wz

Vesuv - hora se žhavým srdcem

Někdy je člověk téměř magicky přitahován určitým místem na Zemi, vzdáleným třeba i tisíce kilometrů od místa, kde žije. Tím místem je pro mě Vesuv a jeho okolí.

Poprvé jsem se s ním setkala ve svých šesti letech na staré dobové pohlednici Neapolského zálivu a už tehdy mi učaroval svým tvarem a tím, že z jeho vrcholu vystupoval kouř. Ve škole jsem se pak nejednou při pohledu na nástěnnou mapu Evropy zatoulala k Neapolskému zálivu. Vše spojené s tímto místem mě zvláštním způsobem přitahovalo...

 

Pohled na Vesuv s lávovým proudem z roku 1944

Letecký pohled do kráteru Vesuvu

 

Začátkem června 1998 to už nebyl sen, ale skutečnost. Vydaly jsme se s dcerou na cesty za italskými vulkány.

Toužebně očekávaný Neapolský záliv je před námi. Slunce se blíží k západu, hladí Vesuv svými paprsky a dodává mu nafialovělý odstín. A pod ním září Neapol, omývaná temně modrým mořem. Celá krajina hýří kontrastními, ale zároveň neobvykle jemnými barvami. Vzpomněla jsem si na okřídlené úsloví "Vidět Neapol a zemřít", k němuž dalo podnět nejen samotné město, kdysi slavné kulturní centrum Evropy, ale především jeho jedinečná geografická poloha a panoráma slavného vulkánu.

 

Neapolský záliv

 

Projíždíme městem Torre del Greco, nad nímž se tyčí obrovský kužel Vesuvu, který je na dosah, ale dostat se k němu není jednoduché. Podařilo se nám to až potřetí. , kdy jsme byly nasměrovány na správnou odbočku. Byla to úzká, strmá ulička s vysokými domy, na jejímž konci začínala fascinující divoká scenerie - obrovské balvany načervenalé lávy bizarních tvarů, místy porostlé žlutě kvetoucími kručinkami a dalšími rostlinami, které jako by tryskaly z kamení.

 

Kručinky na Vesuvu

Rostliny na Vesuvu

 

Stoupáme serpentinami, vedoucími pestrými pásmy vegetace, keřů, listnatých stromů a borovic. Na parkoviště, které je přibližně v nadmořské výšce 1000 m, přijíždíme kolem devatenácté hodiny, ale přístup ke kráteru je už zavřený. Nevadí. Usadíme se poblíž. Strávíme tu krásný večer s výhledem na Neapol, moře, ostrovy Capri, Anacapri, Ischia a Sorrentský poloostrov. Po levé straně máme vrchol Vesuvu a za námi je částečně vidět stěnu kráteru původního vulkánu Monte Somma, v jehož kaldeře se zrodil vlastní Vesuv. V údolí mezi Vesuvem a Monte Sommou, zvaném Atrio del Cavallo je kamenná řeka - tudy protékala čedičová láva při poslední erupci v roce 1944. Atmosféra plná romantiky je spojená s malým přírodovědným průzkumem. V těchto místech končí vegetační pásmo a začíná království popelu a lávy, kde se jen tu a tam uchytí kytička.

Ještě než se setmí, si namaluji obrázek tohoto pro mě téměř posvátného místa.

 

Pohled na Monte Sommu z úbočí Vesuvu

Pohled na Vesuv od Sorrenta

 

Druhý den jsme mezi prvními turisty, vystupujícími k vrcholu (1281 m nad mořem) a na cestu nám svítí sluníčko, jehož paprsky zvýrazňují barvy kamení - od šedavě hnědé přes různé červenavé až nafialovělé odstíny. Tato láva charakteristidká pro Vesuv se nazývá "lava rossa". Obdivujeme obrovské bloky lávy zajímavých tvarů a přicházíme ke kráteru, který je fascinující. Jeho průměr je přibližně 500 m a hloubka téměř 200 m. Na dně je popel a ve stěnách kráteru je zapsána každá erupce ve vrstvách lávy a popelu, které se střídají dost nepravidelně - přesně tak, jak jednotlivé erupce probíhaly. V západní stěně je patrný žhavý dech hory, V puklinách lávy je místy vysrážená žlutá síra, pěkně kontrastující červenavé lávě.

 

Rostliny šplhají k vrcholu Vesuvu

Fumaroly

 

Škoda jen, že kráter není možné obejít celý. Máme ještě dost času, který využíváme k podrobnějšímu pozorování a vnímání obrovské energie vulkánu.

