wz

Jezero Laka - aneb o šumavských jezerech I.

Do šumavského pohoří je jako drahokamy do zeleného náhrdelníku zasazeno osm jezer - pět na straně naší a tři na straně bavorské. Všechna vznikla v období třetihor; v době, kdy na našem území panovaly doby ledové a na úbočí horských svahů vlivem hromadících se sněhových lavin postupně vznikly mohutné ledovce. Později se klima zmírnilo, ledovce začaly tát a při sesuvném pohybu do údolí tlačily před sebou kameny a štěrk. Tak se na úpatí hor vytvořily mohutné přírodní hráze, které zadržely vodu z tajících ledovců a dodnes se plní vodou z tajícího sněhu a dešťovými srážkami přiváděnými potoky z širého okolí.

Dnes si povíme o nejmenším z jezer, jezeru Laka, které má však jedno prvenství - je to nejvýše položené jezero na české Šumavě. Leží pod horou Plesná v nadmořské výšce 1096 m.

Jezero se v nedávných dobách téměř vytratilo z povědomí, ačkoliv to není zase tak dávno, co pár kilometrů od něj stával hotel po jezeru pojmenovaný a poblíž bývala poměrně velká a prosperující sklářská obec Hůrka. Jenže pak se na několik desetiletí ocitlo na té části mapy Šumavy, kam nevedly turistické cesty a železná opona tento kraj izolovala téměř hermeticky. Teprve v devadesátých letech se tu objevili zase první turisté, tápající po dosud neznačených cestách .... Tehdy jsem jeho hladinu poprvé spatřil i já a jezero mi učarovalo ... Přiznám, že ho mám ze všech jezer na Šumavě nejraději - snad mi to ta ostatní odpustí.

Jezero Laka bylo patrně poprvé zakresleno na Kreybichově mapě Prácheňského kraje z roku 1831, tehdy ale jako bezejmenné. Až v roce 1837 bylo geometry poprvé zaměřeno a nazváno Laka See.  Název jezera pravděpodobně pochází ze staročeského slova mlaka, což znamená bažina či močál. Další alternativou je latinské slovo Lacus, což označuje větší stojatou vodu napájenou přítoky. Z druhého vojenského mapování, prováděného v letech 1836-1852, již je zřejmé, že jezero Laka bylo lokalizováno tak, jak ho známe i dnes.

 

Jeden z prvních zákresů jezera již pod jeho jménem - jezero je světlá ploška dole uprostřed (Laka See). Uprostřed obrázku je Hůrka (Hurkenthal) a nahoře Nová Hůrka (Neuhurkenthal)

Jezero Laka v roce 1883 - přicházejí první turisté

Laka se do povědomí turistů dostává například skvělým Řivnáčovým průvodcům ....

.... Přes Falbaum k jezeru Laka a na horu Laka, z Eisensteinu 3 1/2 hodiny cesty; kdo užíti chce povozu, musí Falbaum pominout a jeti Sušickou silnicí až ke sklárně v Nových Hůrkách a pak přes Hůrky k jezeru (asi 3 1/2 jízdy); zpět pak touž cestou. Jezero Laka jest méně navštěvováno než jiná jezera Šumavská. K cestě níže popsané není zapotřebí vůdce. ... Výlet na celý den, nejlépe se zásobou potravin,. aby nemusel cestující zajít do Hůrek, kde často mimo pivo nic dostati nelze.

Jezero Laka (Lakasee, 1096 m), rulovými horami obstoupené, jest tvaru vejčitého, 16 m hluboké a kryje plochu 3,5 hektarů. Zvláštností jeho vedle ostatních jezer Šumavských jsou slatinné břehy a množství sítí, jež nejen při březích, nýbrž i uprostřed jezera nad hladinu vodní vyniká. Při výtoku jezera jest několik lavic a stolů. Od Leopoldovy chýže (1185 m, as 10 minut cesty na západ) jest krásný pohled na jezero. Odtud vede širokým lesním průsekem cesta přímo až na vrchol hory Laka (1339 m.). Od jezera jest do Štubenbachu asi 1 3/4 hodiny pěšky. Pěšky do Eisensteinu buď opět přes Falbaum (asi 3 hodiny), anebo stezkou nad Debrnickým potokem (jen s vůdcem) za 2 hod, do Ferinandsthalu a odtud přes Debrník za hodinu do Eisensteinu. Vozem nutno vrátit se od jezera opět přes Hůrky na Sušickou silnici.

