wz

Víťova rozhledna u Náčkovic

Zvu Vás na další výlet.... To místo nemá název, najdete je ve východní části Českého středohoří...

Na mapě najdeme dominantní vrch Sedlo (726 m m.m.) a odtud na sever - mineme Levín, který je malinko severovýchodně, ale dál na sever si najdeme vesničku Náčkovice a nad ní je osamělá kóta s nadmořskou výškou 616 m, a to je ono. Zde se nachází Víťova rozhledna, k níž se vydáváme po velmi pohodlné, mírně stoupající panelové cestě.

 

 

Rozhledna byla postavena v roce 2003 a otevřena 6. srpna 2004.

Otevřenou krajinou profukuje vítr, oblaka všech velikostí se honí po obloze od severozápadu k jihovýchodu a chvílemi zastiňují slunce a vítr je hned studenější. Podzim se pomalu, ale jistě ujímá vlády. Na dohled je rozhledna vykukující z korun stromů, jejichž zeleň dostává okrový nádech. Hájek stromů lemovaný keři je jen na vrcholu, pod nímž jsou louky. Zajímavá a malebná krajina, která se na obzoru ze všech stran vlní do kopců a kopečků. Nejblíže je Sedlo, které máme za zády.

Prohlížíme si květenu podél cesty. Okouzluje nás svojí barevností - zejména kombinace žlutých vratičů a jestřábníků se světle fialovou vrbovkou úzkolistou a nádherné růžové a bílé kornoutky popínavého svlačce. Místy kvete ještě i modrý hadinec, který vytváří na louce osamělé shluky. Tu a tam prolétne bělásek a okáč luční.

 

 

Jsme nahoře. Rozhledna je 8 m vysoká, a tak, až vystoupíme po spirálovitých schodech, budeme se dívat do krajiny z výšky 624 m. Na rozhledně je k dispozici i návštěvní kniha, čehož Poutníci Českého středohoří využijí, aby tu při odchodu zvěčnili své dojmy. Máme dokonce možnost si vypůjčit i dalekohled. Vstup je zdarma.

Před námi se otevírá úžasný kruhový rozhled do krajiny, při kterém se nám tají dech. Viditelnost je poměrně dobrá. Začínáme Sedlem a pokračujeme přes Dlouhý vrch, který je opravdu dlouhý (kdysi to byl snad lávový příkrov), za ním Vystupuje Milešovka a další kopečky, po celém severozápadě se táhne hřeben Krušných hor, na dohled jsou i města pod nimi. Na severu a severovýchodě nás zaujme panoráma Lužických hor, které svým reliéfem připomíná České středohoří - jsou tu také homole a homoličky a jedna z nich se podobá Milešovce, možná že je to Luž (bohužel nikdo z nás nemá mapu okolních vzdálenějších oblastí, abychom horu blíže určili). Lužické hory - dokonce i zde měl kdysi své dílny Hefaistos... Zdá se, že severní Čechy si tenkrát zamiloval... A jsme na východě, kde se vzadu za pásmem hor tyčí Ještěd a na jihovýchodě a jihu Ralsko, Bezděz - celý Máchův kraj, nakonec rovina s Řípem a jsme zase u Sedla... Několikrát tuto pouť opakujeme, jsme tím pohledem nesmírně okouzleni....

Před odchodem ještě chvíli posedíme pod rozhlednou na lavičce a poobědváme. Tady to nefouká, sluníčko se opírá do kamenné zdi rozhledny. Neodolám a jdu si kamení blíže prohlédnout a osahat. Šedý kámen, nejspíše tefrit, je příjemně teplý - jak vstřícně přijímá sluneční paprsky a promlouvá... v šedé barvě jsou patrné krásné podlouhlé krystalky augitu a ve slunci se třpytí droboučké krystalky světlého nerostu těžko určitelného. Chvilku u zdi postávám a hladím kameny. Najednou se tu objeví motýl - babočka kopřivová - přilétá z jižní strany a dotkne se lehce kamene a odlétá zpět... zvláštní...

 

 

A pak se pomalu vracíme. Scházíme dolů a já se hodně loudám a zůstávám daleko za naší partou. Nějak se nemohu s tímto krásným místem rozloučit. Těkám pohledem po kopcích (vždyť za pár hodin mě vlak odveze zase do roviny...) a po květech, jenom ne na cestu. A právě na cestě seděl Někdo, koho jsem vyplašila... vzlétl a já už jsem jenom podle jeho třepotavého letu, vykrajovaných žlutých křídel proti modrému nebi zjistila, že to byl otakárek fenyklový - můj první otakárek v letošním roce! Škoda, že všichni byli už tak daleko, a nemohli se pokochat tou krásou. Otakárek - perla Českého středohoří - letěl k severu - možná vyhřát se na kamennou zeď rozhledny, zatím co my jsme směřovali na jih...

Obrázky - archív autorky


Zpět na Tajemná místa plná síly

 

Zpět k Mostu ?

Jana Vesuvanka