Na kameni sedí ještěrka a dole v kráteru poletuje jakýsi drobnější bělavý motýlek s tmavšími skvrnkami. Zaujme nás několik rostlinek, kterým se v kráteru zalíbilo.

A opět nádherný rozhled k Neapoli, moři, ostrovům, Sorrentu a Pompejím, tentokrát barvách poledního slunce. Věnujeme pozornost strmému svahu s velkými kusy lávy, které jsou tu zřejmě dobře zaklíněné. A tu a tam rostlinka, jen tak osaměle, ale kousek dál je ostrůvek rostlin s nápadnými karmínovými květy Mnohem později zjistím, že je to mavuň červená - Centranthus rubra (italsky Valeriana rossa). Další rostlinou s narůžovělými drobnými kvítky je druh šťovíku, pravděpodobně Rumex scutatus. Zvláštní pozornost si zaslouží kvetoucí kručinky. Je jich více druhů a jeden je obzvláště zajímavý - kručinka etnenská (Genista aetnensis), která byla na Vesuv dovezena z Etny začátkem 20. století a daří se jí tu výborně. Vesuv představuje unikátní společenství rostlin a živočichů na vulkanickém půdním podkladu, které si zaslouží přísnou ochranu. Proto zde byla vyhlášena přírodní rezervace "Parco nazionale del Vesuvio".

 

Valeriana rossa

Vesuv od Pompejí

 

Je tu nádherně a já se tu cítím tak dobře, jsem plná radosti a mám pocit, jako bych sem patřila. Snad bychom tu zůstaly do večera, ale musíme se s Vesuvem rozloučit, před námi je cesta na Sicilii a na Liparské ostrovy, kde nás čekají další činné sopky a krásné zážitky s nimi spojené.

Geologická minulost Vesuvu

Vesuv vznikl asi před 400 000 lety (některé prameny udávají jen 12 000 let) podmořskou erupcí jako samostatný ostrov, který se při dalších erupcích rozrůstal, až se spojil s pevninou.

Jednou z nedávno doložených erupcí je tzv. Avellino, k níž došlo asi před 3 000 lety. Pak pravděpodobně nastalo delší období klidu - zakladatelé Pompejí nepamatovali žádný výbuch, Vesuv byl považován za vyhaslý. Před osudným výbuchem v roce 79 byla hora (nyní nazývaná Monte Somma) podstatně vyšší, asi 2300 m nad mořem. Výbuchem došlo ke zhroucení kráteru a vytvoření kaldery, z níž vyrůstal nynější Vesuv. K dalšímu výbuchu došlo v roce 203 a dále následovaly menší erupce po delších přestávkách až do roku 1631, kdy došlo k obrovskému výbuchu a nastalo období větší aktivity - zejména v 18. století. K poslední erupci došlo v roce 1944. Od té doby je Vesuv v klidu, ale žije, jak nasvědčují fumaroly, vystupující ze západní stěny kráteru. Kdy se Vesuv probudí, nevědí ani vulkanologové. Může to být kdykoliv, ale může mít i své delší období klidu.

 

Erupce Vesuvu 1944

 

V roce 1842 byla na Vesuvu vybudována první vulkanologická observatoř, kde byl umístěn seismograf a později další přístroje. Po roce 1913 byl Vesuv sledován pravidelně i v období klidu.

Podnětem ke vzniku vědního oboru vulkanologie byly dva dochované dopisy Plinia mladšího, v nichž popisuje svému příteli Tacitovi průběh výbuchu Vesuvu v roce 79.

Vesuv a umění

Žádná hora na světě se netěšila takové pozornosti umělců, zejména malířů, jako Vesuv. Bylo to jednak díky náhodným objevům antických měst Pompejí a Herculanea při výkopových pracích a pak častými erupcemi, které byly velkou inspirací.

 

Pietro Fabris -
výbuch Vesuvu 8.8.1779

Pietro Fabris -
výbuch Vesuvu 9.8.1779

 

Obrazy a rytiny Vesuvu nacházíme v mnoha galeriích, muzeích i soukromých sbírkách i za hranicemi Itálie. Kresby a malby erupcí jsou cennými dokumenty pro vulkanology. Obrazy Vesuvu namalovali:.Pietro Fabris, Wiliam Turner, Joachim Christian Dahl, Wiliam Turner, Camille Corot, Franz Ludwig Catel a mnozí další.

 

Wiliam Turner - Výbuch Vesuvu 1817

Joachim Christian Dahl  Výbuch Vesuvu

 

Obrázky - archív autorky


Zpět na Tajemná místa plná síly

 

Zpět k Mostu ?

Jana Vesuvanka