(Z Řivnáčova průvodce po Šumavě - reedici vydalo nakladatelství Baset v roce 2002)

Na vysvětlenou ... Falbaum je dnešní Polom, Eisenstein je Železná Ruda a Štubenbach jsou Prášily ... Sušická silnice je dnešní silnice odbočující ze silnice Železná Ruda - Klatovy na vrcholu stoupání, asi 4 km nad Železnou Rudou doprava na Hartmanice a Sušici. Ta zhruba po 5 km prochází někdejší Nové Hůrky, odkud vede silnička nahoru k jezeru.

Na Internetu najdete historické fotografie; například na stránkách Stará Šumava (z let 1926 až 1930)

Byla pak doba, kdy jednoho dne přišli do té oblasti turisté poslední. Byla válka a poté byla neprodyšně zatažena železná opona, za kterou se rázem ocitlo i toto území. Tehdy byla na louce na pravém břehu jezera vystavěna komisní budova a nastěhovala se sem rota pohraniční stráže. Po pádu železné opony budova osiřela a vedly se spory o jejím dalším osudu. Mohla zde být třeba i škola v přírodě - jenže než se mocipánové dodohadovali, vandalové objekt uvedli do takového stavu, že musel být kompletně zbourán.  Asi je to na jednu stranu dobře.

 

 

Laka zdrojem vody i energie

Vysoko položené jezero Laka se nabízelo jako výhodný zdroj vody pro plavení dříví. Ovšem - byl tu problém. Začátkem devatenáctého století zde již bylo vody poskrovnu a píše se dokonce, že na ploše dnešního jezera bylo jen několik močálů s ostrůvky. Proto byla hráz jezera dvakrát zvýšena a v ní osazeno stavidlo, regulující průtok vytékající vody. Jezero pak také bývalo zarybněno pstruhy, kteří se lovili běžným "rybníkářským postupem" - jezero se prostě vypustilo..

Před zvýšením hráze byla plocha jezera mnohem menší. To dosvědčují kořeny velkých stromů, dnes se nacházející v oblasti zaplavené vodou. Ve třicátých letech 19. století byla hráz na příkaz majitele panství Abeleho zvýšena poprvé. Druhé zvýšení až na 1,7 m bylo realizováno v roce 1888, kdy bylo vytvořen nový odtok z jezera osazený stavidlem. , aby jezerní vody mohly sloužit pro plavení dřeva. Vody jezera se také nepřímo využívalo k pohonu strojů (brusů) ve sklárnách v Nové a Staré Hůrce, neboť sloužila jako zásobárna pro navýšení průtoku vodních toků stroje pohánějících.

 

 

Jezerní potok vytéká z jezera Laka, které je napájeno dvěma paralelními přítoky, stékajícími po příkrém severním svahu horu Plesné (Lakaberg, 1336 m). Svou dravostí, zvláště v době tání nebo po vydatných dešťových srážkách, strhává voda zeminu, která se u vtoku do jezera usazuje a jižní břeh jezera se tak velmi pozvolna, ale soustavně rozšiřuje. Přiblížit se k jezeru z tohoto směru je však velmi nebezpečné.

.... Na severní straně jezera v upravované morénové hrázce se nacházelo stavidlo, kterým se v minulém století reguloval odtok vody při plavení polenového dřeva. V současnosti voda z jezera odtéká bez jakéhokoliv omezování, neboť stavidlo již dávno neexistuje. Voda stéká dolů s temnějším hukotem nebo s jemným melodickým brumláním, typickým pro šumavské potoky a říčky. Přeskakuje velké balvany, jindy jimi proklouzává, poskakuje v peřejích, pod nimiž se zklidňuje v hlubších průzračných tůních, s převážně rulovým nebo svorovým brunátně zbarveným dnem. Sotva se zklidní, zase se znovu přelévá přes kameny a vytváří bělostné, v slunci se třpytící záclony, pod nimiž vře, jako by dno bylo rozpáleno podzemním žárem. Před Hůrkou se Jezerní potok velikým obloukem stáčí k východu. Podtéká dřevěný můstek, na jehož levém břehu stával mlýn, který svým štětcem zachytil Karel Liebscner ve společném díle českých spisovatelů a umělců - Čechy - díl Šumava. ....

