wz

Kde kamení vypravuje

Předpověď počasí neslibovala na výlet sluníčko ani teplo. Ve vlaku je docela příjemně a vyhlídka do chmurně se tvářící krajiny je zajímavá. Obloha zatažená vrstevnatou oblačností tlumí radostné barvy jara. Středohorské kopečky vytvářejí šedavou siluetu a vrcholy těch vyšších se ztrácejí v mracích. Nevadí, máme dnes v plánu návštěvu jednoho zajímavého muzea v obci Homole severně od Litoměřic.

Z Litoměřic vyjíždíme po úzkých silničkách a sledujeme krajinu - po pravé straně máme dominantu pravého břehu Labe Sedlo, je to třetí nejvyšší vrch Českého středohoří (726 m nad mořem). Po levé straně máme míjíme Kočku, Dlouhý vrch, Hradiště, Pannu, Trojhoru, Kalich a další kopečky.

Čimčarováním vrabců, kteří začínají být vzácní, nás vítá Homole. Zde se narodil 26. 3. 1852 Josef Emanuel Hibsch, jehož jméno proslulo ve světě geologie. Byl první, kdo důkladně prozkoumal vulkanické horniny Českého středohoří, zpracoval podrobné geologické mapy této oblasti a napsal publikace věnované mineralogii a petrografii Středohoří. Měl velikou zásluhu na tom, že těžbou kamene nebyla zikvidována Panská skála a další geologické útvary (Vrabinec, Radobýl), tyto lokality byly vyhlášeny později za přírodní památky.

Ve výstavní síni se seznamujeme s fotografiemi a životopisem významného geologa, který po studiích učil na německé státní reálce v Plzni. Později se začal věnovat geologii a od roku 1887 prováděl soustavné průzkumy hornin Středohoří.

 

 

Výstava je doplněna dobovými i současnými fotografiemi Českého středohoří včetně zajímavých skalních útvarů, geologickými mapami a rozsáhlou, pěkně uspořádanou sbírkou hornin a nerostů, jejíž prohlídka je pro mě jedinečným zážitkem.

Kamení tu žije barvami i tvar Od světle šedých trachytů a znělců až k černým čedičům, ale mezi nimi je spoustu dalších odstínů šedých, hnědavých i červenavých. Zaujme nás i zrnitost kamene od jemnozrnných čedičů po hrubozrnnější tufy. A je tu "kropenatý" kámen monochiquit - světle šedá hornina s černými krystaly augitu. Setkáváme se s olivínem na čdičové hornině, s amfibolem, turmalinem, granáty a mnoha dalšími nerosty. Naši pozornost upoutají zkameněliny s hlavonožci i s otisky rostlin. Dobrčické porcelanity se pestrými barvami - od okrové přes oranžovou až po fialovou... Nemohu se od sbírky odtrhnout. Snažím se alespoň něco málo si zapsat, jenže čas utíká a já škrábu zcela nečitelně, tak toho raději nechám a kochám se pohledem na kameny. V rohu místnosti stojí krásný pětiboký čedičový sloupek, který si ještě pohladím na rozloučenou.

 

Panská skála a Vrabčinec

Cestou se krátce projdeme. Zatímco Středohoří na levém břehu Labe je porostlé spíše listnatými stromy, na pravém břehu převládají jehličnaté (smrky a modříny). Po dešti je svěží a voňavý vzduch. Začíná kvést modronachový plicník lékařský. Zimomřivé podléšky a orseje své květy raději zavřely. Z pod mraků vykoukne sluníčko, ale jenom na chvilku. Zaradujeme se nejen my, ale i budníček lesní a sameček pěnkavy.

Před námi je cesta na nádraží. Mezi Litoměřicemi a Lovosicemi je jeden z nejkrásnějších pohledů na panoráma Českého Středohoří. Tentokrát je umocněný prohlídkou kamenů skrývajících v sobě kouzlo ohně. A tiché poděkování patří i panu profesoru Hibschovi, který je někdy nazýván "synem sopečného pohoří".

 

Vrkoč a Radobýl

Obrázky - archív autorky


Zpět na Tajemná místa plná síly

 

Zpět k Mostu ?

Jana Vesuvanka