wz

Poprvé na Lovoši

I.

Sedím ve vlaku nad rozevřenou mapou. Ještě je čas se rozhodnout, kde vystoupit a jakým směrem se vydat. Nad všemi lákavými nabídkami zvítězil Lovoš a možná i proto, že je nejblíže od železniční zastávky Lovosice-město. Je rozhodnuto. Přede mnou je den plný dobrodružství a nových objevů, i když obloha je zachmuřená a vyhrožuje deštěm, stejně jako předpověď počasí.

Lovoš je jedním z dominantních vrchů Českého středohoří, který se majestátně tyčí nad Lovosicemi. Jsou to vlastně kopce dva - čedičový Velký Lovoš (570 m n.m.), od nehoz je sedlem oddělen znělcový Malý Lovoš (489 m n.m.), který je někdy nazýván Kybička.

 

Dvojice Lovošů - Malý a Velký ...

 

Míjíme Vraňany. Začíná pršet a Říp je v nedohlednu. Bude to tak i s dalšími středohorskými kopečky, ale to nic nemění na mém rozhodnutí vystoupit na vrchol Lovoše.

A již je tu moje cílová stanice, kde vystupuji jenom já. Rozhlédnu se a zelená značka nasměruje moje další kroky.

Droboučce prší. Šedivá obloha zřejmě žádného dalšího turistu nevylákala. Cesta vede příkře nahoru podél domků s malebnými rozkvetlými zahrádkami. Lovoš se ztraci v mlze a já kráčím zdánlivě někam do ztracena.

 

Cesta k vrcholu Velkého Lovoše ...

... a to je on

 

II.

Dál vede úzká cesta svěží zelenou loukou, jistě rozkvetlou, ale květy jsou většinou uzavřené a mně se nechce promáčet si boty v trávě. Po malé chvíli se dostávám do pásma keřů a stromů. Obdivuji urostlé osamělé rozkvetlé hrušně, zřejmě pozůstatky bývalé slávy sadů.

Keře jsou samostatnou kapitolou jižního svahu Lovoše. Jejich barevná kresba se zvolna vynořuje z mlhy. Větvičky obsypané lístečky různě odstíněné zeleně - od žlutavé, načervenalé až po svěží trávovou. Trnky jsou ještě částečně obsypány drobnými bílými kvítky. To už se zanořuji hlouběji do porostu a moji pozornost zaujme keř kalina - tušalaj, který je v plném květu - velikých bílých okolíků. Listy má zvláštní - tužší, sytě zelené a vrásčité, celkově působí dojmem, že pochází odněkud z jihu.

Cesta teď stoupá mírněji, stále sleduje zelenou značku, která mě zavádí postupně do listnatého lesa s převládajícími duby. Na zemi narezlé listí s koberečky zelených listů jaterníků, orsejů, fialek...

 

Kalina tusalaj

Sasanka hájní

 

III.

Cestou nepotkávám jediného člověka. Pozoruji, jak cestou postupně přibývá kamení - čediče, napřed jen tu a tam nějaký, ale postupně je jich víc, tmavě zbarvené, ale některé i trochu do zelena, to se na nich podepsaly lišejníky. Kameny malé i velké, kameny pórovité i hladké. Mlčící a přece vypovídající o přebohatém životě.

 

Čedičová skalka

Kamenné moře

 

Čedičové balvany ...

... a kamenný vodopád

 

Život - to jsou nejen barvy, ale i zvuky. Ptáci... Keře, stromy na jižním svahu, to je přímo ptačí ráj. A že se radují, není pochyb. Přesto, že pořád mírně prší, ptáci zpívají velmi intenzivně - doslova křičí a připomínají chvílemi křik dětí ve třídě o přestávce... Zaposlouchávám se blíže do všech těch zvuků a zvučků...

Rozeznávám bezpečně hlasy sýkorky, pěnkavy (samečka), budníčka lesního. Po chvíli se ozývá velmi výrazný trylek, který je nápadný úvodními čtyřmi dlohými pomalejšími tóny, které se nepatrně postupně zvyšují a následují velmi krátké rychle se střídající tóny různé výšky. Tento zpěv se dá přesně těžko popsat. Snažím se vypátrat zpěváčka, ale nedaří se mi to. Je velmi plachý - i při tiché chůzi není možné se přiblížit ke stromu, kde sedí, vždy uletí. Je drobný, asi jako pěnkava, barvy světle šedé a hnědé. Domnívám se, že je to pěnice slavíková, ale nejsem si jistá.

 

Budníček

Pěnkava

Pěnice

 

IV.

Další cesta vede serpentinami, je příkřejší. Kamení přibývá, po pravé straně se objevuje první kamenná suť. Jsem v sedle mezi Lovošem a Kybičkou (Malý Lovošem) a cesta stáčí vlevo a vede severním svahem hory a po levé straně je lemována skalkami, tvořenými různě naskládanými i nenaskládanými čedičovými kvádříky, místy porostlými lišejníky a mechy. Objevuji tu dokonce ještě květy sasanek hajních i jaterníků, které si vzpomněly vykvést tak pozdě, ale ani se jim nedivím, ono je na severní straně chladněji. A znovu vlevo, téměř do pravého úhlu a stromů ubývá.

 

Sasanka hájní

Tařice skalní

 

Jejich jemně olistěné koruny se postupně ztrácejí v mlze. A nesmím zapomenout, že duby právě teď kvetou. Pokud je pěkné počasí, je z tohoto místa krásný rozhled na kopečky, ale teď jsou pečlivě schovány. Nevadí. Prohlížím si podrobněji to, co je v dohledu - kámen a život na něm. Další hodně strmá suť po pravé straně a v ní vyrůstají tu a tam malé stromečky - lipky a doubky. Na skalkách vlevo obdivuji menší křivolaké doubky se širokými korunami, které vypadají docela exoticky.

Z puklin mezi kameny vyrůstají lístečky nejrůznějších rostlin a některé kvetou.

 

Zběhovec ženevský

Bělozářka liliovitá

 

Žlutá mochna plazivá, stejné barvy je květ tařice skalní, modře kvete zběhovec a modré jsou i drobné kvítky rozrazilu. A nakonec - vlastně již na vrcholu Lovoše jsou skalky, které deštěm ještě více ztmavly, doslova prozářené bílými květy bělozářky liliovité.

Jsem tu na vrcholu Lovoše sama, ale vůbec nejsem sama. Jsem tu s mými milovanými bratříčky a sestřičkami z rodu životného i neživotného, které rozdávají krásu a radost. Tak mi tu do všech těch barev a tónů zaznívá Beethovenova Devátá...

 

Za hezkých dnů je Lovoš atraktivním cílem ...

... a na vrcholu bývá dosti plno.

 

Obrázky - archív autorky a Vlk Samotář

 


Pro všechny turisty a přátele Českého středohoří mám dobrou novinu - turistická chata na vrcholu Lovoše má nyní již své vlastní webové stránky, kde najdete nejen zajímavosti o Lovoši a okolí, ale i odkaz na webovou kameru, jejíž pomocí si můžete prohlédnout krásné panoráma výhledu z hory. Ten výhled opravdu stojí za to a necháte-li se jím přilákat k osobní návštěvě, nebudete zklamáni. Nemusíte se bát, výstup není příliš náročný.


Zpět na Tajemná místa plná síly

 

Zpět k Mostu ?

Jana Vesuvanka