... Planina mezi Hůreckou horou (Haidler Riegel, 1 097 m) a Vysokou holí (Hohenstock, 1 191 m) byla prakticky bez vody , a proto si její obyvatelé museli zabezpečit přivod vody důmyslně vedeným kanálem podél staré cesty z Jezerního potoka. Jeho v současné době suché koryto skryté v lese se nazývá Vysoký kanál. Kanál byl veden od lesa přes volné prostranství do středu obce, kde byly kamenné kašny i dřevěné nádrže. V křovinách můžeme i dnes nalézt jejich zbytky. Kanál na planině zmizel. V době existence hraničního pásma zde byla zřízena střelnice ručních zbraní. Kanál byl zasypán a u lesa vznikl val, který při střelbě chránil les. Mezi stromy se zachovalo pouze koryto pro odtok přebytečné vody z kanálu do Drozdího potoka. Od kašen a nádrží kanál vedl kolem budovy školy směrem ke Staré Hůrce, kde vyústil zpět do Jezerního potoka.

Poblíž začátku kanálu ústí do Jezerního potoka bezejmenný přítok, který dříve vtékal do kanálu. Toto místo se nazývá "U elektrárny", protože zde stála malá elektrárnička, která zásobovala hotel "Laka" pana Schmidta z Hůrky. Z elektrárničky nezbyl ani kousek základového kamene.

(Citace z knihy Co zmizelo z Královského hvozdu od Viléma Kudrličky - vydalo nakladatelství Baset v roce 2005)

 

Vlevo je postupně zanikající koryto bývalého odtoku od stavidla, vpravo pak dnešní odtok potokem.

Ostrovy a ostrůvky

Laka je jezero ledovcového původu, ale od ostatních jezer na Šumavě se odlišuje tím, že nemá dno kamenité, ale rašelinné. Jezero je charakteristické plovoucími ostrůvky, jejichž poloha se stále pomalu mění. Ostrůvky jsou porostlé rašeliníkem, ostřicí, suchopýrem, ale i borůvčím a brusinčím. Největší z ostrůvků při východním břehu kdysi nesl velký dřevěný kříž. To na paměť tragické události, kdy zde zahynula dcera statkáře z Hůrky. Vracela se s koňským potahem z lesa a v husté mlze minula odbočku ke vsi a zamířila přímo do jezera.

 

Klacky, větvičky, jehličí, pak vítr a ptáci přinesou semínka, kořeny celé přírodní dílko zpevní - a plovoucí ostrůvek je na světě ...

Laka ve filmu a literatuře

V létě roku 1947 se jezero Laka hřálo na výsluní filmařů. Filmovala se zde epizoda filmu Divá Bára na motivy povídky Boženy Němcové. Divá Bára ztělesněná Vlastou Fialovou se měla koupat v tajuplném jezeře. Nakonec se herečka nekoupala v ledové vodě osobně, ale byla zastoupena Aničkou Mauelovou, dcerou brusiče skla z Železné Rudy. Filmaři ani tak "tajemnému" jezeru příliš nevěřili, tak pro koupání vyhradili malý prostor - pod vodou vymezený .... starými umrlčími prkny. (Mezi námi - asi neznali pověsti o zneužití těchto prken, neb pak by se báli ještě vice).

Jezero je ztvárněno i v literatuře - je uváděno v románu Karla Klostermanna "Skláři".

 

 

Několik čísel ....

Shrňme si, co o Lace  víme .... jezero ve tvaru protáhlého obdélníka leží v nadmořské výšce 1 096 m a je tedy položeno nejvýše ze Šumavských jezer.Na druhé straně je ovšem z nich nejmenší - jeho obvod je 870 m a plocha 2,78 ha. A teď zase jeden superlativ - sběrná oblast vody je ze všech ostatních jezer nejrozsáhlejší a pokrývá 1,346 km2.. Údaje o hloubce se liší ... v současnosti se udává, že největší hloubka je 3,9 m, ale střední jen 1,4 m. 

 

 

Kudy tudy ...

Přístup je možný jen pěšky, na kole nebo na lyžích. A existuje dokonce řada možností. Motoristé se k jezeru Laka dostanou nejsnáze po modré značce z parkoviště v Nové Hůrce, kde je rovněž stanice autobusu. Cesta měří zhruba 5,5 km a je poměrně pohodlná; uvidíte při ní rovněž Hůreckou hřbitovní kapli, ruiny Hůrky a nově také odkryté základy kostela sv. Vincence. Další přístup je ze Železné Rudy; cesta je ale mnohem delší (asi 9 km) - nejprve po zelené značce na Debrník, pak po 1 km odbočíte vpravo po červené a stoupáte prudce do úbočí Polomu. Cesta pak mine Medvědí jámy i vrch Polom a  pozvolna klesá až k jezeru Laka. Třetí možností je stoupat z Prášil po žluté na Gsenget, pokračovat po červené ke Zlatému stolečku a od něj prudce klesnout k jezeru; tato cesta měří asi tak 10 km.

