani pitvou zjištěna. Byl nalezen pouze kapesník s monogramem O.K. a v kapsách oděvu množství kamenů, které vzbudily podezření na sebevraždu. Tělo neznámého mladíka bylo pohřbeno na prášilském hřbitově (kde leží dosud).

Totožnost zemřelého se zjistila teprve po několika dnech: ředitel České státní odborné školy v Schoenbachu u Chebu postrádal již několik týdnů svého syna, 21-letého Ottokara Karla Kareise. Ten studoval na pražské přírodovědné fakultě, toužil poznat Šumavu a jeho zálibou byla mineralogie. Sběr minerálů zřejmě nad příkrou skalnatou jezerní stěnou, stejně jako množství kamenů v kapsách tak vysvětlilo nešťastnou náhodu, která vedla k utonutí mladého studenta. Na jeho paměť dal otec zbudovat pomník.

Na mramorové desce stojí latinský nápis:

In memoriam cand. rer. nat. Ottokar Kareis, qui in undis huius lacus julio mense anni 1927 in flore iuventutis animam exspiravit. Vita tua erat omnis spes nostra, mors tua immensis dolor.

Česky to znamená:

Na paměť kandidáta přírodních věd Ottokara Kareise, který ve vlnách tohoto jezera v červenci roku 1927 duši vydechl. Tvůj život byl veškerou naší nadějí, tvoje smrt nesmírná bolest.


Další povídání o šumavských jezerech najdete v následujících příspěvcích


Vlk Samotář

Zpět na Tajemná místa plná síly

 

Zpět k Mostu ?