wz

V království hazmburském

Jsem jenom člověk
nic víc než kámen
na němž stojím
než rostlina
jež tu kvete...

 

Patek, 24. srpna jsme se opět vydali do našeho milovaného Středohoří. Modrá obloha s menšími, bílými a volně rozhozenými kumuly slibovala pěkný den, který by nemusel končit bouřkou, tak jako dny minulé.

Příroda po deštích trochu pookřála a tráva se zazelenala, ale kalendářní dny, spějící pomalu, ale jistě ke konci léta, poznamenaly krajinu, stejně tak i mimořádně horké a dny a sucho. Letos květena překročila svůj zenit mnohem dříve než jindy, i žně si přispíšily nejméně o čtrnáct dní. Do syté letní zeleně vstupuje vstupuje okr, tu a tam žloutne listí.

Malé a opuštěné nádražíčko v Dlažkovicích na malebné trati Lovosice-Most, kde nás zaujme obrovská, možná stopadesátiletá hrušeň s drobnými listy. I její plody, jimiž je obsypána, jsou malé. A vedle ní kdosi nedávno zasadil borovici černou. které se tu daří velmi dobře. Ve štěrku mezi pražci vyrůstá laskavec srstnatý (Amaranthus retroflexus) a za nedlouho koleje postupně zarostou, protože trať má být zrušena. Škoda.

 

Trať do Dlažkovic a laskavec strstnatý

Naše cesta vede od nádraží podél rozsáhlého jabloňového sadu, v němž byly staré stromy zmlazeny seříznutím koruny, takže jejich kmeny znovu obrostly, Řady a řady těchto nízkých jabloní se silnými kmeny a velkými, červenajícími jablíčky, působí na pohled exoticky, jako bychom byli někde ve Francii. Z levé strany je cesta lemována křovím, které vydává svoji malebnou úrodu - spoustu červených šípků, převislé okolíky bezinek i plodů svídy. Za řadou keřů následuje opuštěný sad zarůstající jasany a dalšími keři.

 

Lnice obecná a truskavec ptačí

Cesta je malebná a pro chůzi velmi příjemná - měkká. Zarůstá truskavcem (rdesnem ptačím), plazícím se po zemi a v současné době kvetoucím droboučkými bílými kvítky. Kvete zde modrý kakost luční, čekanka a fialový chrastavec polní. Zaujmou nás velké žlutavé "pantoflíčky" lnice květel, Hlaváč žlutavý napovídá, že tato oblast je sušší a teplejší. Objevíme opozdilý vybledlý vlčí mák a ojedinělý žlutý květ kozí brady, která tu hojně kvetla., o čemž svědčí krásné velké "balonky" ochmýřených nažek, čekajících na svůj vítr.... Odkvetly již i bodláky. Četné zaschlé okoličnaté rostliny vytvářejí zajímavou červenohnědou grafiku. Občas na nás "juknou" z trávy a další bohaté vegetace čedičové kameny - to, abychom nebyli na pochybách v jaké krajině jsme. Před námi se na východní straně vynořuje z porostu Hazmburk (418 m n.m.), který je ještě za mnoha poli a políčky, za vesnicí Chodovlice a ještě dál.... Úchvatná, krajina, kde příroda i dílo člověka tvoří harmonický celek.

 

Poštolka obecná, Solanská hora s Děkovkou a káně lesní

Je horko, sluníčko do nás nemilosrdně praží, takže si najdeme místo ve stínu, abychom se pokochali pohledem na krajinu. A je na co se dívat. Na severní straně strmí vrch Košťálov (481 m n.m.) se zříceninou hradu. Celý jižní svah tohoto nádherného kopce je skalnatý. Vlevo od Košťálova můžeme spatřit část Solanské hory, Děkovku, Lhotu, Milešovský Kloc a vrchol Milešovky s observatoří. Vpravo za Košťálovem se nachází Jezerka a Ovčín, nad nímž vykukuje "špička" Lovoše. Pokračujeme-li dál na severovýchod, otevírá se nám panoráma do dálky až k Vysokému Ostrému poblíž Ústí nad Labem a k východu pokračují další kopce a kopečky, z nichž uvedu alespoň Varhošť, Strážiště, Dlouhý vrch, Radobýl nad Litoměřicemi, dominantní Sedlo, v pozadí Ronov, Vlhošť, Ralsko a dokonce i Bezděz. A nesmím zapomenout na Říp.

 

Okáč bojínkový a modrásek jetelový

Viditelnost je výborná. Velmi pěkné pohledy nám nabízí obloha. Malé i velké kumuly, tu a tam potrhané, jsou uspořádány do řad s ubíhající perspektivou. Pozorujeme stíny mraků, klouzající se po kopcích - náhle jeden ztmavne, druhý zesvětlí a po chvíli se jejich tvář změní.

Nad námi přelétne poštolka a káně. Kolem nás poletují motýli, zejména bělásci, objeví se i okáč bojínkový a modrásek. Kdesi ve stínu odpočívá zvěř... Vnímáme zde, tak jako na jiných místech ve Středohoří, zvláštní souznění s přírodou, jež

naplňuje srdce člověka radostí a láskou.

Sluníčko pomalu zapadá a já sedím ve vlaku už jen se svými vzpomínkami a vím jen to, že se ještě vrátím....

 Obrázky - archív autorky


Zpět na Tajemná místa plná síly

 

Zpět k Mostu ?

Jana Vesuvanka