Pokud chcete navštívit jezero na kole, doporučuji pěknou trasu. Začít lze na parkovišti Gerlova huť, odkud pojedete zbrusu novou cyklostezkou, vedenou zcela mimo silnici až na Hůrku. Tam odbočíte vpravo a po lesní silničce (a modré značce) vyjedete na Hůrku, kde si prohlédnete zmíněnou kapli a další zbytky bývalé sklářské obce. Pokračujete dále rovně (neodbočíte vpravo), sjedete do mělkého údolíčka a kolem Jezerního potoka dojedete na odbočku u terénní ochranářské stanice; odsud je to rovně k jezeru pár desítek metrů. Na prvním prostranství (jsou tu lavičky k odpočinku) si můžete zamknout kolo k dřevěnému zábradlí a jít se z vyhlídkové plošiny pokochat výhledem na jezero. Pak se můžete po povalovém chodníčku vydat podél hráze k druhému vyhlídkovému místu. Cestou si všimněte umělého zvýšení hráze a kanálu, kudy byla odváděna voda při plavení dřeva. A ještě jedna věc - jen křupan a mastňák tudy potlačí kolo a bude šlapkami odírat nohy jiným turistům. Jinam se tu nesmí - a téměř vždy je tu nějaký ten ochranář a hlídá, aby se nechodilo za dřevěné zátarasy. Asi ví proč ... bohužel. Až se pokocháte jezerem, vraťte se k té terénní stanici a pokračujte vpravo do kopce. Asi kolo povedete - čeká vás zhruba kilometrový strmý výstup na Zlatý stoleček. Až tam dojdete, čeká vás sladká odměna - zhruba osmikilometrový sjezd přes bývalá Ždánidla do Prášil.

Zde se můžete vrátit ke Gerlově huti po silnici nebo využít služby sezónního cyklobusu - autobusu s vlekem, který je schopen pojmout asi 20 kol. Ještě lepší by bylo nechat auto zde a ráno dojet cyklobusem na Gerlovu huť, abyste nebyli celý den nervózní z toho, že jste vázání na nějaký spoj. No a jestliže autobusem opovrhnete, pak bych doporučoval těsně před soutokem Prášilského potoka s Křemelnou odbočit vlevo a po obnovené silničce, kam je vjezd motorovým vozidlům zakázán, pokračovat na Vysoké Lávky a vám již známou Hůrku - a pak již známou cestou tam, kde jste ráno začínali. Vyhnete se tak dlouhým kilometrům jízdy v koexistenci s motorovými vozidly.

V poslední době dochází ke konfliktům mezi cykloturisty a "ostatní částí světa". Proto buďte tak hodní a respektujte zákazové značky - v této oblasti se s nimi setkáte často:

Pokud ne budeme tyto značky respektovat, budou se nám zavírat další a další trasy ... což by byla škoda. Jo a ještě jedna věc - některé trasy jsou sezónně uzavřené; týká se to zrovna té cesty Laka - Zlatý stoleček - Ždánidla - Prášily, která je uzavřena obvykle v období od 1.3. do 30.6., aby nebyly v této oblasti rušeny samice tetřeva sedí na vejcích.

Ještě bych rád apeloval na "polykače" a vyznavače adrenalinu, pokud vědí, co to je - nejezděte sem. Při sjezdech na hranici vzletu a následných brzděních hoblujících a likvidujících cesty, jejichž údržbě se věnuje nemalá péče, stejně z přírody nic nemáte - a díky vám pak ani ti, co před vámi musí uskakovat a polykat zvířený prach. A trávit několik dalších dovolených v nemocnici či na vozíku ... no to je věc názoru.

 

 

Letecký pohled ze stránek mapy.cz. Jsou vidět ostrůvky a vlevo dole zanášející se cíp jezera. Hráz je vpravo nahoře. Zcela vpravo je louka, kde býval srub pohraničníků.

 


JL

Zpět na Tajemná místa plná síly

 

Zpět k Mostu ?